Jako malé holce mi v paměti uvízla scéna z pohádky, ve které si švec pravidelně odskakoval zazpívat za hranice svého království do sousední země, kde ke zpěvu byli poněkud více shovívaví.
Tato scénka v malém dítěti vyvolá jistě nejméně jednu zvídavou otázku. Proč ten chudák švec musel kvůli tomu, aby se potěšil zpěvem, odskočit do sousedního království a co vůbec takové jaksi neviditelné hranice jsou a co reprezentují a co jsou to ty daně, které musel platit a kvůli kterým se třásl strachy?
Později jsem si vyrůstajíc v minulém režimu i já uvědomila, co to znamená si jen tak svobodně zazpívat, kdy chci a co chci, a tak jsem jako o něco starší poznala i já hranice svého „království". Plně pochopit to, co jsou daně, svoboda a o čem život je, na to jsem si musela ještě několik let počkat.
Osud tomu asi chtěl, že jsem se v roce 1999 vydala do světa za poznáním. Vůbec netuším, jak se to celé tak rychle seběhlo, ale najednou jsem se ocitla v Torontu na dvouměsíčním jazykovém pobytu. Za hranicemi tohoto království v porovnání s tím, odkud jsem přišla já, se to jevilo jako opravdová pohádka.
Trvalo mi několik dalších let, než jsem - a to hlavně díky mému o poznání zkušenějšímu manželovi - vůbec pochopila, o čem zase je to jeho království. Na rozdíl od toho mého bylo totiž „vymakané", jak se patří. Všechno se tu tak nějak servíruje s úsměvem a profesionálním přístupem. V porovnání s tím mým tam bylo všeho vrchovatě, až se mně to na začátku jevilo spíše neskutečné a také trochu rozmarné. Ještě méně pro mě bylo k pochopení to, že na nic nemusíte mít svoje vlastní našetřené peníze, že stačí taková kouzelná plastiková kartička, která vám to na dluh koupí, a zazpívat jste si tu odjakživa mohli také, co jste chtěli.
Plať daně, nakupuj a konzumuj!
Tak jako mnozí z vás jsem tedy prošla „školou" minulého režimu se všemi jeho strastmi a radostmi. Nikde nic nebylo, nedalo se pořádně koupit a i základních komodit bylo poskrovnu. Dnes je situace pochopitelně jiná. Všeho máme vrchovatě a i kouzelné plastikové kartičky jsou k mání, na co čekat, čas tak strašně letí, proč si na to, co chci, raději výhodně nepůjčit?
A tak jsem i já za nějaký čas pochopila, proč se říká, peníze na prvním místě, proč se všechno dnes točí jen kolem nich a o co se v té podivné hře barevných papírků, které nejsou vlastně ničím kryté, hraje. Netrvalo tedy dlouho a většina naší dnešní společnosti propadla nově konzumnímu způsobu života.
A tak tu máme velké dluhy. Dluh státní, dluh osobní, dluh podnikatelský. Všichni tedy něco dluží a o to tu celou dobu také běží. Vmeteni do dluhového systému topíme se dnes ve svých dluzích až po uši a zadluženy jsou už i naše děti. A tak stále slyším slova onoho rádce, kterého zahrál výborný Miloš Kopecký: „Ať lidi platí, nebo půjdou do vězení."
Moc v rukou nezodpovědných lidí
Ve škole se tomu, kdo ve skutečnosti řídí náš svět, z pochopitelných důvodů neučí, a tak jsem se vydala hledat na vlastní pěst. Bylo pro mě velikým překvapením zjištění, že bankovní instituce jsou v rukou jen hrstky chamtivých a nezodpovědných lidí, které finanční toky dle svých plánů usměrňují. Naprosto šokující pak bylo zjištění, že vlády jednotlivých zemí nad nimi de facto nemají žádnou kontrolu. Je naprosto neuvěřitelné, co všechno ve skutečnosti ovlivňují a řídí a jak se podle jejich vlivu odvíjejí domácí i světové nejen ekonomické události.
Situace se mění, lidé již vyšli do ulic
Naštěstí by ta naše skutečná pohádka mohla mít ale šťastný konec. Přišla totiž doba, kdy máme šanci všechno změnit. Podle mnoha proroctví nastal čas, kdy období dluhového otroctví, ve kterém jsme se na dlouhou dobu ocitli, končí. Je tu šance na to, že bychom mohli vybudovat svět o poznání lepší, podobný tomu, jaký měli lidé v Miroslavově zemi, protože tam lidé byli chráněni a byli skutečně svobodní. Nebo si stále myslíte, že vám to vaše království dobře slouží? Nejsou to totiž jen peníze, které vším dnes manipulují a které všechny morální hodnoty překroutily tak, že se již nelze o nic opřít, ale je tu i vaše zdraví a zdraví vašich dětí. V našem světě je to tedy jako v Půlnočním království, zkorumpované, hrubé, plné lží a manipulací a také všudypřítomného zastrašování. Jsem si téměř jistá, že mnoha lidem na světě do zpěvu opravdu moc není.
A tak budeme muset chtě nechtě otevřít oči, jinak promarníme velkou šanci, protože svět by mohl být o poznání lepším místem pro všechny. Nebuďme jako ten chudák švec, který si musel za zpěvem odskakovat za hranice svého království, protože mu někdo tvrdil - a on tomu uvěřil - že v tom svém toho hoden není. Nakonec se v té pohádce všichni radovali, že už bude dobře všem a běda tomu, kdo by se opovážil lidem škodit. Najděme tedy odvahu a nebojme se pohlédnout pravdě do očí a přestaňme si namlouvat, že žijeme ve svobodné a demokratické společnosti. Zkorumpovaný finanční systém a všichni jeho političtí přisluhovači se jen urputně snaží, aby stávající systém za každou cenu udrželi.
Vše je nyní v našich vlastních rukou a vše záleží jen na nás. Mahátmá Gándhí to řekl výstižně, a tak se toho podržme, protože toto je naše společná cesta a naděje: „Buďte sami tou změnou, kterou chcete ve světě kolem sebe vidět."
Čas na pozitivní změnu se s koncem roku 2012 nezadržitelně blíží, a tak nechme vše staré a nefunkční odejít a vybudujme svět pro všechny mnohem, mnohem krásnější a lepší. Aniž bychom si to uvědomovali, tak všichni společně tvoříme naši realitu. Jsou to naše společné emoce a myšlenky, které se následně materializují v naší společnosti, v našem světě. Budeme tedy muset začít důkladnou revizí každý ve svém nitru a budeme muset přehodnotit náš postoj k nám samotným a uvědomit si, jak následně sami přispíváme k celospolečenským jevům. Klidná a láskyplná mysl totiž vytváří klidnou a láskyplnou realitu a mysl a srdce plné hněvu, nenávisti, zlosti a klamu zase realitu plnou těchto emocí, a tak je na nás, jakou cestu si zvolíme. Máme totiž všichni jeden veliký dar, svobodnou vůli.
------
Marie Copps je česká módní návrhářka žijící v Kanadě. Dále je výtvarnicí, zakladatelkou projektu Give Help a Chance – FASHION FOR HELP a vzdělávací platformy Manuál osobního úspěchu. Spolupracuje s iDNES.cz v rubrice Ona – jako módní poradkyně. Pro českou pobočku The Epoch Times pracuje jako externí dopisovatelka.
Čtěte také:
Zadluženost státu: Současný stav EU
