Dva vyznamenané čínské spisovatele rozděluje nejen společenské pozadí, ale i zcela odlišný pohled na moderní Čínu. Vlevo Liao I-wu (Foto: Ralph Orlowski/Getty Images), vpravo Mo Jen (Foto: STR/AFP/GettyImages).
Dva vyznamenané čínské spisovatele rozděluje nejen společenské pozadí, ale i zcela odlišný pohled na moderní Čínu. Vlevo Liao I-wu (Foto: Ralph Orlowski/Getty Images), vpravo Mo Jen (Foto: STR/AFP/GettyImages).

Místopředseda Svazu čínských spisovatelů Mo Jen získal 11. října 2012 Nobelovu cenu za literaturu.

Liao I-wu byl 14. října vyznamenán na Knižním veletrhu ve Frankfurtu Cenou míru Německého knižního obchodu (Friedenspreis des Deutschen Buchhandels). Je prvním čínským spisovatelem, který tuto významnou cenu dostal.

Tyto dva vyznamenané čínské spisovatele však rozděluje nejen společenské pozadí, ale i zcela odlišný pohled na moderní Čínu. 

Mo Jen je vysoce postaveným úředníkem uvnitř komunistického systému a Liao I-wu je nezávislým básníkem, který žije v exilu. A tak oba laureáty rozděluje jejich identita, styl psaní i odlišná témata jejich příběhů, které pak v literárním světě zase vyvolávají zcela rozdílné reakce.

Úřadující prezidentka Nezávislého centra čínského Pen klubu (ICPC) Tchi-en-čch' Martin-Liao, která žije v Německu, poskytla Epoch Times rozhovor o těchto vyznamenaných čínských autorech. 

Níže naleznete zápis rozhovoru.

Mo Jen a Liao I-wu, dva autoři z Čínské lidové republiky, získali krátce po sobě navýsost renomované mezinárodní ceny. V čem se tito dva autoři od sebe nejvíce liší?

20121029 spisovatele
Tchi-en-čch' Martin-Liao, prezidentka Nezávislého centra čínského Pen klubu (Independent Chinese PEN Center). (Lea Zhou/Epoch Times)

Mo Jen je dobrý spisovatel. Jeho jazyk, volba slov i příběhy jsou hodně pestré, ale strojené. V jeho díle najdete zabíjení, vraždy, sebevraždy, popisuje zánik impéria, čínsko-japonskou válku i krvavou kulturní revoluci. Svět, který vzniká pod tahy jeho pera, je plný lačnosti, je krutý a barbarský. Odráží ty nejprimitivnější způsoby chování lidí v extrémních situacích a disponuje silným stylem vyjadřování. 

Přesto, jinak než Liao I-wu, nehovoří Mo Jen za ty, kteří se nemohou vyjadřovat. Není ani pravdivý při líčení skutečného obrazu Číny. Jeho dílo je vysloveně teatrální, občas působící jako pestrý muzikál. V některých situacích píše dokonce velmi afektovaně. Píše příběhy se strhujícím charakterem, ale myslím, že jsou hodně vzdálené realitě. 

Oba autoři se nacházejí ve zcela odlišných životních situacích. Liao I-wu je spisovatel žijící v exilu. Nechce sice v exilu žít, ale nemá jinou možnost.  Mo Jen je členem Komunistické strany Číny a místopředsedou Svazu čínských spisovatelů. Užívá si privilegií náměstka ministra a svůj plat dostává od státu. Myslím, že v takové pozici si může těžko zachovat nezávislost a být pravdivý a nepodplatitelný je asi takřka nemožné. Nekritizuji tady jeho osobnost, chci tím jen poukázat na fakt, že Mo Jen je omezován svou společenskou pozicí, která mu nedovolí psát přesně podle pravdy. 

Poté co získal Nobelovu cenu, Mo Jen několikrát zdůraznil, že své vyznamenání vidí jako vítězství pro literaturu, a ne jako vítězství politiky. Myslíte si, že může být literatura oddělena od politiky?

Literaturu a politiku není možné úplně od sebe oddělit. Kdyby mohly být od sebe odděleny, pak by nám stačilo číst jenom pohádky. Já jsem literaturu studovala, přečetla jsem mnoho zahraničních děl a přirozeně i čínská. Upřímně řečeno, občas mívám literatury plné zuby, potom čtu ráda pohádky a literaturu pro mládež, protože v tom člověk najde ještě čistotu, i když je to pořád jen literatura pro mládež. 

Literaturu nemůžeme od politiky skutečně oddělit, ale silnou politickou tendenci čtenáři nechtějí. Na druhou stranu pokud se píše jen o kytičkách, sněhových vločkách nebo o Měsíci a nemá to nic společného s naším životem v reálném světě, pak to také nemá žádný smysl. Literatura musí vstoupit do společnosti i do člověka. Lidé žijí ve společnosti a společnost je propletená politikou. Literatura nemůže být od společnosti izolována. Dobrý spisovatel může politické implikace ve společnosti v literatuře důvtipně přenést na vysokou úroveň. 

Pokud by znamenalo, že od nynějška bude politika od literatury oddělena, protože Mo získal Nobelovu cenu za literaturu, byl by to holý nesmysl, tvrzení bez základních všeobecných znalostí. Mnoho lidí se chce vyhnout konfliktům s čínskou komunistickou stranou, a proto Mo Jena nekritizují. Já jsem ho tady také nekritizovala, ale myslím si, že jeho texty nejsou dostatečně pravdivé. Považuji ho za maloměšťáckého spisovatele. 

Po získání Nobelovy ceny za literaturu zdůraznil Mo Jen v interview: „Kdo mé knihy četl, ví, že jsou kritické.” Jak rozlišujete literaturu od Mo Jena a Liao I-wua se zřetelem k jejich kritickému postoji?

Souhlasím, že dílo Mo Jena má také kritický charakter. Jeho kritika se projevuje v sytých barvách obecného způsobu života. Často se schovávají za maskou. Mo Jen používá zvláštní absurdní formy psaní, aby popsal svět plný hrůzy, násilí a krveprolití. I taková díla mohou lidmi otřást. Nechtěla bych tím kritizovat jeho styl.

Dílo Liao I-wu je ve srovnání s dílem Mo Jena jako perokresby, které ukazují realitu Číny bez okolků. 

Mo Jen pracuje se surrealistickou metodou, která bývá také označována za „magický realizmus“. V mých očích je realita Číny tak ukrutná, že to pociťuji jako pokrytecké, popisovat tuto realitu surrealistickým způsobem. Zdá se mi to nepřijatelné. 

Kterou knihu od Liao I-wu byste našim čtenářům doporučila?

Jeho kniha „Za píseň a sto písní“ se dotýká srdce určitě nejhlouběji. Děsivá perokresba – realita je ukázána bez příkras, nic není schováno. Jedná se nejen o druhé lidi, ale i o něho samotného, avšak bez jakékoliv sebereflexe. V tom je právě ten rozdíl mezi  Liao I-wu a Mo Jenem.

Nová kniha od Liao I-wu „Kulky a opium” je o životě a smrti a sestává z rozmluv s oběťmi masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Je velmi dojímavá. Po roce 1989 mají hloubaví Číňané vnitřní bariéru, která nemůže být rozpuštěna. Neboť všichni víme, že tehdy čínská armáda zmasakrovala příslušníky vlastního národa. Po třiadvaceti letech musíme pořád ještě zažívat, že se tento krutý režim nadále drží u moci. Ukazuje světu nablýskanou fasádu a sluní se ve vlastní síle a svém (domnělém) blahobytu. Liao I-wu předložil svou knihou „Kulky a opium“ výpověď za nevinně zemřelé, a tím určitě uklidnil i duše těchto lidí. Velmi jednoduchým a přesvědčivým způsobem vykresluje pro čtenáře pravdu a realitu. 

Děkujeme za rozhovor.

Interview vedla Lea Zhou.

 

small Germany

 

Související články:

Nobelova cena pro čínského spisovatele přináší smíšené reakce

Nositel Ceny míru Liao I-wu promluvil o katech v Číně