Autor: Milan Kundera
Režie: Stanislav Moša
Scéna: Emil Konečný
Kostýmy: Andrea Kučerová
Hrají: Jan Mazák, Viktor Skála, Lucie Zedníčková, Martin Havelka, Jaroslav Matějka, Jana Musilová, Patrik Bořecký, a jiní.
Známá hra Milana Kundery Jakub a jeho pán, která je variací na slavný Diderotův román Jakub fatalista, je prozatím nejnovější premiérovou inscenací Městského divadla Brno (MdB). Příběh Pána a jeho sluhy Jakuba patří snad k nejhranějším a nejoblíbenějším divadelním kusům u nás vůbec. Důkazem je téměř dvacet různých divadelních zpracování.
Režiséry a diváky látá především silný příběh a samozřejmě i ztvárnění dvojice ústředních postav. Nejvíce se příběh sluhy Jakuba a jeho Pána zapsaly do srdcí diváků v podání dua Karla Heřmánka a Jiřího Bartošky nebo dvojice Júliuse Satinského a Milana Lasici.
Pocta Denisi Diderotovi
Podtitul inscenace nese název Pocta Denisi Diderotovi o třech dějstvích. Kunderova scénáře se ujal samotný „hlavní principál“ MdB Stanislav Moša, který do rolí dvou hlavních postav obsadil Jana Mazáka a Viktora Skálu.
Vyprávění především
Dějová linka netvoří nijak zřetelně souvislý příběh a ani o to prvoplánově nejde. Příběh stojí na melancholickém rozjímání, prolínají se tu jednotlivé časové roviny, postavy a příběhy, ale i humor a hlavně všude se vyskytující prostá lidskost, se kterou vypráví Jakub svému pánovi své životní a hlavně milostné zážitky. V Jakubově povídání ožívají jednotlivé postavy a nenásilně dokreslují pestrý sluhův život, který jeho Pán poslouchá a snaží se pochopit. Jízlivě melancholické ladění příběhu s neobyčejnou hravostí a vtipem Jakub servíruje, a přitom nešetří nikoho včetně sebe.
Příběh, který nestárne
Původní Diderotův román, takřka dvě stě let starý, proto podle zpracování Milana Kundery nehořkne na jazyku, jak bývá někdy u historicky starších her nežádoucím účinkem, nýbrž je zde prezentován očima současného autora – vypravěče, který si navíc ve vyprávění přímo libuje. A především jde o to – vzdát poctu nejen Diderotovi, který je pomyslnou literární předlohou pro Kunderovu hru, ale také oslavit lidové moudrosti, přátelství a radost z vyprávění.
Zdařilé sekundování Mazák - Skála
Ústřední dvojice Jan Mazák (Jakub) a Viktor Skála (Pán) si zdařile sekundují. Jan Mazák patří k ostříleným harcovníkům a poprvé se v roli Jakuba objevil už v roce 1989 na prknech ostravského Divadla Petra Bezruče. Jeho Jakub je civilně prostý, a přitom ve své zdánlivé lidovosti až neuvěřitelně upřímný. Jakub podle Mazáka je navíc zralý dvojitou zkušeností a rozhodně nezklame. Hlavně v poloze, kdy vypráví svá milostná dobrodružství, se divákům přiblíží snad nejvíce.
Jeho herecký protějšek Viktor Skála podává rovněž velmi dobrý výkon. Pán ve ztvárnění Viktora Skály nabízí notnou dávku melancholické nálady poznamenané trpkými životními zkušenostmi a zklamáními. A možná právě tato melancholie může na první pohled na diváky působit poněkud těžkopádně. Jakoby brala vítr z plachet jinak svěžímu Janu Mazákovi. Tento zdánlivý rozpor je však cílený, protože prohlubuje rozdíl mezi oběma postavami, a zároveň je k sobě přitahuje, a tento stav je proto naopak potřebný a žádoucí.
Lucie Zedníčková jako živelná Hostinská je přesně v té poloze, která jí nejvíce sedí. Za zmínku stojí i Martin Havelka v roli proradného Rytíře Saint – Ouen. Nebo Jaroslav Matějka v roli Markýze.
Přesně podle předlohy...
Autor textu si přál zachovat věrnost literární předloze, a Městské divadlo vyšlo jeho přání maximálně vstříc. Inscenace nestojí na bohaté výpravě nebo nápadité scéně a choreografii. Hra stojí převážně na hereckých výkonech a zcela postrádá jakýkoliv hudební doprovod, což zde kupodivu vůbec nevadí. Kostýmy Andrey Kučerové dobře doplňují atmosféru vyprávění a dřevěný podstavec se schůdkami společně se stolem v hospodě jsou v podstatě jedinými rekvizitami, které se na jevišti kromě herců nacházejí.
Moudrá komedie Jakub a jeho pán servíruje divákům svůj příběh bez příkras. Co jí však ubírá na kráse, je její dvouhodinová délka. Počátek hry tvoří změť postav a různých časových rovin, ve kterých se zprvu nepoučený divák může lehce ztratit. A až se najde, tak musí vydržet bez přestávky až do konce. Jakub a jeho pán nepatří mezi jednoduchou lidovou zábavu, hra jde více do hloubky a pauza by proto celému kusu jen prospěla.
Hlavní dvojice Mazák – Skála hrají skvěle podle svých nejlepších schopností, ale na své dříve zmiňované předchůdce (Heřmánek – Bartoška/Lasica – Satinský) prostě při vší úctě nestačí. Pokud laskavý divák nemá tendenci srovnávat, bude hereckými výkony určitě nadšený. A právě proto inscenace Jakub a jeho pán stojí za vidění. Humor, láska, vítězství nad hloupostí a nadutostí a hlavně oslava přátelství jsou hodnoty, které i v dnešní uspěchané době mají své neodmyslitelné místo v každém z nás.
* Vstupenky *
Čtěte dále:
Janáček Brno 2012 představí tvorbu slavného skladatele
Divadlo Komedie slibuje říjen nabitý premiérami
Funny Girl v brněnském Městském divadle – příběh, který táhne
Hadivadlo představilo v Brně novou divadelní sezónu
