Přinášíme vám další díl z rubriky cesta k původu slov (Etymosofie) od Rolanda R. Roperse. Předchozí díly naleznete zde.
„Je naším omylem,
že smrt
očekáváme v budoucnosti.
Ona je z velké části
už pryč.
Co v našem životě
leží za námi, to patří smrti."
(Seneca, kolem 4 př. n. l. Cordóba, Španělsko – 65 Řím, Itálie)
Je to přímo tragické, že musíme přihlížet, s jakými prostředky se naše údajně pokročilá medicína a přírodní vědy snaží zadržet proces stárnutí u člověka a s neuvěřitelnými sliby se pokoušejí přiblížit vidinu věčného mládí. A to vše se děje za činorodé podpory od farmaceutických gigantů pod zvučným názvem „Life Science“. Tento klam slouží jen k vydělávání peněz a jednoho dne se bude muset draze zaplatit. Bránit člověku ve „stárnutí“ je totiž manipulativní zásah do jeho důstojnosti, a tím i do jeho vývoje na cestě k poznání a moudrosti. A moderní genová manipulace je v této souvislosti největším zásahem do přirozeného koloběhu života.
Mladí a staří nevytvářejí koneckonců žádné protiklady, ale jsou pouhým výrazem neustálého procesu růstu a změny, která je v přísném filozofickém smyslu bez počátku a bez konce a věčně pokračuje.
Konfucius (551 – 478 př. n. l.) řekl: „Kdo slyší ráno o Tao (cestě), může večer v klidu zemřít.“
Mladý, německy jung: latinsky: iuvenis, anglicky: young, francouzsky: jeune.
Starý, německy alt: latinsky: senex, vettus, antiquus, anglicky: old, ancient (historicky), to alter (měnit se), francouzsky: vieux, âge.
Nejdříve si povšimněme, že námi často používané negativní slovo „senilní“ pochází z latinského slova „senex“ (= stařec), a má původ ve slovu „Seneca“, slavném římském filozofovi, státníku a básníkovi. Byl nejvýznamnějším spisovatelem Stříbrného věku latinské literatury (Silberne Latinität) a jedním z vyznavačů stoické nauky, která učila, že nejvyšší dobro je ctnost. Lucius Annaeus Seneca (4 př. n. l. - 65 n. l.) se narodil ve španělské Córdobě a v Římě získal rétorické a filosofické vzdělání. Byl úzkým poradcem císaře Nera (37 – 68 n. l.). Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus se dožil pouhých třiceti let.
Slavná kniha „Quo vadis?“ od polského spisovatele Henryka Sienkiewicze, v roce 1905 vyznamenaného Nobelovou cenou, pojednává o této historicky navýsost zajímavé epoše o „panem et circenses“ (Chléb a hry).
Od slova Seneca proto pochází i slovo „senior“, starší. Slovo „veterán“ pochází z latinského slova „vettus“.
Stárnutí (anglicky: aging) je přísně vzato velmi pozitivní k hodnocenému dění, neboť se jedná o neustálou proměnu, o zrání (matura), nejde zde o bytí cílově orientované na smrt.
Dříve se maturita po devítiletém gymnazijním vzdělávání nazývala zkouškou dospělosti či zralosti. Německé slovo pro maturitu „Abitur“ je zcela nesmyslným výrazem, neboť je to pasivní forma slova „abire“ (= odejít) a doslovně znamená: „On nebo ona je odejit či odejita“. Spíše to tedy připomíná dříve námi obávané „consilium abeundi“ (rozhodnutí na učitelské konferenci, že žák má z důvodu velkého provinění proti školnímu řádu opustit školu).
Seneca sám, jemuž vděčíme za slovo „senil“ (starý), píše zcela jasně o omylu naší představy o smrti.
Veškeré omlazovací prostředky nejsou vhodné k tomu, aby zadržely skutečný proces stárnutí. Ztratili jsme odvahu ukázat svou pravou tvář, a tak běžíme životem maskováni a znetvořeni nejmodernější kosmetikou. Každý by rád na základě svých fatálních názorů zabránil stárnutí, a tak si zamyká cestu k vědění, ke zralosti, k transformaci, k osvobození od bytí housenkou k životu motýla.
Naléhavě potřebujeme více Mistrů, kteří nám autenticky zprostředkují hlubší obsah bytí lidské existence v rajské zahradě boží.
Anglické sloveso „to alter“ nám jasně říká, co musíme udělat: změnit se, přeměnit se.
Latinské přísloví ze 16. století říká: „Tempora mutantur et nos mutamur in illis!“ (Časy se mění a my v nich s nimi!)
V knize Tao Te Ťing mudrce Lao C‘ v 10. kapitole čteme:
„Můžeš protiklady v sobě sjednotit
a celek obejmout, aniž bys ho pustil?
Můžeš se soustředit na svou životní energii
a stát se jemným jako nemluvně?
Můžeš v sobě vyčistit to tmavé zrcadlo
a udržovat ho bez poskvrny?
Můžeš milovat lidi a řídit stát
a zůstat v ne-činnosti?
Když se brány nebes otevírají a zavírají,
můžeš i tehdy setrvat v roli jako samice u mláďat?
Když tvé osvícení všechno proniká,
můžeš pak zůstat bez vědomostí?
Cesta dává deseti tisícům věcí život,
a také je živí.
Dává jim život,
a přece si nečiní nárok na vlastnictví.
Pomáhá jim,
ale nedožaduje se díků.
Ona je Mistrem,
avšak neovládá.
To je to, co nazýváme původní ctností."
"Etymologie“ se skládá z řeckých slov „etymos“ (pravdivý, skutečný, pravý) a „lógos“ (ponaučení). Etymosofie však běžnou etymologii převyšuje (podobně jako filologie a filosofie, teologie a teosofie).
Rubrika cesta k původu slov Etymosofie od Rolanda R. Roperse vychází exkluzivně v EPOCH TIMES Deutschland. Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. .
Čtěte také: první díl: úvod a původ slova EPOCH TIMES
druhý díl: ČLOVĚČE buď zásadní!
třetí díl: Passion – utrpení nebo vášeň, smutek nebo radost
čtvrtý díl: Pokrok a neo-utopická evoluce
pátý díl: Rekordance: Podstata paměti
šestý díl: Přítomnost (prezence) – dar (prezent)
sedmý díl: Rezoluce – návrat k řešení aneb putuj tam, kde není žádná cesta
osmý díl: Virtuální kybernetický svět – datové impérium mužské cti a ctnosti?
devátý díl: Kariéra – běžecké závody manažerů na Olymp kapitálových výnosů
desátý díl: Trans-horizont – mimo jakékoliv omezezení
jedenáctý díl: Apokalypsa – horory o konci světa nás klamou
dvanáctý díl: Životní cesta – tajemství prastarého počátku
třináctý díl: Preciznost – seříznutí špičky
čtrnáctý díl: Insolvence – nemít žádné řešení?
patnáctý díl: Lačnost - zaslepení v nevědomosti
šestnáctý díl: Paradigma – změna pohledu na svět?
sedmnáctý díl: Latinská slova terror (hrůza, děs) a terra (Země) jsou si hodně podobná
devatenáctý díl: Systém – vesmírný pořádek nepotřebuje žádnou změnu
