Rozhovor s renomovaným klimatologem profesorem Dr. Mojibem Latifem na téma: Vyvádíme klima z rovnováhy?

20130115 klima
Dokonce i ledovce v Himálajích tají nebezpečně rychle. Jsou vodním rezervoárem pro více než miliardu lidí v Asii. (Prakash Matema/AFP/Getty Images)

Mojib Latif  se narodil v roce 1954 v Hamburku a patří k renomovaným expertům na klima a oceánografům (vědcům zkoumajícím moře) v Německu. Dětství trávil společně se dvěma bratry a sestrou v Hamburku, kde jeho pákistánský otec a iman (islámská víra) v roce 1957 stavěl mešitu. Po maturitě studoval čtyři semestry podnikovou ekonomiku a od roku 1976 studoval meteorologii. Po úspěšném zakončení studia následovaly zahraniční studijní pobyty na proslulých institutech a v roce 1987 promoval v Hamburku v oboru „oceánografie“. A už v roce 1989 následovala habilitace. Mezi roky 1983 a 2002 byl profesor Latif  činný nejdříve jako vědecký pracovník a poté jako soukromý docent v hamburském Max-Planck-Institutu pro meteorologii.  

Od roku 2003 je profesorem na bývalém Institutu oceánografie (Institut für Meereskunde) a dnešním centru pro výzkum oceánu (Helmholtz-Zentrum für Ozeanforschung) v Kielu a vyučuje na univerzitě Christiana Albrechta v Kielu.

Od roku 2007 je členem podpůrného programu „Exzellenzcluster Ozean der Zukunf“na  kielské univerzitě a je také členem představenstva Německého konsorcia klimatu (Deutschen Klima-Konsortiums e.V. - DKK). Mojib Latif bývá častým hostem různých televizních i rozhlasových stanic jako expert na téma globálního oteplování. Na toto téma vydal šest knih v německém jazyce, z nichž byly mnohé přeloženy do jiných jazyků.  

Na pozadí povodňové katastrofy v Pákistánu a lesních požárů v Rusku v roce 2010 varoval profesor Latif slovy, že to je „pouhá kopie toho, na co si v budoucnu budeme muset zvyknout“. Klimatické změny jsou příčinou extrémů v počasí, které přináší extrémní sucha na straně jedné a nadměrné srážky na straně druhé.

 

Pro Epoch Times Deutschland hovořil s profesorem Dr. Mojibem Latifem Roland R. Ropers:

Epoch Times: V historii lidstva docházelo vždycky k velkým klimatickým změnám. V roce 2007 vyšla vaše fascinující kniha: „Vyvádíme klima z rovnováhy?“(„Bringen wir das Klima aus dem Takt?“) V čem spočívá údajná dramatičnost naší doby?

20130115 klima2
Dr. Mojib Latif. (M. L.)

Mojib Latif: Většinou myslíme jenom na to, co je „tady a teď“, a nevidíme dlouhodobé následky našich rozmanitých aktivit. A vskutku se činíme, abychom toto klima změnili. Tak vypouštíme do vzduchu obrovská množství skleníkových plynů, a především kysličník uhličitý (CO2). Přitom už dobrých sto let víme, že to musí vést ke globálnímu oteplování. A to už je i měřitelné. V důsledku toho tají ledovce a stoupá mořská hladina. Určitým způsobem provádíme s naší planetou hrozný experiment.  

Co bude další nárůst teploty země v detailu přesně znamenat, nevíme. Modely klimatu předpovídají rychlý vzestup mořské hladiny a další extrémy v počasí. Vedle toho však hrozí další rizika. Ohledně budoucího vývoje klimatu sice existují pochybnosti, ale prevence vyžaduje okamžité jednání. Neměli bychom v tom experimentu příliš dlouho pokračovat.

Epoch Times: Čeho dosáhly klimatologické konference? Vzbudily zájem politiků?

Latif: V prosinci 2012 skončila 18. klimatologická konference v Kataru bez konkrétních výsledků. Hrozící „nebezpečné“ změně klimatu není mezinárodní politika klimatu schopna úspěšně čelit. Emise CO2 se například od roku 1990 celosvětově zvýšily o více než 50 procent. Na těchto konferencích jde pouze o hospodářské zájmy. Dva hlavní původci CO2 jsou například USA a Čína a se společným podílem převyšujícím 40 procent v celkových emisích CO2 se vzájemně blokují.  

Epoch Times: Která podstatná fakta jsou před obyvatelstvem vědomě zatajována?

Latif: Vědomě či nevědomě, to nemohu posoudit. Čína je mezitím už největším emitentem CO2, ale hlavním původcem právě probíhající změny klimatu není. CO2 totiž setrvává ve vzduchu mnoho desetiletí, takže se musí počítat jen kumulativní emise, tj. emise nahromaděné po mnohá desetiletí. A zde zcela jasně vedou USA a ostatní průmyslové státy. Vyjádřeno jasně:  CO2, který měříme ve vzduchu dnes, pochází jen z nepatrné části z relativně vyspělých rozvojových zemí a rozvojových zemí. A právě z tohoto důvodu mají historickou zodpovědnost průmyslové země a měly by jít v ochraně klimatu příkladem. To se týká především USA, které mají od počátku industrializace podíl na kumulativních emisích zhruba jednu čtvrtinu. Čína má zatím jen asi 10 procent. Navíc země jako je Čína produkují hodně pro průmyslové země a přitom tyto „šedé“ emise jsou přičítány jenom Číně, přestože je zapříčiňují průmyslové země.

Epoch Times: Existují jednoduchá řešení, která by byla realizovatelná s rozumem a s pomocí odborných znalostí?

Latif: Takové plány existují už mnoho let. Například anketa německého Spolkového sněmu o „Prevenci na ochranu zemské atmosféry“ v roce 1990 ukázala v závěrečné zprávě cestu národně i mezinárodně. U nás v Německu jsou důležité dvě věci: za prvé je to zvyšování efektivnosti přírodních zdrojů a energií a za druhé plynulá výstavba obnovitelných zdrojů energie. To by bylo i z ekonomického hlediska smysluplné, obzvlášť směřuje-li náš pohled za rok 2020. Dá se předpokládat, že konvenční energie v následujících letech pravděpodobně masivně podraží. Dnes tedy přehazujeme výhybky pro energie, které se budou během dalších desetiletí týkat všech vrstev obyvatelstva.  

Epoch Times: Proč není zdarma využitelná sluneční energie efektivněji využívána? Která lobby jsou zde zvýhodňována?  

Latif: Tady stojí krátkodobé hospodářské zájmy proti dlouhodobým zájmům životního prostředí. Právě v USA má energetické hospodářství enormní moc a brání se tak, že ani prezident Obama nemohl k ochraně klimatu prosadit účinná opatření. V Německu jsou tyto lobbistické zájmy také, ale na rozdíl od USA má německé obyvatelstvo mnohem větší uvědomění.  Lidé jsou tak vůči obnovitelným energiím daleko vstřícnější. Důležité také je, aby náklady byly spravedlivě rozděleny. Při změně energií se jedná o společenskou povinnost, na níž se musí podílet všichni účastníci. Pokud by ztratila akceptaci obyvatelstva, ztroskotal by celý projekt.

Epoch Times: Je zatížení kysličníkem uhličitým pro vývoj klimatu tak závažné nebo existují úplně jiné faktory, o nichž se z médií nedozvíme?  

Latif: Po tom všem, co víme dnes, je za oteplování ve 20. století zodpovědný hlavně nárůst skleníkových plynů v atmosféře. Přitom je právě CO2 zdaleka tím nejzávažnějším skleníkovým plynem. Bez nárůstu skleníkových plynů se nedá oteplování vysvětlit. Ovšem na konto lidí nejde veškerý nárůst teploty. Klima se mění také samo od sebe, například na základě jeho chaotické dynamiky. Konsenzus však je, že člověk má na svědomí nejméně polovinu oteplování země a také je za to zodpovědný.  

Epoch Times: Co si myslíte o obchodování s CO2 certifikáty?

Latif: V principu by to byl správný krok, protože je tržně hospodářský. Nakonec nikdo nechce žádnou eko-diktaturu. Ty certifikáty se ale velkoryse rozdávají i zdarma, takže jejich cena se propadla. Což zase znamená, že veškeré obchodování s emisemi má sotva nějaký vliv.  

Epoch Times: Proč experti tak málo slyší na vaše znalecké kvality i zkušenosti?

Latif: Už jsme jaksi pozapomněli na ty pravé hodnoty. Jako lidé bychom chtěli být šťastní. Ovšem štěstí má pramálo společného s konzumem, alespoň v průmyslových zemích. Štěstí je mnohem více spojeno s láskou, rodinou, dětmi a přáteli. Žijeme ve světě zdánlivých momentů štěstí. Proto čím dál víc usilujeme o konzum. Kvalita života se musí opět dostat více do popředí. Musíme žít život, a ne pořád sledovat hodiny. A také ochraňovat životní prostředí. Je třeba začít se zase těšit z krás přírody, a ne je ničit. Strom není žádný rušivý prvek, který by se měl porazit, ale je to div přírody. Potřebujeme nový koncept života, který je utvářen stálostí. Pokud si to osvojíme, pak už nebudeme žádné experty potřebovat.  

Rozhovor vedl Roland R. Ropers.

Pocty a ocenění profesora Dr. Mojiba Latifa:

• 2000: cena Maxe Plancka za vědu (Max-Planck-Preis für öffentliche Wissenschaft)
• 2000: zlatá medaile Sverdrup AMS (Americké meteorologické společnosti)
• 2002: čestný člen Americké meteorologické společnosti
• 2004: mediální cena za životní prostředí DUH, kategorie „životní dílo“ (německé pomoci životnímu prostředí -Deutschen Umwelthilfe)
• 2006: Norbert Gerbier–MUMM International Award (WMO)
• 2007: řádný člen Akademie věd v Hamburku
• 2012: ASLI's Choice Award (spoluautor nejlepší knihy roku 2012 v oblasti meteorologie/klimatologie/atmosférických věd)

 

small Germany

 

Latif: Tady stojí krátkodobé hospodářské zájmy proti dlouhodobým zájmům životního prostředí. Právě v USA má energetické hospodářství enormní moc a brání se tak, že ani prezident Obama nemohl k ochraně klimatu prosadit účinná opatření. V Německu jsou tyto lobbistické zájmy také, ale na rozdíl od USA má německé obyvatelstvo mnohem větší uvědomění.  Lidé jsou tak vůči obnovitelným energiím daleko vstřícnější. Důležité také je, aby náklady byly spravedlivě rozděleny. Při změně energií se jedná o společenskou povinnost, na níž se musí podílet všichni účastníci. Pokud by ztratila akceptaci obyvatelstva, ztroskotal by celý projekt.
Epoch Times: Je zatížení kysličníkem uhličitým pro vývoj klimatu tak závažné nebo existují úplně jiné faktory, o nichž se z médií nedozvíme?  
Latif: Po tom všem, co víme dnes, je za oteplování ve 20. století zodpovědný hlavně nárůst skleníkových plynů v atmosféře. Přitom je právě CO2 zdaleka tím nejzávažnějším skleníkovým plynem. Bez nárůstu skleníkových plynů se nedá oteplování vysvětlit. Ovšem na konto lidí nejde veškerý nárůst teploty. Klima se mění také samo od sebe, například na základě jeho chaotické dynamiky. Konsenzus však je, že člověk má na svědomí nejméně polovinu oteplování země a také je za to zodpovědný.  
Epoch Times: Co si myslíte o obchodování s CO2 certifikáty?
Latif: V principu by to byl správný krok, protože je tržně hospodářský. Nakonec nikdo nechce žádnou eko-diktaturu. Ty certifikáty se ale velkoryse rozdávají i zdarma, takže jejich cena se propadla. Což zase znamená, že veškeré obchodování s emisemi má sotva nějaký vliv.  
Epoch Times: Proč experti tak málo slyší na vaše znalecké kvality i zkušenosti?
Latif: Už jsme jaksi pozapomněli na ty pravé hodnoty. Jako lidé bychom chtěli být šťastní. Ovšem štěstí má pramálo společného s konzumem, alespoň v průmyslových zemích. Štěstí je mnohem více spojeno s láskou, rodinou, dětmi a přáteli. Žijeme ve světě zdánlivých momentů štěstí. Proto čím dál víc usilujeme o konzum. Kvalita života se musí opět dostat více do popředí. Musíme žít život, a ne pořád sledovat hodiny. A také ochraňovat životní prostředí. Je třeba začít se zase těšit z krás přírody, a ne je ničit. Strom není žádný rušivý prvek, který by se měl porazit, ale je to div přírody. Potřebujeme nový koncept života, který je utvářen stálostí. Pokud si to osvojíme, pak už nebudeme žádné experty potřebovat.  
Rozhovor vedl Roland R. Ropers.
Pocty a ocenění profesora Dr. Mojiba Latifa:
• 2000: cena Maxe Plancka za vědu (Max-Planck-Preis für öffentliche Wissenschaft)
• 2000: zlatá medaile Sverdrup AMS (Americké meteorologické společnosti)
• 2002: čestný člen Americké meteorologické společnosti
• 2004: mediální cena za životní prostředí DUH, kategorie „životní dílo“ (německé pomoci životnímu prostředí -Deutschen Umwelthilfe)
• 2006: Norbert Gerbier–MUMM International Award (WMO)
• 2007: řádný člen Akademie věd v Hamburku
• 2012: ASLI's Choice Award (spoluautor nejlepší knihy roku 2012 v oblasti meteorologie/klimatologie/atmosférických věd)