Posázaví - Druhá nejstarší stavba v Okrouhlici, původně sýpka, přechodně vojenský lazaret, potom znovu opět sýpka, má být právě rozebrán a srovnán se zemí. Téměř tři sta let starou historickou budovu, která hrozí zhroucením, již nelze zachránit. Bude rozebrána a doslova rozdrcena na prach.
Budova okrouhlického „špejcharu“ se svou délkou 38 m, šířkou 13,5 m a výškou skoro 19 m odedávna dominovala dolní části obce u řeky Sázavy.
Historie špýcharu
Název špýchar nebo „špejchar“ lidově i původně pochází z německého Speicher a je to sýpka sloužící k uložení vymláceného obilí.
Zbudování špejcharů, na tehdejší dobu značně velikých budov, nařídil císař Josef II. (1741-1790). Okrouhlický špejchar byl postaven dříve (asi za vlády Maraie Terezie), pochází z první poloviny 18. století, což napovídá, že stáří má opravdu téměř tři sta let. Uvnitř se nacházelo šest pater opatřených dřevěnou podlahou, jež byla nesena dubovými sloupy hrubě přitesanými podle antického vzoru.
„Poddaní měli do špýcharů ukládat jistou část vymláceného obilí, které se zde odborně ošetřovalo a skladovalo. Dosahovalo se tak mnohem lepších výsledků než při uložení na sýpkách jednotlivých rolníků. Ti si mohli před osetím ze špýcharů potřebné zrno vypůjčit. Po zrušení roboty se došlo na Okrouhlici k názoru, že skladování obilí ve vrchnostenském špýcharu nebude zapotřebí, a došlo ke zrušení jeho funkce,“ vypráví publikace Miloslava Johna: Okrouhlice – Stručné dějiny 1207-1899, srpen 1996.
„Uskladněné obilí se prodalo a peníze se převedly na konto nově založené hospodářské záložny jako první její kapitál. Jinde však i takové špýchary zůstávaly i nadále majetkem podílníků a fungovaly dále. Nakonec i okrouhlický špýchar znovu zahájil v poněkud pozměněné podobě činnost a našel plné využití za rozmachu zemědělských hospodářských družstev na přelomu 19. a 20. století,“ doplňuje publikace okrouhlického rodáka M. Johna.
Současnost
Osud historické budovy se naplňuje. Asi před 15 lety odkoupila od Osevy špejchar soukromá stavební firma se záměrem udělat v něm asi šestnáct bytových jednotek.
„V té době už se dotyčná firma potýkala se značnými finančními problémy. Mimo jiné se jí nepodařilo dát dohromady dost zájemců, od kterých by vybrala zálohy na rekonstrukci. Když této stavební firmě hrozil konkurs, stačila vybrat a prodat ze špejcharu starou výdřevu, na které byly vyryty nápisy ještě napoleonských vojáků, kteří tam byli léčeni jako v lazaretu. Střešní konstrukce byla tím dost narušena, a tak se časem začala střecha propadat,“ sděluje Jaroslav Noha, dlouholetý obyvatel Okrouhlice.
Tehdy byly tyto historické dřevěné trámy s vyrytými vzkazy a letopočty Napoleonových vojáků prodány do Německa. Jak řekl starosta obce Vladimír Šimek, z celnice volali na obec, zda trámy skutečně nepocházejí z historické památky.
„Potom byl špejchar, zřejmě bankou, prodán zájemci, který chtěl touto nemovitostí ručit za nějakou půjčku, což mu po revizi špejcharu nebylo poskytnuto,“ doplňuje Jaroslav Noha.
Nakonec bylo loni vypsáno výběrové řízení na prodej za 350 – 400 tisíc korun, a majitelem se tak stal člověk z nedalekých Babic, který vlastní firmu s těžkou technikou. Nyní po novém roce se pustili do likvidace celého objektu. Majitel na rozebrání stavby vydělá, přestože investuje do bouracích prací. Vlastní drtičku na kámen, která rozebraný objekt rozdrtí, a ten pak může být odprodán jako stavební materiál. Pozemek po budově může sloužit jako asi čtyři stavební parcely.
Na otázku, v které době by se dal historický špejchar ještě zachránit, odpovídá okrouhlický starosta V. Šimek, že to bylo možné ještě asi v 90. letech minulého století, kdy zde Oseva končila provoz obilného skladu. Dodává však, že budova nebyla nikdy zapamátněna.
A tak nezbývá než se rozloučit s dominantou dolního konce Okrouhlice, která bývala vždy němým svědkem dětských her v širokém okolí a ve starších dobách přechodně sloužila jako lazaret i jako místo pro tančení místní mládeže, která se zde scházívala počátkem léta a obilný mlat špejcharu jí sloužil jako taneční parket.
Příště si povíme něco o dlouhé historii špejcharu.
