pozn.: překlad článku není psán z pohledu 1. osoby

Bývalý kanadský státní tajemník David Kilgour. (Evan Ning/The Epoch Times)
Bývalý kanadský státní tajemník David Kilgour. (Evan Ning/The Epoch Times)

Pět tisíc let stará čínská kultura je svým dědictvím pro svět obrovskou inspirací. Už jen její propracovanost a komplexnost vzbuzuje v člověku úctu. Albert Feuerwerker, odborník na hospodářské dějiny, tvrdí: „Evropu mezi lety 1000-1500 nelze vůbec přirovnávat k Číně, ať se jedná o produktivitu zemědělství, rozvoj průmyslu, vyspělost obchodu, bohatství měst nebo životní úroveň. (Nemluvně o propracovanosti státní správy a kulturní vyspělosti.)“

Avšak v moderní době bylo tamější dědictví této civilizace nahrazeno marxismem-leninismem, přetrvávajícím dodnes. Systematické pronásledování cílených jednotlivců či skupin, již byli označeni za „nepřátele strany“, je čínským režimem využíváno jako nástroj, jenž zakrývá zločin násilného odebírání orgánů.

Od roku 1950 neuplynula ani jediná dekáda, v níž by Čínská komunistická strana nevedla násilnou kampaň, mířenou na specifický segment populace (většinou pod označením „kontrarevolucionáři“). Ta zahrnuje Mao Ce-tungův „Velký skok vpřed“, jenž vyústil ve smrt 25-40 milionů obyvatel v důsledku vyhladovění, nebo "velkou kulturní revoluci", jejímž cílem bylo systematické ničení všech tradičních hodnot a v neposlední řadě také pronásledování příznivců Falun Gongu (Fa-lun Kungu nebo také Falun Dafa).

 

„Bití, věznění v táborech nucených prací, vymývání mozků a mučení se stalo každodenní realitou mnoha příznivců Fa-lun Kungu.“

 

Od podpory k perzekuci

Když bylo meditační cvičení Fa-lun Kung v roce 1992 čínské veřejnosti poprvé představeno, nejenže se strana smířila s jeho obrovskou oblibou mezi lidmi, ale sama také tuto expanzi podporovala. Fa-lun Kung se učil ve státních zařízeních a dostal řadu ocenění, například „ocenění za přínos pro zdraví a zlepšení morálky“.

Jak jeho obliba rostla a rostla, setkával se Fa-lun Kung s větším a větším odporem. Není divu, neboť straničtí vůdcové se obávali jakékoliv velké a nezávislé skupiny. V momentě, kdy se ústřední kniha této praxe stala bestsellerem, byla zakázána. Vládní výzkum tehdy odhadl počet členů této praxe na 70 miliónů - tedy více, než členů v samotné straně. Tento moment vnímala strana jako kritický a státní média začala na hnutí útočit.

Dne 14. února 1999 zvěřejnily U.S. News & World Report zprávu, v níž se uvádělo, že každý příznivec Fa-lun Kung ušetří státu na zdravotních výdajích v přepočtu zhruba 3 000 korun ročně. Nicméně i přesto tehdejší vůdce strany Ťiang Ce-min učinil rozhodnutí Fa-lun Kung vymýtit, a to i navzdory tomu, že mnoho členů strany bylo s touto praxí nejenom obeznámeno, ale sami její cvičení prováděli. Od 20. řervence roku 1999 tak čínská komunistická strana pod vedením Ťiang Ce-mina zahájila rozsáhlou a násilnou kampaň, jejímž cílem bylo Fa-lun Kung vyhladit.

 

„Od 20. července roku 1999 tak čínská komunistická strana pod vedením Ťiang Ce-mina zahájila rozsáhlou a násilnou kampaň, jejímž cílem bylo Fa-lun Kung vyhladit.“

 

Úřad 610

Aby bylo možné pronásledovat příznivce Fa-lun Kungu, musel být za tímto účelem vytvořen orgán s neomezenými pravomocemi, které by sahaly napříč každou úrovní administrativy. To znamená od politických a soudních institucí, přes média, armádu i policii. Tento orgán dostal název „úřad 610“ a jeho členové začali zatýkat příznivce Fa-lun Kungu po celé Číně.

Bití, věznění v táborech nucených prací, vymývání mozků a mučení se stalo každodenní realitou mnoha příznivců Fa-lun Kungu. Mezi těžko představitelné a nelidské metody, které museli a dodnes stále ještě musejí tito vězni svědomí snášet, patří: nucené podávání omamných látek, nucené krmení, mučení elektrickými obušky, spánková deprivace, sexuální obtěžování a další.

K většině těchto ohavností došlo v tajnosti za zavřenými dveřmi v záchytných střediscích či pracovních táborech. Trvalo velmi dlouhou dobu, než se někomu z novinářů, vědců, organizací pro lidská práva nebo nezávislých vyšetřovatelů podařilo něco takového odhalit.

Číňané, kteří se pokusili poodhalit tuto záležitost veřejnosti, riskovali ztrátu své kariéry, svobody a života. Zahraniční žurnalisté mohli přijít pouze o své pracovní povolení. Lidé, již Fa-lun Kung vyznávali a byli ve spojení se zahraničními médii, byli mučeni mnohem hůř. Aby zabránili podkopávání sympatií se západem a ospravedlnili tak naoko své jednání, rozhodli se v říjnu roku 1999 straničtí vůdcové označit tuto praxi za zlý kult.

Tehdejší stranický vůdce a prezident Ťiang Ce-min začal být vůči Fa-lun Kungu extrémně zaujatý. Začal tuto praxi vnímat jako hrozbu, a aby zajistil svou politickou moc a zabránil jejímu ohrožení, spustil celostátní kampaň na vyhlazení Fa-lun Kungu na území Číny.

Avšak Fa-lun Kung nikdy netoužil po státní moci či se jakýmkoli způsobem zapojovat do politiky. Tato praxe neměla nikdy v úmyslu zpochybňovat komunistickou stranu. Po téměř 14 letech pronásledování je jediným cílem příznivců Fa-lun Kungu to, aby tato perzekuce skončila.

 

Fa-lun Kung nikdy netoužil po státní moci či se jakýmkoli způsobem zapojovat do politiky. Po téměř 14 letech pronásledování je jediným cílem příznivců Fa-lun Kungu to, aby tato perzekuce skončila.

 

Co je vlastně Fa-lun Kung

Fa-lun Kung (nazývaný také Falun Dafa) je starobylá kultivační metoda zušlechťování mysli, těla a ducha, která sbližuje lidi mnoha národností, původu a všech věkových kategorií. Její žáci se snaží vést harmonický, nesobecký a ohleduplný život, který je v souladu se základní povahou a principy vesmíru, kterými jsou Pravdivost, Soucit a Snášenlivost (Tolerance).

Součástí praxe je také soubor pěti cvičení, jejichž cílem je mimo jiné také otevření energetických drah, očištění těla, uvolnění stresu a celkové zvýšení vnitřní energie. Tato cvičení jsou vhodná pro lidi každého věku a již mnoho z nich se přesvědčilo o jejich příznivém účinku na zlepšení zdraví.

Kultivační systém Fa-lun Kung neobsahuje žádné náboženské rituály, nemá žádné politické ambice ani formální členství. Veškeré aktivity vykonávají dobrovolníci a jsou zcela bezplatné.

Fakt, že Fa-lun Kung je založen na zcela odlišných hodnotách než marxismus- leninismus a neexistence žádného formálního členství vedl k tomu, že Fa-lun Kung nemohl být stranou jakkoli kontrolován či řízen.

 

Fakt, že Fa-lun Kung je založen na zcela odlišných hodnotách než marxismus-leninismus a neexistence žádného formálního členství vedl k tomu, že Fa-lun Kung nemohl být stranou jakkoli kontrolován či řízen.

 

Tábory nucených prací

Po roce 1980 začala komunistická strana Číny čerpat prostředky ze zdravotního systému, a to s cílem zavést různé úrovně poskytovaných služeb pro různé skupiny pacientů. V důsledku světové poptávky po orgánech se stal prodej orgánů z popravených vězňů hlavním zdrojem finančních prostředků strany. Skupina vězňů svědomí, kterou tvoří převážně ti, jež Fa-lun Kung cvičí, se později stala doplňkovým zdrojem těchto orgánů. Ceny těchto orgánů byly zveřejněny na čínských webech.

Při tvorbě finální zprávy popisující toto odebírání orgánů se dvěma právníkům Davidu Matasovi a Davidu Kilgourovi podařilo navázat kontakt s několika oběťmi, jež byly poslány do čínských pracovních táborů a kterým se později podařilo dostat jak z táborů, tak i ze země samotné. Většina jich byla poslána do pracovních táborů v polovině roku 1999 bez jakékoliv formy soudního slyšení. Průkazním materiálem viny bylo pouze policejní razítko.

Tito lidé museli pracovat v otřesných podmínkách až 16 hodin denně s trochou jídla a bez jakéhokoli nároku na mzdu. Předmětem práce byly výrobky určené pro export, tzn. od oblečení až po vánoční dekorace, které nakonec doputovaly k nadnárodním společnostem. Jedná se samozřejmě o hrubé porušení předpisů WTO týkajících se mezinárodního obchodu, jež se Čína zavázala dodržovat a které neplní.

Tyto pracovní tábory stojí mimo právní systém. Umožňují tudíž straně poslat do nich kohokoliv, a to až na dobu tří let. To vše bez řádného slyšení či možnosti odvolání. Odhadovaný počet pracovních táborů po celé Číně od roku 2005 je asi 340, s kapacitou zhruba 350 000 vězňů.

V roce 2007 vydala americká vláda prohlášení, že polovinu vězňů pracujících v táborech tvoří příznivci Fa-lun Kungu. Ostatní zadržení, s nimiž organizace Human Right Watch a Chinese Human Rights Defenders později navázaly kontakt, tuto zprávu potvrdili.

Kupodivu existuje jasná souvislost mezi nucenými pracemi vykonávanými v čínských táborech od roku 1999 a poklesem pracovních míst ve výrobě v zemích, jako je například Kanada. Řešením takového poklesu by mohl být návrh v legislativě, který by kladl dovozcům povinnost prokázat původ jejich zboží.

 

Tyto pracovní tábory stojí mimo právní systém. Umožňují tudíž straně poslat do nich kohokoliv, a to až na dobu tří let.

 

Přes 40 tisíc transplantací

Dle výzkumu právníků Davida Matase a Davida Kilgoura popsaném v knize „Krvavá sklizeň“ byli uvěznění příznivci Fa-lun Kungu od roku 2001 systematicky zabíjeni z důvodu využití jejich orgánů pro transplantace. Orgány byly určené pro zámožné čínské a zahraniční pacienty. Ve zprávě docházejí k závěru, že pro 41 500 transplantací provedených v letech 2000 až 2005 existuje jediné přijatelné vysvětlení - zdrojem těchto orgánů byli právě tito vězni svědomí.

Konečným závěrem vyšetřovací zprávy je, že tyto praktiky pokračují dodnes, a to ve velkém rozsahu. Veškeré životně důležité orgány včetně ledvin, jater, rohovek, srdce, byly prodávány za vysoké ceny cizincům, kteří normálně musejí ve svých zemích dlouhodobě čekat, než se najde vhodný dobrovolný dárce. Revidovaná zpráva je dostupná v 18 jazycích na internetových stránkách.(Česká verze zprávy je dostupná zde).

Čchen Jing

Příběh této paní, které byl později francouzskou vládou udělen status uprchlíka, je poměrně typický: „Protože jsem se odmítala vzdát svého vyznání, byla jsem mezi únorem a listopadem v letech 2000 až 2001 třikrát uvězněna, a to bez jakéhokoli soudního řízení. Pokaždé jsem byla policií surově zbita a mučena.

V září roku 2000 jsem byla policií předvolána a později převezena (jelikož jsem jim odmítla prozradit své jméno, kvůli ochraně mojí rodiny) do nemocnice na komplexní vyšetření: srdce, krve, očí atd. Byla jsem připoutána k rámu okna a na nohou jsem měla řetězy. Dostala jsem injekci s neznámou látkou. Následkem toho mi strašně rychle bušilo srdce a já měla pocit, jako by mi mělo explodovat.“

 

Mezinárodní iniciativa

1. Spojené národy (OSN)

Od roku 2006 žádalo několik zvláštních zpravodajů OSN čínskou vládu o podání vysvětlení týkajícího se vážného obvinění „odebírání orgánů živým příznivcům Fa-lun Kungu“. Čínská vláda byla vyzvána, aby vyvrátila tato obvinění, jež byla vůči ní vznesená. Ta ovšem odmítla předložit statistiky objemu transplantací, nepředložila žádný smysluplný argument a pouze dále tato obvinění popírala.

„V Izraeli byl schválen zákon zakazující prodej či zprostředkování orgánů. Zákonem se také zrušilo dotování transplantací prováděných v Číně a týkajících se bezprostředně izraelských státních příslušníků.“

Někteří odborníci se později dožadovali odhalení zdroje orgánů určených pro transplantace.

První žádost byla zaslána čínským úřadům společně 11. 8. 2006, a to zvláštním zpravodajem pro otázky mučení prof. Manfredem Nowakem, zvláštní zpravodajkyní pro svobodu vyznání paní Asmou Jahangir a konečně zvláštní zpravodajkyní pro obchodování s lidmi, paní Sigmou Huda.

V žádosti o vysvětlení obvinění se psalo, že zaměstnanci některých transplantačních center vypověděli, že pro transplantace jsou využívány orgány odebírané živým příznivcům Fa-lun Kungu. Aby se zamezilo jakémukoli zjištění toho faktu, jsou těla těchto lidí spálena. Tím se zaručí, že žádné tělo nemůže být přezkoumáno či identifikováno jako zdroj. Jakmile jsou orgány vyoperovány, jsou poslány do transplantačních center. Pak už putují k jednotlivým tuzemským či zahraničním pacientům. Úředníci z několika vězeňských zařízení uvedli, že do tohoto obchodování s orgány jsou zapleteny také soudní úřady.

Čínské úřady tato tvrzení kategoricky odmítly. Reakcí na to byl dopis druhý. Později byla Radě pro lidská práva předložena další zpráva, v níž pan Mnafred Nowak zdůraznil, že existují nová fakta a výpovědi tykající se odebírání orgánů zaživa těmto lidem.

Na tento problém poukázali také někteří nezávislí odborníci z Výboru OSN. Zjištěním opět bylo, že příznivci Fa-lun Kungu jsou v rozsáhlém měřítku vystavováni mučení, špatnému zacházení a podobně.

Výbor pak diplomaticky doporučil čínským úřadům, aby začaly tuto věc okamžitě řešit. Návrhem adresovaným čínskému režimu bylo spuštění nezávislého vyšetřování, jež by odhalilo zodpovědné osoby a vedlo k vyměření adekvátních trestů.

2. Evropský parlament

V roce 2006 provedl Evropský parlament slyšení výše zmíněných právníků, přijal rezoluci odsuzující zadržení a mučení vězňů svědomí a vyjádřil znepokojení na těmito událostmi. Tato záležitost byla rovněž vznesena směrem k tehdejším předsedajícím zemím EU, a to finským ministrem zahraničí Erkkim Sakarim Tuomiojaem. Ten se později během summitu EU-Čína osobně setkal s čínským ministrem zahraničí Li Čao-singem.

V prosinci roku 2009 se opět konalo slyšení, tentokrát pod vedením Podvýboru pro lidská práva Evropského parlamentu, jehož konečným výsledkem bylo: „Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. května 2010 o sdělení Komise: Akční plán pro dárcovství a transplantaci orgánů.“

V tomto usnesení Evropský parlament poukazuje na zprávu Davida Matase a Davida Kilgoura o zabíjení členů hnutí Fa-lun Kung za účelem získání jejich orgánů a žádá Komisi, aby Evropskému parlamentu a Radě předložila zprávu o těchto obviněních a dalších podobných případech[1].

3. Tchaj-wan

V srpnu 2007, Chou Šeng-mao, tchajwanský ministr zdravotnictví, předal svým spoluobčanům doporučení tamních lékařů, aby rozhodně nejezdili kvůli transplantaci do Číny.

4. Austrálie

Ke konci roku 2006 oznámilo australské ministerstvo zdravotnictví, že ruší veškeré vzdělávací programy určené čínským lékařům, týkající se technik transplantaci orgánů v australských nemocnicích prince Charlese a princezny Alexandry.

5. Belgie a Kanada

Dva belgičtí senátoři, Patrik Vankrunkelsven a Jeannine Leduc, předložili belgickému parlamentu 30. listopadu 2006 návrh zákona, který by se zabýval „vycestováním za účelem transplantace“. Co se týče Kanady, zde bývalý poslanec Borys Wrzesnewskyj předložil návrh podobný tomu belgickému.

Schválení těchto návrhů by vedlo k přijetí zákonů, jež by svým občanům zakazovaly koupit nebo jinak získat tělesné části odebrané proti vůli oběti, ať už ve vlastní zemi nebo v zahraničí. Cílem mělo být omezit zneužívání zranitelných lidí v rozvojových zemích, kteří prodávají své orgány za peníze, a také vězňů v totalitních státech, jejichž orgány jsou odebírány a prodávány bez jejich souhlasu.(více zde)

6. Francie

Francouzský poslanec Valérie Boyer spolu s několika dalšími členy Národního shromáždění, navrhli zákon, jenž by stanovoval povinné zavedení certifikačního programu a registračního procesu. Tento návrh byl podobný tomu kanadskému. Vyžadoval, aby každý francouzský občan či osoba trvale žijící na území státu, která plánuje podstoupit transplantaci v zahraničí, obdržela v termínu třiceti dnů od transplantace potvrzení, jež by prokazovalo, že orgány byly dárcem poskytnuty dobrovolně a zadarmo. Obdarovaný by se musel certifikátem před návratem do země francouzským úřadům prokázat.

7. Izrael

V Izraeli byl schválen zákon zakazující prodej či zprostředkování orgánů. Zákonem se také zrušilo dotování transplantací prováděných v Číně a týkajících se bezprostředně izraelských státních příslušníků. Jay Lavee ve svém příspěvku ke knize „State Organs“ vysvětluje tento zákon jako reakci na odebírání orgánů čínským příslušníkům proti jejich vůli.

8. Spojené státy

Zpráva ministerstva zahraničí USA o lidských právech z roku 2011 citovala vznesená obvinění týkající se loupeží orgánů příznivcům Fa-lun Kungu i jiným politickým vězňům. Loni v říjnu napsalo 106 kongresmanů ministryni zahraničí Clintonové žádost o další informace k případu. Tímto tématem se zabývala také dvě slyšení před kongresem. Tyto zločiny proti lidskosti celosvětově odsoudili přední transplantační chirurgové a lékařské organizace.

Samotnou kapitolou ve spojitosti s obchody s orgány se stal čínský policejní ředitel Wang Li-ťün. Ten loni poté, co se boje v rámci jednotlivých mocenských frakcí uvnitř samotné Čínské komunistické strany začaly vyostřovat, uprchl na americký konzulát. (podrobná zpráva zde)

Když Wang ještě působil v Ťin-čou jako ředitel úřadu veřejné bezpečnosti (policie), provozoval v rámci úřadu i tzv. Interní psychologické výzkumné centrum. Podle svého vyjádření z roku 2006 zde prováděl popravy, odběry a transplantace orgánů, zahrnující související experimenty.

Státní úřady ve své zprávě, týkající se lidských práv, publikované v roce 2012, informovaly, že počet nahlášených případů zahraničními i domácími médii a zájmovými skupinami, týkající se odebírání orgánů vězňům svědomí, stoupá.

Od června roku 2011 musejí všichni žadatelé o vízum v USA vyplnit v online žádosti, resp. formuláři označovaném DS-160 (netýká se imigrační žádosti o udělení víza) informaci, zda byl žadatel o vízum někdy zapleten do nucené transplantace týkající se lidských orgánů či tělesných tkání.

9. Nevládní a zdravotnické organizace

Různé nevládní a zdravotnické organizace vydaly prohlášení, v nichž naléhavě žádají, aby bylo spuštěno vyšetřování a ustanovena opatření, která by těmto zločinům proti lidskosti zamezila.

Jednou z nevládních organizací, jenž takové prohlášení vydala, je National Kidney Foundation. Ta v srpnu 2006 vyjádřila své znepokojení nad zjištěním, že příznivci Fa-lun Kungu jsou pronásledováni za účelem transplantací orgánů a poukázala na problém „transplantační turistiky“.

Transplantační společnosti v jednotlivých zemích zavedly v rámci upravení dárcovských vztahů s Čínou novou politiku. (V ČR obdržela Česká transplantační společnost dopis od sdružení lékařů DAFOH /viz níže/ v říjnu roku 2007 a jednoznačně odsuzuje takové praktiky a zcela se od nich distancuje.)

Světová lékařská asociace novelizovala Helsinskou deklaraci, dokument, který stanovuje etické zásady pro lékařské výzkumy zahrnující lidské bytosti. V rámci nově přijaté politiky se v deklaraci objevil nový paragraf, jenž říká, že „Nelze přijmout orgány od vězňů v zemích, kde je povolen trest smrti.“

DAFOH je sdružení doktorů, jež upozorňuje lékařskou komunitu a stejně tak veřejnost na nucené odebírání orgánů v Číně. Jeho cílem je bojovat za jeho ukončení a podporovat etické normy v medicíně. DAFOH upozorňuje na tato fakta převážně prostřednictvím článků a rozhovorů s médii.

Během petičních akcí, pod záštitou jak DAFOH, tak Nezávislé radikální strany se sídlem v Itálii, podepsalo petice adresované OSN a žádající prošetření nucených odběrů orgánů v Číně, více než 166 000 lidí. Pokud zahrneme také petici adresovanou Bílému domu, přesahuje počet podpisů 255 000. To samo o sobě naznačuje, že skutečně mnoho lidí nevnímá dění v Číně jako něco bezvýznamného.

10. Individuální iniciativa

Místopředseda Evropského parlamentu Edward McMillan Scott, vycestoval v květnu 2006 do Číny za účelem vyšetřování odebírání orgánů. Později téhož roku sepsal zprávu o lidských právech a demokracii v Číně, adresovanou Výboru pro vnější záležitosti Evropského parlamentu.

V Pekingu vedl rozhovor se dvěma bývalými vězni - příznivci Fa-lun Kungu, Cchao Tungem a Niou Ťin-pchingem. Podle výpovědi McMillana Scotta v dopise adresovaném tajemníkovi OSN byl Cchao Tung krátce po jejich setkání zatčen, odsouzen a uvězněn ve věznici Tchien-šuej, kde byl mučen hlavně proto, aby se zřekl svého vyznání.

V roce 2007 napsal Dr. Tom Treasure článek „Orgánové transplantace, holocaust a my, lékaři“, jenž byl publikovaný v časopise Journal of Royal Society of Medicine. V článku se zamýšlí nad podezřelými okolnostmi, za nichž jsou v Číně prováděny orgánové transplantace. Dále také nad asociacemi s usmrcováním psychicky těžce nemocných pacientů v nacistickém Německu a morální zodpovědností lékařů.[2]

V tomtéž roce předložilo 140 kanadských lékařů Dolní sněmovně petici, v níž žádají vládu, aby informovala občany, kteří by chtěli podstoupit transplantaci v Číně, že zdrojem orgánů mohou být lidé, jimž byly orgány odebrány proti jejich vůli.

V červenci 2012 publikovali pánové Dr. Torsten Trey a David Matas knihu s názvem State Organs (Státní orgány). Je to sbírka esejí sepsaná předními zdravotnickými odborníky, do které přispěli kromě zmiňovaných i další jednotlivci. Jednalo se převážně o jedince, kteří prozkoumali otázku odebírání orgánů v Číně poněkud blíže. Kniha se zabývá zneužíváním orgánových transplantací v Číně, slučuje důkazy a pojednává o etických důsledcích.

V prosinci 2012 byla uvedena do Bílého domu petice s přívlastkem „My lidé“, kterou inicioval Alejandro Centurion spolu s dalšími lékaři. Vyšetřovatelé mají důvodné podezření, že většina orgánů ve skutečnosti pochází z těl vězňů, kteří si odpykávají trest kvůli náboženství či z politických důvodů. Největší skupinou těchto vězňů svědomí jsou v Číně příznivci Fa-lun Kungu. Dle něj existuje celá řada důkazů, pádných důkazů, které nakonec vyšly od roku 2006 najevo a které jeho a další odborníky přesvědčily, že k těmto zločinům skutečně dochází.

11. Čína a transplantace

Náměstek ministra zdravotnictví Chuang Jeifu v roce 2009 uvedl, že orgány popravených vězňů rozhodně nejsou vhodným zdrojem určeným k transplantacím. V roce 2005 Huang připustil, že více než 95 procent transplantovaných orgánů v zemi pochází z popravených vězňů. Dříve Čína tato tvrzení popírala.

V roce 2006 vyzvala Světová lékařská asociace Čínu, aby přestala využívat orgány vězňů. Čínská lékařská asociace souhlasila.

Během transplantační konference konané v Madridu prohlásil ministr Chuang, že v rozmezí let 1997 až 2008 se v Číně uskutečnilo více než 100 000 transplantací. V 90% případů byli zdrojem těchto orgánů popravení vězni. Na světě neexistuje jiná země, která by vykonávala tolik poprav.

John Kamm, ředitel neziskové organizace Dui Hua Foundation, poukázal, že skutečný počet poprav je ovšem státním tajemstvím. Nicméně v posledních letech se do jisté míry opona trošku zdvihla, a to díky vědcům a úředníkům, kteří mají přístup k reálným datům. Zjistilo se, že počet popravených osob byl roce 2011 v Číně zhruba čtyřtisícekrát větší, než součet všech poprav uskutečněných v rámci jednotlivých států světa.

Organizace pro lidská práva se obávají, že tento počet může být ještě vyšší. Roseanne Rise z Amnesty International říká: „U vězňů je velmi těžké určit, zda je či není jejich souhlas ovlivněn. Když jste ve svých každodenních potřebách odkázán na stát, je těžké určit, zda máte na vybranou či nikoliv.“

V únoru minulého roku Huang opět potvrdil, že praxe odebírání orgánů vězňům pokračuje v Číně dodnes a že vláda chce tento fenomén postupně do roku 2015 snižovat. Poté by měl být vybudován národní dárcovský systém. Toho ovšem bude velmi obtížné dosáhnout, neboť mnozí Číňané nejsou ochotni své orgány darovat.

„Je to kulturní tabu,“ vysvětluje Kamm. Číňané tradičně věří, že když jedinec opouští tento svět, musí mít s sebou všechny své orgány. Takže počet lidí, kteří jsou ochotní darovat své orgány, je velmi malý. „Stát bude muset informovat občany a přesvědčit je, aby darovali své orgány v rámci celostátního systému. Existuje určitá naděje, že mladší generace bude ohledně této záležitosti méně tvrdohlavá,“ dodal Kamm.

V roce 2009 zavedlo 10 provincií program dárcovství orgánů. S cílem uspokojit rostoucí poptávku po orgánech spustila Čína v roce 2010 program, v rámci kterého může jedinec darovat své orgány poté, co zemře. V únoru 2011 bylo ohlášeno, že prostřednictvím tohoto programu darovalo celkem 37 lidí 97 orgánů. V březnu 2012 bylo do pilotního programu zapojeno pouze 207 lidí. Čínský červený kříž, pod jehož záštitou program běží, informoval, že dárci byli většinou chudí lidé z venkova a 90% z nich (nebo z jejich rodin) požadovalo na oplátku finanční podporu.

Navzdory tlaku, jenž je na veřejnost vytvářen, nemá nový systém znatelný úspěch. V provincii Šan-tung se neobjevil za posledních 18 měsíců žádný nový dobrovolný dárce. Město Tchien-Ťin má od roku 2010 pouze 19 takových dobrovolníků.

Vzhledem k faktu, že se pánové Matas a Kilgour začali o fenomén transplantací orgánů v Číně zajímat, počet osob odsouzených k trestu smrti (a tedy i počet provedených transplantací) se celkově dramaticky snížil. Avšak později se počet provedených transplantací opět dostal na svou původní úroveň. To logicky naznačuje, že kromě popravených vězňů jsou dalším podstatným zdrojem orgánů vězňové svědomí – převážně příznivci Fa-lun Kungu.

12. Společná sociální odpovědnost

Některé farmaceutické společnosti, jako například Novartis a Pfizer, se dobrovolně distancovaly od farmaceutických výzkumů imunosupresivních léků (používaných při transplantacích orgánů) v Číně. V této oblasti je však stále potřeba vytvoření závazné vnitrostátní regulace.

V knize „State Organs“ komentuje podrobně Arne Schwarz širokou škálu těchto farmaceutických testů prováděných v Číně. Jednotlivými centry těchto výzkumů jsou převážně nemocnice, kde bylo díky telefonickému vyšetřování odhaleno, že nabízejí k prodeji orgány příznivců Fa-lun Kungu.

 

Doporučení

Panové Kilgour a Matas vyzývají kanadské poslance, senátory a další zákonodárce, aby zvážili níže uvedená doporučení a vyzvali Čínu k těmto krokům:

·         Ukončit represe vůči Fa-lun Kungu.

·         Skoncovat s využíváním orgánů popravených vězňů.

·         Zavést a regulovat legitimní systém dárcovství.

·         Umožnit přístup do všech věznic a táborů nucených prací z důvodu mezinárodního vyšetřování.

·         Propustit všechny vězně svědomí.

Některá z jednotlivých doporučení:

·         Všichni zdravotní profesionálové každé země, kteří respektují lidská práva a důstojnost, by měli aktivně odrazovat své pacienty od vycestování do Číny z důvodu provedení transplantace.

·         Žádná vláda by neměla čínským doktorům, kteří cestují do ciziny z důvodu školení v provádění transplantací, udělit vízum.

·         Specialisté v oblasti transplantační chirurgie by neměli za účelem poskytnutí školení cestovat do Číny.

·         Farmaceutické společnosti by měly být omezovány v oblasti exportu transplantačních léků do Číny legislativou jednotlivých států.

 

Závěr

Kanadští zákonodárci by měli rovněž zavést jistá opatření, jimiž mohou být: právní předpisy s exteritoriálním účinkem, povinné výkazy v oblasti transplantační turistky, systém zdravotního pojištění, jenž se nevztahuje na transplantace provedené v zahraničí atd.

Tyto všechny kroky mohou ovlivnit tuto záležitost a představovat pozitivní dopad na mezinárodní společenství.

Přeložil: Petr Matějček

 

English