Předseda Komunistické strany Číny a vrchní velitel ozbrojených sil Si Ťin-pching byl 14. března lidovým shromážděním zvolen za prezidenta Číny a jeho zástupcem se stal Li Jüan-čchao.
Tato pseudo-volba čínského pseudo-parlamentu nepřinesla žádné překvapení. Spory mezi reformisty a konzervativci zůstávají přísně stranickou vnitřní záležitostí. Lze si tedy jen klást otázku, kolik moci bude po této pseudo-volbě Si Ťin-pching skutečně mít. A jak vyřeší ony nesčetné problémy v Číně.
Jakou moc skutečně Si Ťin-pching má?
V Číně se veškerá moc nad celou zemí dělí na tři důležité pozice. Jednu pozici zastává předseda čínských komunistů, další je v rukou vrchního velitele ozbrojených sil a třetí pozici zastává prezident.
Kdy získá prezident moc nad ozbrojenými složkami, to závisí především na mocenských silách uvnitř komunistické strany. Předchozí prezident Ťiang Ce-min potřeboval čtyři roky a Chu Ťin-tchao dva roky, než skončily tyto tři úřady v jejich moci. Si Ťin-pching má však už od začátku moc nad celou zemí, nad KS Číny i nad armádou. Což je velká mocenská základna hned od začátku jeho působení.
Přesto bude muset poslouchat Stálý výbor politbyra. Skutečné centrum moci v Číně má totiž v rukách sedm stálých členů politbyra komunistické strany. A právě o tyto pozice ve Stálém výboru tvrdě bojovali reformisté i konzervativci. Li Jüan-čchao, Siův zástupce a reformátor, například v loňském roce místo ve Stálém výboru nezískal. A pozorovatelé to ohodnotili jako výhodu pro konzervativce. Skutečnost, že se Li přesto stal prezidentovým zástupcem, je zase považována za oslabení konzervativců. Takže jak a nakolik budou konzervativci omezovat Siovy představy ve Stálém výboru, zůstává zatím nezodpovězeno a je třeba čekat na výsledky.
Boj na více frontách?
I když Si Ťin-pching a jeho mocenská frakce jsou médii často označováni za reformátory, nesmí se zapomínat na to, že byli všichni vychováni ve stranické škole a jsou to věrní členové komunistické strany. Budou mít zřejmě i mnohé ideje, které se ve srovnání s konzervativci mohou v očích západních pozorovatelů jevit jako pokrokové. Avšak v jádru nechtějí v Číně v žádném případě západní demokracii.
Si Ťin-pching učinil od začátku svého funkčního období jako předseda strany mnohá opatření, která by se od reformátora očekávala. Například úředníci už nesmí jako dříve nepřetržitě na státní náklady navštěvovat restaurace. Také účast úředníků na slavnostech byla omezena a dokonce jsou vítána upozornění lidí na jejich korupci. Tato opatření působí sice na veřejnost s nádechem senzace, ale o hluboko sahajících změnách systému to rozhodně nevypovídá.
Dodnes nebylo třeba prosazeno zveřejňování majetku úředníků ani prohlášení o tom, jestli jejich příbuzní žijí v cizině. Dle sdělení čínského vydání Epoch Times bylo dokonce nedávno policií uvězněno mnoho osob jenom proto, že se odvážily během konání lidového shromáždění učinit návrh na zveřejnění majetku úředníků. Právem tedy lze pochybovat o oné hlasité Siově protikorupční kampani, která byla spíše vnitřní čistkou ve straně.
Zdá se ale, že pokus zatočit se svými politickými protivníky nebyl jediným cílem. Dle údajů Frankfurter Allgemeine měl Si Ťin-pching proslov před Lidovou osvobozovací armádou a vydal rozkaz, jak vést válku a umět vyhrát. Mnohé teritoriální konflikty, například s Japonskem, přivedly Čínu v Asii v poslední době do čím dál větší zahraničně politické izolace.
Není novinkou, že čínská komunistická strana využívá a přiživuje atmosféru ohrožení z vnějšku k dosažení vnitřní semknutosti. Vzhledem k tomu, že dle nejaktuálnějších oznámení strany vzrostou v tomto roce výdaje na zbrojení o 10,7 procenta, má tato domněnka stále pádnější opodstatnění. Jestli tedy zůstane jen u řinčení zbraní nebo se konflikty vyhrotí, je zatím předmětem očekávání. Každopádně to ukazuje na taktický tah na znovuzískání rozpadající se moci komunistické strany.
Přeložila: Bohumila Chocholová
Upravil: Milan Kajínek
