Když mi bylo šestnáct, začala jsem bojovat s nadváhou. Rozhodla jsem se prostě, že se víc zaměřím na výkon ve škole a uberu v trénincích tance. A tak jsem drasticky omezila svou fyzickou činnost. K tomu se přidaly hormonální změny dospívající dívky a já jsem začala nabírat váhu.
Dieta
Rozhodla jsem se začít s dietou. Četla jsem knihu doktora Ornishe. Ta mě poučila, že jsem opravdu nabrala z tučného jídla. V té době frčely nízkotučné diety a všude bylo plno potravin bez tuku, což mi v mých dietních snahách hodně pomáhalo.
Doktor Ornish prosazoval co nejvíce přírodních a průmyslově nezpracovaných potravin. Jenže mně bylo teprve šestnáct a vůbec jsem nevěděla, jak jídlo připravovat. A tak jsem se jako mnozí další spoluobčané obrátila k široké nabídce zpracovaných potravin s nízkým nebo nulovým obsahem tuku, které se spotřebitelům nabízely.
Netrvalo to dlouho a brzy jsem zjistila, že jsem hladovější než jindy. Za pár let jsem si přečetla, že tuk způsobuje, že se člověk cítí nasycený a že bez něj se nebudu cítit plná. A tak jsem se k tukům vrátila. Ale pořád jsem jedla sladké pochoutky bez cukru a pořád jsem byla hladová, líná a unavená!
Začala jsem přibírat ještě víc, většinu času jsem se cítila unaveně a měla jsem chronický pocit hladu, ačkoliv jsem jedla obrovské množství svého oblíbeného jídla. Čím víc „dietních“ potravin jsem konzumovala, tím závislejší na cukru jsem byla. Zároveň jsem začala trpět chronickou únavou, depresí a nárůstem váhy. Nakonec jsem z ustavičného pojídání cukrovinek přibrala 18 kilogramů.
Co je cukr?
Všichni víme, co je to cukr. Je to ten rozkošný bílý nebo hnědý prášek, který si přidáváme do kávy nebo čaje a do cukroví a dortíků. Jenže cukr najdeme skoro ve všech potravinách, i když se projevuje v různých formách. Některé formy cukru jsou toxičtější víc, jiné míň.
Cukr se nachází v chlebu i obilninách. Až budete příště jíst hnědou rýži, přežvýkejte ji třicetkrát až padesátkrát, dokud z ní nebude tekutina. Objevíte, že nakonec bude chutnat nasládle. Ta sladkost pochází z cukru, který jste uvolnili žvýkáním. Tento cukr je však hlavně ve formě glukózy a nezasahuje do těla tak jako jiné formy cukru.
Abychom mohli dobře fungovat, ve skutečnosti glukózu potřebujeme, takže když říkám „odkopnout cukry“, nemyslím tím uhlohydráty, jako chléb a obiloviny. Hovořím hlavně o fruktóze. Doktor Robert H. Lustig o tom mluví ve své přednášce „Cukr: hořká pravda“. Vysvětluje, že fruktóza v cukru je pro lidi jedovatá. Když ji jíte bez živin a vláknin nacházejících se v ovoci, způsobuje metabolický syndrom, diabetes 2. typu, zvýšenou hladinu triglyceridů, ztučnění jater a velké břicho.
Zvažte tohle: 50 procent cukru je fruktóza, 55 procent glukózo-fruktózového sirupu je fruktóza a 50 – 70 procent sirupu (nektaru) z agáve je fruktóza. Tohle všechno je nebezpečné, protože fruktóza z těchto zdrojů cukru není strávena s vlákninami v ovoci. Takže ačkoliv je cukr v ovoci 70 procentní fruktóza, není pro nás jedovatý, protože nám vlákniny v ovoci pomáhají ho strávit. Vláknina je přírodní protilék proti fruktóze.
Většina Severoameričanů si ukojí svou touhu po fruktóze ze slazených nápojů, džusu, čokolády, zmrzliny, sušenek, dortíků a koláčků. Fruktóza se přidává také do mnoha zpracovaných potravin, aby lépe chutnaly. Glukózo-fruktózový sirup je levný, a proto jej dnes potravinářské firmy přidávají téměř do všeho. Dr. Lustig pomáhal organizaci American Heart Association přepsat v roce 2009 směrnice pro doporučený denní limit přísunu cukru. Doporučené hodnoty nyní činí devět lžiček cukru u mužů a šest lžiček u žen. Požívat více než uvedené hodnoty se považuje za toxické.
Vyřazení cukru
Jakmile jsem se dozvěděla o jedovatosti cukru a uvědomila si, že je v našem jídelníčku všudypřítomný, dala jsem si předsevzetí, že se ho zbavím. Aby to nebylo moc složité, začala jsem s glukózo-fruktózovým sirupem. Všimla jsem si, že se nachází v mnoha dobrotách, které jsem zbožňovala, včetně nízkotučné zmrzliny, celozrnného chleba a „zdravých“ ranních cereálií.
Domnívala jsem se, jak si dobře vedu, když jím celozrnný chléb a rozmazluji se pouze sladkostmi s maximálně 160 kaloriemi denně, ale ve skutečnosti, jak Dr. Lustig správně poukazuje, jsem se pomalu trávila a s tím i své děti. A tak putoval chléb i cereálie s glukózo-fruktózovým sirupem do koše. A konec nastal i se zmrzlinou, protože jediná alternativa k nízkotučné zmrzlině s tímto sirupem je nízkotučná zmrzlina s umělými sladidly, a těch nejsem zastánce.
Začala jsem dělat zapékaná jablka se skořicí nebo zapékané borůvky s kokosem. To ukojilo mou mlsnotu a neodolatelnou chuť na sladké. A výsledek? Shodila jsem skoro tři kila. To se mi už roky nepovedlo.
Tysan Lernerová je certifikovaná trenérka a zdravotní poradkyně. Pomáhá ženám dosáhnout jejich tělesného cíle, aniž by musely hladovět nebo trávit hodiny v tělocvičně. Její stránky jsou www.lavendermamas.com.
Přeložil: Ondřej Horecký
Čtěte také:
Jak naučit vaše děti, aby měly rády zeleninu
Chcete-li žít zdravěji: Deset tipů pro dobré zdraví
Fitness cviky - zahřátí páteře
