Historie nasvědčuje tomu, že moderní turistika vznikla v souvislosti s romantismem ke konci 18. století. Tomu předcházelo ovšem nejstarší pěší putování, jako byla například poutní cesta do Mekky nebo do Říma…
Další poměrně početnou skupinu tvořili potulní studenti nebo řemeslní tovaryši na vandrech. S rokem 1800 se objevilo slovo turistika, jež bylo odvozeno z francouzského slova tour jako putování nebo okružní cesta. Jedním ze známých a slavných turistů v Čechách byl básník Karel Hynek Mácha. K rozšíření turistiky nemálo přispělo také skautské hnutí a v neposlední řadě to byla železnice, která významně napomohla rozvoji turistiky.
Češi již odpradávna rádi „vandrovali“. Možná se dá říci, že mají toulavé boty po svém praotci Čechovi, který je sem do české kotliny přivedl. Z hlediska historie vzdálené i blízké můžeme říci, že s neforemnými batohy na zádech chodili po světě již krajánci, vyučení tovaryši šli do světa na zkušenou, mladá děvčata chodila sloužit do Vídně (aby se tam naučila vařit houskové knedlíky), a v době první republiky již vzkvétala turistika. Jak nedávno poznamenal jeden pamětník, v letní sezoně bývaly hrady a zámky otevřeny už časně ráno a turisté si také přivstávali.
Vedle kraje Vysočiny můžeme říci, že krajina Posázaví také není příliš dotčená znečištěním životního prostředí, třebaže takové hodnocení se může brát jako relativní. Pro ty, kdo holdují pěším túrám, je však tato krajina jako stvořená. A nejen pro pěší turisty, jsou zde i možnosti pro vodáky a cyklisty, dospělé i děti.
Krajina v Posázaví je především líbezná. To bezesporu. Jiní zase řeknou: melancholická. Ano, mají pravdu všichni. A pokud se vám nechce jít pěšky ani plout po vodě, můžete se kochat rovnou z oken vlaku. Protože trať vede většinou podél řeky Sázavy, můžete z pohodlí vlaku sami posoudit, jak je Posázaví malebné či melancholické. Jaro, léto, podzim, zima – vždy je na co hledět. Waldemar Matuška kdysi dokonce zpíval o Posázavském pacifiku.
Když odhlédneme od přírodní rezervace Stvořidla na Sázavě spojené s táhlým kopcem Melechovem, můžeme vystoupit ve stanici Okrouhlice. Okrouhlice je rodištěm malíře Jana Zrzavého, který se zde v místní škole narodil. Škola dosud stojí a vyučování dětí pokračuje.
Pokud vystoupíte z vlaku v Okrouhlici, ať již s kolem nebo bez kola, můžete si projít či projet naučnou stezku Jana Zrzavého, jež vás povede ve stopách působení proslulého umělce zdejší krásnou krajinou Vysočiny a Posázaví. Stezka byla dokončena vloni na jaře a je doprovázena několika odpočívadly. Její počátek je v Okrouhlici, hned u nádraží uvidíte první tabuli, dále vede přes Vadín, Krásnou Horu, Lipnici nad Sázavou, Babice a Olešnici zpátky do výchozí obce. Stezka má i své vlastní značení, které vás v kombinaci s turistickými a cykloturistickými značkami celým okruhem snadno provede. Délka trasy 22 kilometrů zahrnuje deset zastavení, vybavených informačními tabulemi a současně příjemným posezením v dřevěných turistických přístřešcích s lavičkami.
Na každém stanovišti naleznete také stojánek s letáčky, obsahujícími mapku celé stezky a základní informace. Zastavení jsou zvolena tak, aby bylo možno sledovat jednotlivé konkrétní motivy tohoto působivého kraje, jež Zrzavý zachytil ve svých obrazech. Současnou realitu je tak možné porovnávat s reprodukcemi umělcových děl a dočíst se k nim i mnoho zajímavých informací.
Uchvátit vás může nejen mohutný hrad Lipnice, ale sama příroda vám bude hrát do ucha svoji symfonii. V posázavské krajině si můžete vybrat mnoho objektů, ve kterých se spojuje krása přírody, historie a památek s aktivním odpočinkem. Navštívit můžete také třeba Český Šternberk, zámek ve Vlašimi, v Jemništi nebo zbytky hlásky Zlenice nedaleko Čerčan. A Čerčany – to bývala konečná posázavského pacifiku.
