Za základní příjem, jakožto lidské právo! – citace ze stránek iniciativy
14. ledna 2013 akceptovala Evropská komise evropskou občanskou iniciativu bojující za základní příjem, čímž započala roční kampaň ve všech státech Evropské unie.
„Před 14. lednem 2014 musíme oslovit 500 miliónů občanů Evropské unie a získat jeden milión podpisů, minimálně ze sedmi členských států. Tato iniciativa má však už pobočky po více jak 15 členských státech. Pokud získáme jeden milión podporovatelů myšlenky základního příjmu z 500 miliónů občanů EU, Evropská komise bude muset pozorně prozkoumat obsah našich představ a uspořádat veřejné slyšení v Evropském parlamentu,“ řekl tiskový mluvčí iniciativy.
Co to je základní bezpodmínečný příjem
Základní nepodmíněný příjem nebo všeobecný základní příjem (angl. universal basic income) je navrhovaný systém sociálního zabezpečení v podobě pravidelné peněžní dávky vyplácené ve stejné výši všem lidem. Smyslem této dávky by bylo poskytnout základní zajištění živobytí každému bez ohledu na to, zda pracuje, pracovat nemůže, či pracovat nechce. Její zastánci ji navrhují zavést buď na úrovni jednotlivých států, na úrovni Evropské unie, nebo celosvětově.
Už v roce 1918 se o podobné možnosti zmiňoval filozof Bertrand Russell ve své knize Cesty ke svobodě: Socialismus, anarchismus a syndikalismus, kde spojuje myšlenku s anarchií. Zabýval se jí ale i utopický socialista Charles Fourier, teoretik liberalismu John Stuart Mill, americký liberální ekonom Milton Friedman (v podobě záporné daně) a mnoho dalších.
Podpora ze socialistické části politického spektra souvisí s emancipací a lidskou důstojností a s přesvědčením, že sociální jistoty jsou předpokladem svobody. Libertariáni a liberalisté zase doufají, že výrazným zjednodušením sociálního systému by se radikálně omezila státní administrativa (sociální stát).
Zavedení základního příjmu se však zdá být problematickým návrhem, a to z hlediska praktického provedení, morálního zdůvodnění, politických a ekonomických principů v pozadí, a především myšlenkového a kulturního klimatu.
Idea základního příjmu
V současnosti je jedním ze známých propagátorů myšlenky základního příjmu Philippe van Parijs, filozof a politický ekonom belgického původu, který působil na Harvardově univerzitě, je členem britské Academy of Sciences a profesorem ekonomie na Universitě catholique de Louvain.
Podle Parijse a dalších jsou již dnes naplněny technologické předpoklady pro uvedení myšlenky základního příjmu do praxe – stroje podle něj zastanou většinu práce. Pokud by pracovní místa byla nedostatkovým zdrojem, nebyl by žádný důvod, aby ti, kdo dobrovolně pracují, dostávali větší odměnu než ti, kteří se toho práva vzdali.
Podle jiných je pracovních míst nadbytek, ovšem problémem je spíše kvalifikovanost potencionálních zaměstnanců. Graf vývoje nezaměstnanosti v USA v letech 1890 - 2009 jasně demonstruje, že s technologickým pokrokem se míra nezaměstnanosti nezvyšuje, a přestože většinu dříve lidmi konané manuální práce dělají stroje, nezaměstnaných z dlouhodobého pohledu nepřibývá.
Ubývání některých druhů práce společnost nevnímá jako vývoj pozitivní – i evropská levice praktikuje většinou politiku vytváření a hájení pracovních míst za každou cenu. Podle zastánců základního nepodmíněného příjmu však nabízí možnosti zkrácení pracovní doby, a v důsledku více volného času větší svobodu a osobní rozvoj.
Americký sociolog Erik Olin Wright tvrdí, že zavedení základního příjmu by mohlo přispět ke změně mocenské rovnováhy v kapitalistické společnosti, ve které práce (zaměstnanci) prohrává bitvu proti stále sílícímu kapitálu (průmyslové moci nadnárodních firem).
Kromě toho prý tento návrh pomůže vyřešit strukturní problémy, které jsou příčinou současné krize kapitalismu.
Existující obdobné systémy
Reálně systém základního nepodmíněného příjmu funguje už čtvrt století na Aljašce, kde je financován ze zdanění těžby nerostných surovin, a tvoří v průměru zhruba 6 % příjmu domácností.
V Brazílii byl základní nepodmíněný příjem rovněž právně zakotven (jako cíl do budoucna), ale realizuje se postupně. Nejprve je vyplácen příslušníkům nízkopříjmových sociálních skupin, a pro jeho výplatu je nutno splnit určité podmínky, tudíž zatím nejde tak zcela o základní nepodmíněný příjem vyplácený všem a bez jakýchkoli podmínek, ale spíše o rozsáhlý program sociální pomoci těm nejpotřebnějším.
Čtěte také:
Úvaha: Nepodmíněný základní příjem - utopie nebo možnost?
