Žízniví obyvatelé Pekingu získají větší vodní zdroje již v roce 2014 po dokončení nákladného projektu přesměrování vod z jihu na sever. Z kohoutku jim pak poteče voda z nádrže Tan-ťiang-kchou, vytvořené v roce 1958 přehrazením řeky Chan v provincii Chu-pej. Problém je, že ve vodě, která nádrž zásobuje, si místní farmáři štítí i opláchnout ruce.
Projekt přesměrování vody z jihu na sever jako první navrhnul Mao Ce-tung v roce 1958, avšak schválení se dočkal až po 44 letech. Jde o největší hydroinženýrský projekt vůbec a měl by vyřešit vážný nedostatek vody v severní Číně.
Voda z vyššího, středního i nižšího toku řeky Jang-c' má být přesměrována na sever třemi kanály, zvanými východní, centrální a západní. Celková investice do projektu činí více než 500 miliard jüanů (téměř 1,6 bilionu korun).
Centrální kanál má být napájen z nádrže Tan-ťiang-kchou a zásobovat přes tisíc kilometrů vzdálená města Peking a Tchien-ťin. Hlavní část má být hotová už v roce 2013, zbytek bude dostaven v roce 2014.
Řeka Šen-ting je povrchová stoka
Čínská centrální televize (CCTV) ve zprávě z 19. června uvádí, že řeka Šen-ting, přítok řeky Chan, se během průtoku asi pěti kilometrů kolem města Š'-jan v provincii Chu-pej mění v povrchovou stoku. Všude po hladině plavou odpadky a mrtvá zvířata, na břehy se vyplavují černé usazeniny a voda vydává nesnesitelný zápach.
Město Š'-jan má vlastní čističku, ale obyvatelé z okolí CCTV řekli, že voda z městské kanalizace vytéká do řeky zcela neupravená. Podle místních čistička dvakrát až třikrát týdně vypouští vodu z kanalizace zvláštním kanálem přímo do řeky. Voda v řece se pak okamžitě zbarví na černo a velmi agresivně zapáchá.
Šen-ting se stéká s řekou Chan a po pár desítkách kilometrů končí v nádrži Tan-ťiang-kchou. Nejen, že se místní neodvažují vodou zavlažovat pole, ale netroufnou si v ní ani opláchnout ruce. Pouhé šlápnutí do vody prý vyvolává několikadenní svědění.
„Problém je, že ve vodě, která nádrž zásobuje, si místní farmáři štítí i opláchnout ruce.“
V červenci 2012 publikovala š'-janská samospráva na svém webu zprávu, kde zařazuje řeky Šen-ting, Čchiang, S' a Ťian, tedy čtyři přítoky řeky Chan, do kategorie „nekvalitní páté úrovně“. Povrchové vody se v Číně rozdělují do pěti kategorií. „Nekvalitní páté úrovně“ znamená, že voda nesplňuje podmínky pro zavlažování v zemědělství a pro turismus.
Majitel restaurace v okrese C'-jang CCTV sdělil, že všechny restaurace podél Chanu vypouští odpadní vodu, včetně toalet, přímo do řeky. Podle dalších obyvatel zde neexistuje žádná čistička a vypouštění splašků do řeky je běžnou praxí. Přímo u řeky je navíc skládka a během deště do ní voda splavuje odpadky. Někteří dokonce označují řeku za septik okresu C'-jang.
Právě tato voda by měla zásobovat Peking?
Čao Čang-jüan, výzkumník na Čínské výzkumné akademii životního prostředí, pro CCTV uvedl, že má obavu, aby přesměrování vody po dokončení nakonec nepřivedlo do Pekingu splašky a celý projekt nezpůsobil pohromu.
Zatímco čínská komunistická strana projekt chválí celá destiletí, neustále se objevují různí odborníci s námitkami.
Koncem roku 2012 odborník na hydrauliku Wang Wej-luo, nyní žijící v Německu, projekt přezkoumal a došel k závěru, že nesplňuje základní principy udržitelného rozvoje. Podle něj zdrojová oblast nedokáže poskytovat tak ohromné množství vody a ekologická škoda bude ještě vyšší, než u přehrady Tři soutěsky. Odhadl navíc, že bude nutné přesídlit mnohem více lidí, než se předpokládalo.
Záliba ve velikášství
Pokud bude projekt skutečně realizován, zařadí se s největší pravděpodobností k dalším nesmyslným opatřením místního režimu, která nevhodnými zásahy do přírody přinášejí další problémy namísto řešení těch stávajících.
Komunistický režim ovšem láká vše, co může mít potenciál stát se prvním a největším, bez ohledu na důsledky. Zmiňme například přehradu Tři soutěsky, rakety pro chemické spouštění deště z mraků nebo výstavbu obřích měst, ve kterých nikdo nežije (města duchů). Společným jmenovatelem je velký projekt a negativní dopad na místní obyvatelstvo.
Čínský filosof Wang Čchung ve své době říkal, že záměrné ovlivňování věcí, bytostí a událostí lidmi bývá v praxi často velice neúčinné. Wang uvádí historku o muži, který přišel o úrodu, protože se pokoušel urychlovat růst obilí vytahováním jeho výhonků. Činnosti z nichž si mnozí mudrcové utahovali, tedy například snahy přizpůsobit přirozený přírodní koloběh něčím představám, zpravidla mívají neblahé následky. Prastarou čínskou kulturu ovšem odstranil z Číny další velký projekt místního režimu nazvaný „velká kulturní revoluce“ a další jemu podobné.
Přeložil: Petr Šváb 
Poslední část „Záliba ve velikášství“ doplnil Milan Kajínek.
