Karel Čapek – „Nejjednodušší a nejtěžší je říkat čistou pravdu.“

VERITAS VINCIT

O Karlu Čapkovi, prvním předsedovi československého Penklubu, prozaikovi, dramatikovi a novináři je známo, že byl význačným odpůrcem nacistické okupace, podporovatelem vlastenectví a národních tradic.

Po oznámení Mnichovské dohody v roce 1938 Karel Čapek prohlásil: „Zdá se mi, že už tu nemám co dělat, byl bych tu směšnou figurkou, můj svět umřel, věřil jsem totiž v jakési závazky, v takzvanou čest ve smlouvě a podobné věci. Myslím, že bych se v téhle tlačenici nevyznal.“ Jak velmi současný je tento výrok, lze posoudit podle toho, zda se čest vytratila a smlouvy se často píší se záměrem jejich následného porušení. Karel Čapek byl nejenom význačný novinář a dramatik, ale také milovník tradic a morálních principů.

Jako člověk se projevoval coby velice moudrý a citlivý muž. Jeho postoj k životu se dá charakterizovat tímto jeho citátem: „Humor je sůl země a kdo je jím dobře prosolen, uchová se dlouho čerstvý.“ Snad jím navazuje na lidovou moudrost „veselá mysl, půl zdraví“, neboť se lidovému umění také velmi věnoval. Anebo k tomuto poznání došel sám právě tak, jako mnoho dalších moudrých lidí před ním. Někteří došli k tomu, že člověk by nakonec neměl brát sám sebe příliš vážně. Jak se ukázalo, ti, kdo se brali příliš vážně, napáchali lidstvu nenapravitelné škody a doba, ve které Čapek žil, byla toho dalším důkazem.

Karel Čapek se velmi zastával udržování morálních hodnot společnosti, jak popisuje například profesor Univerzity Karlovy Tomáš Halík. „Čapek je mi vzorem jako veřejný intelektuál, který se neváhal veřejně vyjadřovat k mravním otázkám politického a společenského života, vyzýval k toleranci a dialogu a snažil se kultivovat morální atmosféru společnosti, o níž věřil, že je nutným předpokladem skutečné demokracie.“ Nutno podotknout, že otec pana Halíka, Miroslav Halík, během čtyřicetileté práce shromažďoval a uspořádával celé Čapkovo dílo.

Karel Čapek popisoval, hlavně ve svých fejetonech v Lidových novinách, začínající úpadek morálky ve společnosti. Například ve fejetonu Erár a občanská morálka popisuje, jak je takzvaná „erár“ neboli daňová správa, podezíravá vůči poplatníkům a nabízí odměny pro ty, kteří neplatiče nahlásí. K tomuto doslova Karel Čapek ve svém fejetonu píše: „Lepší daňovou morálku, to ano: ale ne za cenu mravnosti lidské a občanské.“ Podporovat, aby se občané navzájem mezi sebou udávali, podle něj mohlo mít destruktivní vliv na celou společnost, což se také začalo skutkem naplňovat.

Pravda je víc než moc, proto je trvalá.

O životě a práci

Karel Čapek se narodil 9. ledna roku 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova do rodiny venkovského lékaře Antonína Čapka. Nebyl to však on, kdo význačného spisovatele přivedl k psaní. Byla to jeho babička Helena Novotná, kdo výrazně ovlivnil jeho cit pro jazyk a rozvinul v něm sociální cítění.

Po dokončení obecné školy v Úpici, kam se rodina krátce po jeho narození přestěhovala, nastoupil na osmileté gymnázium v Hradci Králové. Zde, v kvartě, vstoupil do tajného studentského debatního spolku pokrokářského zaměření. Díky účasti ve výboru tohoto spolku byl na konci školního roku z gymnázia vyloučen a nucen se přestěhovat ke své sestře do Brna. Maturitu nakonec skládal až na akademickém gymnáziu Praze, kam se po prodeji rodinného mlýna v Hronově rodina přestěhovala.

Studoval filozofii na Univerzitě Karlově v Praze, Univerzitě Friedricha Wilhelma v Berlíně a na Sorboně v Paříži. Jmenován doktorem filozofie byl roku 1915 na Univerzitě Karlově v Praze. Díky svému onemocnění nebyl ani na několikátý pokus v témže roce odveden do první světové války.

Na počátku své novinářské a literární kariéry pracoval Čapek jako člen redakční rady časopisu Národ a zároveň jako učitel Prokopa Lažanského, syna hraběte Lažanského.

Království lhářství není tam, kde se lže, ale kde se lhářství akceptuje.

 

Roku 1917 se stává redaktorem Národních listů. V roce 1920 ovšem podává výpověď, a to pro nesouhlas s politickým smyšlením šéfredaktora. Toho roku také vychází oficiálně Čapkova první divadelní hra nazvaná R.U.R (Rossumovi univerzální roboti), ve které je nejen poprvé na světě použito slovo Robot (které však vymyslel bratr Karla Čapka Josef), ale zároveň předneseno silné varování celé společnosti před negativními účinky techniky na lidstvo. Toto dílo se stalo světoznámým a bylo přeloženo do více než třiceti jazyků.

V roce 1921 nastupuje i se svým bratrem jako redaktor Lidových novin v jejich pražské redakci. Téhož roku se stává dramaturgem Městského divadla Královských Vinohrad, kde také potkává svoji budoucí manželku Olgu Scheinpflugovou. Na protest proti přebírání herců Národním divadlem však roku 1923 rezignuje ze svého postu u Vinohradského divadla a odjíždí do zahraničí. Je to již poněkolikáté, kdy se vzdává dobře placeného místa pro nesouhlas s děním okolo sebe. Jeho konání bylo dost možná projevem odhodlání stát za pravdou a nesnížit se ke lži, o čemž svědčí jeho následující výroky. „Pravda je víc než moc, proto je trvalá.“ „Království lhářství není tam, kde se lže, ale kde se lhářství akceptuje.“

Čapek navázal hluboké přátelství Tomášem Garriguem Masarykem a vedl s ním dlouhé rozhovory na politická i společenská témata. V roce 1924 byl zvolen prvním předsedou pražského Penklubu, který celosvětově sdružuje spisovatele, básníky a dnes i žurnalisty a historiky, a zavádí tradici schůzek pátečníků, intelektuálů různých názorů.

Vyzýval k toleranci a dialogu a snažil se kultivovat morální atmosféru společnosti.

 

Zajímavosti

Karel Čapek byl sedmkrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Napsal celkem jednadvacet románů a osm divadelních her, z nichž nejznámějších jsou Krakatit, Válka s Mloky, První parta, Loupežník, Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka a další, které se staly velmi známými i v zahraničí.

V roce 1938 se stává zprostředkovatelem neoficiální, ale otevřené německé nóty k politické situaci v Evropě.  21. září 1938 připravuje prohlášení, jímž tehdejší vláda oznamuje občanům přijetí podmínek francouzské a anglické vlády. V den podepsání Mnichovské dohody podepisuje výzvu Obce československých spisovatelů K svědomí světa.

Po následném obsazení země čelí Karel Čapek soustavnému napadání a nátlaku. Přes hrozbu gestapa jeho zatčením odmítá emigrovat do Anglie a 25. prosince 1938 umírá na zánět ledvin a těžkou chřipku.

---