Svátek Měsíce, známý také jako Svátek středu Podzimu či Zhōngqiū Jié (中秋节) nebo také Svátek měsíčních koláčků. Každý rok se koná patnáctý den osmého měsíce čínského lunárního kalendáře. U nás připadá na září či začátek října.
Spolu s čínským novým rokem je Měsíční Festival jedním z nejdůležitějších tradičních festivalů v Číně. Datuje se nazpět přes 3 000 let, kdy se poprvé objevilo spojení „uprostřed-podzimu“ v „Rituálech Zhou“, sbírce rituálů z Dynastie Zhou (1045-221 př. n. l.).
Po skončení letní sklizně nastává pro obyvatele Číny ideální čas k oslavám dne, kdy je měsíc největší a nejjasnější.
Zrozen z legendy
Jako mnoho čínských svátků, tak i Svátek Měsíce vzešel z legendy. Oslavuje krásný, i když smutný příběh Čchang Er, Měsíční paní. I když se tato legenda vypráví v několika verzích, následující je tou nejběžnější:
Před dávnými a dávnými věky vyšlo na obloze deset sluncí, které sežehly všechnu úrodu a zanechaly lidi v nesmírné chudobě. Hrdina jménem Chou I sestřelil devět z těchto sluncí, a zachránil tak Zemi před ničivým žárem.
Nebeská císařovna Wang-mu ho odměnila lahvičkou elixíru, který může učinit člověka nesmrtelným a umožnit mu žít na nebesích.
Chou Iova žena, paní Čchang Er, byla známa svou krásou a milým srdcem. Ze své hluboké lásky k ní ji Chou Iova svěřil elixír, aby jej opatrovala, dokud se o něj nebudou moci podělit, až se vrátí z lovu.
Zlý muž jménem Pcheng Meng skrze okno jejich úmluvu tajně sledoval. O tři dny později, když Chou I odešel na lov, se Pcheng vloupal do jejich příbytku s mečem v ruce, s úmyslem donutit Čchang Er, aby mu elixír vydala.
Čchang Er si tehdy dala rychle lahvičku do úst a spolkla všechen její obsah. Jakmile elixír spolknula, vznesla se od Země a proletěla oknem směrem k měsíci.
Když se Chou I vrátil v noci domů, dozvěděl se od služebných, co se stalo. Se slzami v očích se podíval nahoru na noční oblohu a pronesl jméno své milované ženy.
V tom momentě začal měsíc obzvláště jasně svítit. Chou I uviděl stín své ženy, která na něj plna žalu shlížela dolů.
Chou I vztyčil na zahradě oltář, u nějž zapálil kadidlo, a umístil sladké dortíky a čerstvé ovoce, které měla Čchang Er nejraději. Poté provedl obřad jako vzpomínku na svoji ženu žijící na měsíci. Bylo patnáctého dne osmého měsíce lunárního roku.
Zprávy o tom, že se Čchang Er stala nebeskou bytostí a žije na měsíci, se poměrně rychle roznesly. Mnoho lidí postavilo oltáře a zapálilo kadidlo ve svitu měsíce a modlili se k laskavé Čchang Er, Měsíční Paní, aby se o ně postarala.
Zvyk uctívání měsíce se poté šířil mezi lidmi a slavil se každý rok ve stejný den.
Měsíční dortík, významný symbol svátku
V různých částech Číny je mnoho zvyklostí, jako je pálení kadidla, sadba určitých stromů, zažehnutí luceren na věžích a pořádání tanců ohnivého draka a další.
Nicméně, významným symbolem tohoto svátku se stal měsíční dortík v mnoha různých variacích.
Typický měsíční dortík je kulatého nebo obdélníkového tvaru, má okolo 10 centimetrů v průměru a tlustý je 4 až 5 centimetrů. Má vločkovitou kůrku a je plněn pastou z lotosových semen s celým vaječným žloutkem uprostřed, aby sladkou náplň vyvážil slanou chutí.
Když se dortík rozkrojí napůl, aby se rozdělil mezi členy rodiny či přátele, žloutek vypadá jako kulatý měsíc.
Měsíční dortíky jsou obvykle pečené. V různých oblastech se vyvinulo v průběhu času v závislosti na dostupností ingrediencí a preferencí chuti mnoho různých variací.
Nejvíce oblíbené druhy jsou ty plněné pastou z lotosových semen, z červených fazolí, nebo datlí.
V nedávných letech byly přidány nové ingredience, jako je káva, čokoláda, ořechy, ovoce, zelenina a maso, aby lidé přizpůsobili tradiční recept současnému vkusu.
Na vrchu každého měsíčního dortíku bývá většinou něco vtištěného. Nejčastěji je to červený prsten, znaky pro dlouhověkost a harmonii, měsíc, podobizna Čchang Er nebo králík.
Rodinné setkání
Plný a jasný měsíc symbolizuje dokončení, a tak je Svátek měsíce dnem, kdy bývají příbuzní a přátelé pospolu.
Tradičně se v tento den scházejí členové rodin, aby obdivovali zářící měsíc a po večeři pojedli měsíční dortíky s jasmínovým čajem či oolongem.
Významné čínské slovo, yuán mǎn (圓滿), znamená konzumaci, dokončení, či naplnění. Je tvořeno první znakem v yuán yuè (圓月), či kulatý měsíc, a prvním znakem v mǎn yuè (滿月), plný měsíc.
Říká se, že v okamžik dokončení si mají všichni členové rodiny užívat společně, aby nikdo z nich plný měsíc na setkání nepropásl.
Touha po domově
Stesk po domově je dalším důležitým aspektem Svátku Měsíce pro ty, kteří právě nemohou být s rodinou.
Když cizincem a sám v cizí zemi jsem,
postrádám své milované o to více ve slavnostní den.
—Wang Wej (A. D. 701–761), básník dynastie Tchang
Tak světlý je odlesk na noze mé postele,
Jako mráz před mýma bloudícíma očima třpytící se,
I zvedám svoji hlavu a upřeně pozoruji měsíc,
Když ji spustím dolů, stesk po domově vyvstane.
—Li Paj (A. D. 701–762), básník dynastie Tchang
Tyto skvělé básně vyjadřují stýskání po domově. Plný měsíc se stal upomínkou vzdálených milovaných.
Užívat si jasný měsíc
Sedět na zahradě nebo poblíž okna a užívat si nádherný měsíc je další z tradic svátku.
Měsíc uprostřed podzimu byl vždy oblíbeným tématem čínských básníků a spisovatelů, kteří vyjadřovali své pocity a vytvářeli idylické scény.
Psát poezii o měsíci byla forma umění a také filozofická a duchovní disciplína, která byla rozšířená mezi učenci, úředníky a císaři mnoha dynastií.
Mnoho skvělých básní inspirovaných jasně zářícím měsícem bylo napsáno básníky v minulosti i současnosti. Známé historické osobnosti, které si užívaly plný měsíc, všechny opustily Zemi, jedna po druhé, už nemohou ocenit svit měsíce, ale měsíc stále zůstává a za tmavých nocí jasně svítí.
Sama Měsíční Paní je nyní možná o samotě, ale posílá světlo těm na Zemi, zatímco z měsíce nadále pozoruje pozemské štěstí a smutky lidských bytostí.
Přeložil: Pavel Porubiak 
Čtěte také:
Měsíční paní a svátek středu podzimu
Tradiční čínské svátky (I): Čínský nový rok
Tradiční čínské svátky (II): Lampionový festival
Tradiční čínské svátky (III): Svátek středu podzimu (Svátek měsíce)
