Tomáš Garrigue Masaryk. (Prezidenti.cz)
Tomáš Garrigue Masaryk. (Prezidenti.cz)


CUM RECTE VIVAS, NE CURES VERBA MALORUM

Kolik státníků si v našich dějinách vydobylo takovou úctu jako Tomáš Garigue Masaryk? Ze syna panského kočího na Moravském Slovácku se vypracoval na vystudovaného filosofa, univerzitního pedagoga a nakonec předního politika a zakladatele první republiky v historii českého národa.

Masaryk měl jednu obdivuhodnou vlastnost – dokázal se vždy držet svých morálních zásad a postavit se za pravdu, svědomí a rozumnost, i když to znamenalo jít proti vlastním lidem a čelit tvrdé kritice. Byl morální autoritou pro celý národ, jeho demokratické ideály měly výrazný vliv na vývoj politiky nejen u nás, ale i v zahraničí.

„Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti,“ říkával Masaryk, pro něhož byl plný život splněným snem. „Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit,“ dodává Masaryk.

Dětství

Dětství prožil ve skromných poměrech. Po stránce duchovní jej v té době ovlivnila jeho matka – zbožná křesťanka a další lidé z církve. Jak dospíval a otevíral se mu svět, Masaryk objevoval i svět učenců, svět vědy a politiky a postupně se své katolické výchově vzepřel, aniž by však odmítal duchovní svět a hodnoty lidskosti. Zkostnatělé a byrokratické náboženství už mu nemohlo poskytnout vnitřní naplnění, ale stejně prázdné se mu zdálo i odcizené akademické filozofování na fakultě ve Vídni. 

Masaryk tedy stál jaksi uprostřed mezi rovinou duchovní a rozumovou. Neodmítal ani jednu z nich, nýbrž je považoval za vzájemně se doplňující. Dokazuje to i jeho výrok: „Láska ukazuje člověku cíl jeho života. Rozum ukazuje prostředky, jak jej uskutečnit.“

Proto náš první prezident obhajoval celistvost člověka, nutnost dívat se na život holisticky, neškatulkovat vědění do specializovaných políček a zažitých koncepcí, uzavřít se v nich a slepě odmítat či ignorovat vše mimo ně. Odmítal ostatně fundamentalismus ve všech jeho podobách, ať už v politice, vědě či náboženství.

Postupně jej začala lákat politika a sociologie. Politicky by se dal Masaryk zařadit snad jako křesťanský demokrat. V demokracii plně věřil, měl ji za správné mravní uspořádání společnosti a dokonce za „vůli boží“. Socialismus chápal jako lásku k bližnímu, zato komunismus a jeho třídní boj a diktaturu odmítal.

Nebál se kritizovat žádnou z partají, pokud se lidé v ní nechovali poctivě. O tom svědčí například tento jeho výrok: „Politické stranictví je přirozené; ale má své dobré i špatné, jako všecko lidské. Všeho se dá zneužít; záleží na tom, jsou-li lidé slušní a vzdělaní.“

Jeho přístup v jednání byl vysoce lidský, moudrý a laskavý, čímž si dokázal lidi získat. „Kamkoliv přišel, utichaly stranické spory i osobní vášně. Lidé se v jeho přítomnosti cítili povzneseni, cítili se být lepšími lidmi,“ napsal o něm filosof a publicista Milan Machovec.

masaryk2
Tomáš Garrigue Masaryk sleduje sokolský slet. (Aktuelle-Bilder-Centrale, Georg Pahl (Bild 102) / Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Germany)

„Krise moderního člověka je obecná, je to krise celého člověka, všeho duchovního života,“ píše Masaryk ve Světové revoluci a znovu to opakuje již jako hlava státu na kameru v době první republiky: „Problém dneška není jen hospodářský a politický, nýbrž především mravní.“

Ve svých filosofických i jiných spisech uměl být Masaryk upřímně kritický a často se mu podařilo udeřit hřebíček přímo na hlavičku, dotknout se jádra problému. Ve svém nejsouvislejším díle „Sebevražda“ se zabývá otázkou dopadu vývoje civilizace, pokroku a vědy na nárůst psychických poruch a sebevražd, jejich počet podle něj rok od roku přibývá. Masaryk se zde ptá: Co když normálnost civilizovaného života vede k absurdnostem, jako jsou sebevraždy? Měl za to, že moderní člověk jeho doby (a nepochybně i té naší dnes) se vyvíjí nesouměrně, jeho znalosti nejsou dostatečně integrovány a jeho rozum jde jinou cestou než-li cit a morálka. Tato rozpolcenost činí člověka nespokojeným se svým životem a on potom necítí v životě naplnění.

Ne slepá autorita rodičů, ne pasivní poslušnost dítěte, vymáhaná věčným okřikováním a hubováním, ale výchova příkladem... Jací jsou rodiče, matka i otec, jaký mají poměr k sobě a k okolí, to má největší vliv na dítě.

Rozhovory s T. G. M


Stačí otevřít Rozhovory s T. G. Masarykem od Karla Čapka, abychom si udělali obrázek o jeho čisté životní filozofii a moudrosti:

„Žít do sta let, to by neměl být žádný kumšt – to se rozumí, těmi umělými, nepřirozenými zásahy se toho nedosáhne. Růst na zdravém vzduchu a v sluníčku, rozumně jíst a pít, žít mravně, pracovat svaly, srdcem, mozkem, mít starosti, mít cíl – to je celý recept makrobiotiky a neztratit živý zájem: protože zájem, to je právě život sám, bez zájmu a bez lásky není života.“

„Děti se mají nechat trochu řádit; dítě vyrostlé venku je vynalézavější, samostatnější a praktičtější – dítě městské si často neumí ani ořezat tužku a vůbec nemůže vypěstit svou manuální dovednost.“

„Rád jsem chodil na ryby, na pstruhy a lipně. To nebylo ani tak kvůli těm rybám, spíš pro to brouzdání vodou a pro ty krásné hodiny na březích potoka. To víte, kde jsou pstruzi, tam je vždycky krásně.“

„Snad je to slabost, ale mám ostych před lidmi. Nerad mluvím; kdykoliv jsem měl přednášet a řečnit na schůzi nebo i ve škole, vždycky jsem měl trému; a přece, co jsem se nařečnil!“

„Učitel na škole má dětem vštěpovat republikánství, demokratickou svobodu a rovnost; má se stát dítěti kamarádem. Jeho autorita má spočívat na rozdílu věku, na jeho převaze ve všech věcech vědění, praxe a charakteru. Já jsem vypozoroval, že americké děti mívají k učitelům a učitelkám daleko kamarádštější poměr než u nás a že Američané po celý život rádi vzpomínají na své učitele a na školy. U nás si děti oddychnou, když vychodí školu.“

„Ne slepá autorita rodičů, ne pasivní poslušnost dítěte, vymáhaná věčným okřikováním a hubováním, ale výchova příkladem... Jací jsou rodiče, matka i otec, jaký mají poměr k sobě a k okolí, to má největší vliv na dítě. Když takové děcko doma pozoruje nesoulad a hádky rodičů, hrubost, neúctu, nepravdivost, jak může z něho, nepřemůže-li to v sobě úsilím, být slušný člověk?“

„Nikde jinde na světě neslyšíte lidi tolik reptat a stěžovat si jako u nás; to je ta nekuráž a ještě něco horšího. Já si myslím, že každý takový nespokojený člověk má nerad své povolání; proto nadává na politiku, na poměry a na celý svět. Člověk, který dělá svou práci bez zájmu a jenom z chlebařství, je nešťastný a otrávený člověk. Já rád poslouchám, když někdo mluví s láskou a chutí o svém povolání; co všechno se od něho dozvíte!“

Krise moderního člověka je obecná, je to krise celého člověka, všeho duchovního života. Problém dneška není jen hospodářský a politický, nýbrž především mravní.

První republika

Po rozdělení Rakousko-Uherské monarchie se naplnil sen mnoha českých vlastenců, když se podařilo založit první samostatný československý stát. Do jeho čela byl zvolen T. G. Masaryk, univerzitní profesor, filozof, státník a poslanec rakouské říšské rady. Vzhledem k jeho klíčovému podílu na vzniku nezávislého státu byl jmenován Prezidentem Osvoboditelem.

Po triumfálním vjezdu TGM do hlavního města Prahy spolu s legionáři vlakem taženým dvěma parními lokomotivami zazněly na uvítanou slavnostní fanfáry Smetanovy Libuše z lodžie Národního divadla. Poté došlo k jmenování T. G. Masaryka prezidentem samostatného státu. Psal se rok 1918.

V roce 1919 nechal jako prezident zřídit Masarykovu univerzitu v Brně. Po pražské Karlově univerzitě to byla druhá česká univerzita. Tentýž rok zahájila svoji činnost také Masarykova akademie práce, jejímiž členy byli většinou profesoři a vedoucí ústavů vysokých škol technických.

TGM byl 17x navržen na Nobelovu cenu míru. Po nástupu komunismu v Československu byly jeho sochy zničeny, nesmělo se o něm psát a zejména v padesátých letech byl často démonizován. Tomáš Masaryk ke svému jménu připojil Charlottino dívčí příjmení Garrigue jako výraz rovnoprávnosti mezi mužem a ženou a jako výraz obdivu a vážnosti ke své ženě.



 

moralni-zaklady-ceske-spolecnosti2

Posbírali jsme citáty a záznamy z životů významných českých vládců, spisovatelů, umělců a myslitelů. Jejich receptem na dobrý a úspěšný život bylo pěstování ctností, dodržování morálních zásad a společenské etiky.

Ve výtisku české redakce deníku Epoch Times se vracíme zpět ke kořenům českého národa a poodhalujeme základy myšlení nejvýznamnějších postav české historie i hodnoty, které podle nich přinášejí lidem a společnosti štěstí, harmonii, prosperitu a klid v duši. Čtěte více...