Článek z cyklu Řídí síť nelegálních transplantací čínské ministerstvo zdravotnictví?

Hráči šachu. (Honoré Daumier, 1863/ Volné dílo)
Hráči šachu. (Honoré Daumier, 1863/ Volné dílo)

Kauza zneužívání transplantační chirurgie v Číně, která svými rozměry a především svou závažností překračuje hranice Číny, představuje jednu z nejnaléhavějších výzev pro tu část světa, která sama sebe ráda často označuje přídomky demokratická, svobodná či civilizovaná.

Řetězec nepřímých důkazů je neúprosný a každého nezaujatého pozorovatele musí nutit přinejmenším k pochybě a k rozhodnému požadavku na důkladné a nezávislé prošetření celé kauzy a k apelu na okamžité zastavení jakéhokoli vykořisťování vězňů svědomí v Číně.

Od vyslovení prvních podezření a publikování závěrů vyšetřování Kilgoura a Matase (a dalších) uběhlo již několik let. Přesto se mezinárodní společenství k žádnému relevantnímu kroku neodhodlalo. Co víc, samotnému tématu se až na několik čestných výjimek úzkostlivě vyhýbají i média, běžně označovaná jako „mainstreamová".

Ostentativní ignorování byť i jen samotného podezření, že v Číně mohou být lidé z politické zvůle Čínské komunistické strany nikoli metaforicky, ale doslovně degradováni na průmyslovou surovinu, kterou je třeba vytěžit, zpracovat a prodat, se jeví jako nepochopitelné a zcela protikladné humanistickému a demokratickému étosu euroatlantického civilizačního okruhu. V následujících řádcích se pokusím načrtnout několik základních momentů, které podle mého soudu vedou k důkladné tabuizaci kauzy odebírání orgánů vězňům svědomí.

Člověk jako tvor hry

Začněme však poněkud zeširoka. Člověk je tvorem hry. Ke světu se vztahujeme prostřednictvím jazyka a jeho her. Nejprve si vytvoří abstraktní pojem, v rámci kterého vymezí a definuje určitou část reality. Člověk svět kolem sebe interpretuje z perspektivy řady vzájemně propojených her abstraktních pojmů. Cílem takového jednání je orientace ve světě, interpretace světa (tedy jeho zjednodušení v perspektivě nějakého pojmu – například demokracie).

I západní společnost má svůj soubor populárních jazykových her. Dvě z nich se jmenují „demokracie" a „kapitalismus".

Návrh titulní strany - Olejová malba zobrazující násilný odběr orgánů z živých ilegálně zadržených členů Falun Gongu. (Autor: Xiquang Dong)
Speciál The Epoch Times věnovaný kauze odebírání orgánů politickým vězňům[1] v ČLR předkládá českému čtenáři shrnutí celého případu.

Příliš krutá realita

Kauza násilného a systematického odebírání orgánů vězňům svědomí je z etického hlediska zcela extrémní situací, která svou bestialitou a krutostí snese srovnání s holokaustem. Problémem naší doby je, že v konečném důsledku na etiku jako další z dlouhých a odvěkých her lidstva v podstatě rezignovala. Etika se stala hrou do značné míry soukromou, od her kapitalismu a demokracie oddělenou. Je-li základní hrou naší společnosti kapitalismus a hlavním cílem kapitalismu výkonnost a jestliže se etika stane brzdou růstu, je jednoduše nutné ji od hry kapitalismu oddělit.

V situaci, kdy je náš diskurs konfrontován s tak extrémním a závažným případem, jakým je kauza odebírání orgánů, se stává bezradným. Náhle stojí před problémem, který není schopen řešit. Tušíme, že jako „demokraté" bychom s něčím takovým souhlasit neměli, ale jak přesně by se měla demokracie k celé kauze postavit? To z pojmu „demokracie" nijak nevyplývá. Místo toho nám naše identita demokratů dodává zdání falešného mravního statusu, který špatné svědomí plynoucí z neschopnosti jednat a genocidu ukončit mírní a vytlačuje kamsi do nevědomí...

Hra kapitalismu pak zcela jednoznačně velí klást ekonomický profit vždy na první místo. Je možné, že kdyby se západní svět odhodlal k rozhodnému činu na zastavení pronásledování, mohlo by to poškodit vzájemném obchodní vztahy s ČLR. A tak mlčíme, nevidíme a neslyšíme.

Hry, které nefungují

Odebírání orgánů vězňům svědomí v Číně není problém izolovaný, ale nanejvýš aktuální a přímo se dotýkající každého z nás. Jedná se o fatální a absolutní vyvrcholení procesu degradace jedince na výrobní jednotku, na surovinu, jejímž jediným cílem a smyslem je produkovat zisk, který je zpravidla vytěžen hrstkou těch orwellovsky „rovnějších". Je však toto skutečně cílem lidského života – prostě růst, být úspěšný? K čemu rosteme a proč chceme být úspěšní?

Podle J. S. Milla (jednoho z praotců moderního liberalismu) je cílem všeho lidského konání dosáhnutí štěstí. Kolik štěstí nám ale přináší naše současná hra na absolutní kapitalismus? Kolik štěstí, pro jak velké procento populace produkuje do krajnosti dovedená hra kapitalismu v Číně, oproštěná od jakékoli etiky?

Závěrem

V dnešní Číně můžeme vidět neblahé proroctví o naší budoucnosti, ve které je na první místo postavena idea primátu ekonomického zájmu, kterému je podřízeno vše ostatní. Zároveň nám může sloužit jako pomyslné zrcadlo, ve kterém se odráží naše neschopnost reagovat na elementární výzvy, které současný svět klade vůči našemu lidství.

Postavit se vůči násilnému organizovanému odebírání orgánů politickým vězňům v ČLR je ale i otázkou jisté elementární sebeúcty. Připustíme-li degradaci člověka na pouhé spotřební zboží, které si lze koupit, stáváme se sami jen konzumenty a pouze konzumenty, jejichž veškerá hodnota trvá jen do té doby, dokud jsou schopní konzumovat. Pro západní civilizaci by to byl smutný epitaf.

[1] Za hlavní takto poškozované skupiny jsou vyšetřovateli označováni především následovníci čínské duchovní praxe Falun Gong (Fa-lun Kung), dále také křesťané a ujgurští muslimové.

Článek byl upraven 30.9.2013

Čtěte také:

Čína: Popravy smrtící injekcí umožňují následné transplantace orgánů, spekulují odborníci

Čínské doktory zajímají nejzdravější vězni. Vybírají si potenciální dárce orgánů?

Etická důvěryhodnost předsedy čínského výboru pro transplantace je na pováženou, říkají lékaři