Biopotraviny by měly být zdravější, bezpečnější a ekologičtější. Je tomu ale vždy tak? To, co zjistil jeden americký profesor čínského původu a další výzkumníci, značně snižuje důvěryhodnost čínských potravin, a nejenom těch bio.
O důvěryhodnosti zahraničních biovýrobků, zejména čínských, hovoří řada kritiků. Opravdu systematicky se na tuto problematiku zaměřil profesor právnické fakulty St. Mary's University v Texasu, Čcheng-lin Liou, (Chenglin Liu) ve své vědecké práci [1] vydané před dvěma lety, kde uvádí někdy až neuvěřitelné a šokující příklady toho, jakým způsobem se k ekologickému zemědělství přistupuje.
Nesrovnalosti v kontrole a certifikaci
Liou píše, že americké ministerstvo zemědělství provedlo v roce 2007 na nátlak spotřebitelů audit čtyř čínských certifikačních agentů, z nichž některé jsou pobočkami zahraničních certifikátorů, a dvou farem. Dokonce i u tak malého množství kontrolovaných subjektů došlo k nálezu řady pochybení.
Vedoucí švýcarské certifikační organizace IMO nerozuměl požadavkům na ekologické zemědělství, německá organizace Ecocert neposkytla žadatelům potřebné předpisy, jak ekologicky hospodařit, a jedna z největších amerických certifikačních organizací, OSCIA, dostala roční zákaz působení v Číně za to, že používala ke kontrole státních družstev čínské státní úředníky, tedy jasný konflikt zájmů. Přitom certifikační osvědčení od těchto organizací slouží pro obchodníky jako jízdenka na západní trh.
Bio v Číně
Čínské ministerstvo zemědělství zavedlo logo „Zelená potravina" se dvěma kategoriemi – A pro výrobky s přechodným typem zemědělství na cestě k ekologickému hospodaření, kde jsou povoleny určité syntetické přípravky, a AA s bio standardy podobnými těm mezinárodním. Prodejci si za biovýrobky účtují daleko vyšší ceny, což na druhou stranu vyvolalo vlnu podvodů včetně padělků.
„Téměř všechny zelené potraviny v Číně (98 per cent) jsou v kvalitě 'A' , ne 'AA" - prof. Richard Sanders[2], údaje z r. 2006.
Se zelenými potravinami se dnes setkáte téměř ve všech čínských supermarketech ve velkoměstech. V zemi, kde dochází k nepřetržitým potravinovým skandálům, jsou vyhledávané pro svou bezpečnost.
Bio chtě nechtě
Dalším problémem, na který Liou poukazuje, je, že čínští rolníci si půdu pouze pronajímají od družstev a pěstovat ekologicky je jim často přikázáno vedoucími družstva nebo místními funkcionáři. Jejich rozhodnutí tedy není svobodné a otázkou životní filozofie, jako je tomu často u nás, kde ekofarmáři jsou lidé s ekologickým cítěním. Vláda ČLR začala systematicky prosazovat bioprodukci ve velkém se začátkem nového milénia, když viděla, že je po ní poptávka ve vyspělých zemích, a dodnes je převážně zaměřená na export, i když pomalu stoupá i domácí poptávka.
Paradoxem přitom je, že čínští farmáři dřív ekologicky hospodařili, ale po nástupu komunismu a znárodnění pozemků museli všichni přejít na syntetická hnojiva. Ti, kdo se odmítali podrobit, skončili ve vězení. Dnes už sice do cely neputují, ale farmář, který se nechce na svém pronajatém políčku zapojit do bioprogramu, si musí vyměnit pozemek s někým vstřícnějším.
Získat osvědčení o ekologické produkci je pro jednotlivé farmáře náročné, i proto se často spojují do větších celků. „Získání biocertifikace v Číně je vysilující a drahý proces často mařený korupcí," píše Sasha Matuszak, publicista a žurnalista žijící v čínském Čcheng-tu.
Profesor Richard Sanders z University of Northampton ve své doktorandské práci [2] z roku 2006 píše, že státní certifikační společnost OFDC účtuje farmářům „kolem 10 tisíc juanů (asi 30 tisíc Kč) za inspekci a certifikaci v závislosti na rozloze" pozemku. To je mnohokanásobně vyšší částka než v ČR. Čeští farmáři platí kolem dvou tisíc korun za rok (přesná částka závisí od certifikující organizace) plus kolem 25 korun za každý hektar půdy a u rozloh nad 100 ha ještě méně.
Turistika místo inspekce
Rodinná pole (průměrný čínský farmář si pronajímá 0,6 ha) jsou spojována do větších celků, které mají svého vedoucího, píše Liou. Tato osoba slouží jako prostředník mezi farmáři a inspekčními či kupujícími subjekty. Farmáři jsou pouhými dělníky pro větší, zpravidla státní podniky. Jedině takové kolosy zvládnou uspokojit rostoucí světovou poptávku. Je to buď vedoucí družstva nebo předseda vesnice, kdo má přehled o lidech zapojených do bioprodukce a je to on, kdo určuje, na která pole certifikační agenty zavede. Normálně by to však mělo být tak, že certifikující a kontrolní subjekt si sám určí místo, kde inspekci provede.
Jedna ze studií, kterou profesor Liou cituje, uvádí, že náhodně dotazování farmáři „si nebyli jisti, co to bio je", že dostávají za sklizeň stejnou odměnu jako za normální plodiny a že používají běžná syntetická hnojiva. Ta však nejsou podle bio předpisů EU povolena, ekologičtí zemědělci by měli používat pouze přípravky biologické. Čínští drobní funkcionáři se kromě toho snaží odvádět zahraniční inspektory od práce, zdržovat je například výlety na turistická místa a klást jim nejrůznější překážky.
Podvody s biopotravinami v Číně
Největšími překážkami rozvoje domácího trhu s biopotravinami jsou podvody a nedůvěra spotřebitelů. Firma Jiahe dva roky označovala běžně pěstované zboží za „zelené potraviny". Vedení firmy se později přiznalo, že tento podvod muselo udělat kvůli nezvladatelné poptávce po svých biovýrobcích.
„Čínští spotřebitelé mají vážné pochyby o poctivosti bioproduktů a někteří mohou mít dokonce pochybnosti o účinnosti čínské biocertifikace." [3] Jeden z největších čínských bioprodejců – BOBC, zavedl vlastní přísnou certifikaci, aby se zákazníkům zaručil spolehlivější kvalitou.
Čínský ministr průmyslu a informačních technologií v r. 2010 v televizním rozhovoru přiznal, že veřejnost ztratila důvěru ve schopnost vlády zajistit bezpečnost potravin.
DDT stále v provozu
Dalším rozdílem oproti našim poměrům je, že čínští farmáři si nedělají velkou hlavu se šetřením půdy. Jsou pouze pronajímateli pozemku, nepatří jim a oni z něj chtějí získat co nejvyšší výnosy.
Zemědělci v Číně používají víc pesticidů a hnojiv než kdekoliv jinde na světě, uvádí Sanders. To potvrzuje i Liou: „Nedávná studie ukázala, že čínští farmáři používají kolem třetiny světových zásob dusíkatých hnojiv, ačkoliv Čína má pouze desetinu obdělávané půdy na světě."
Nadměrné užívání agrochemikálií znehodnotilo půdu a výnosy stabilně upadají, což se farmáři snaží dohnat ještě větším množstvím chemických prostředků, často oficiálně zakázaných, přesto snadno dostupných v obchodech. Jako v jedné z mála zemí na světě se tu stále používá DDT, podotýká profesor Liou. Podle Sanderse lze najít místa nezasažená postřiky pouze v některých velmi odlehlých horských oblastech.
Znečištění vod a půdy dosahuje šokujících rozměrů. Čínská vláda sama přiznává, že 90 procent všech spodních vod, které jsou pro lidi na čínském venkově hlavním zdrojem pitné i zavlažovací vody, je znečištěných. Řeka Jang-c'-ťiang, důležitý zdroj zavlažování pro celou řadu plodin, se prakticky proměnila v jednu velkou stoku. Taková je daň za překotný ekonomický rozvoj bez ohledu na životní prostředí. Liou cituje Freda Galea, ekonoma amerického ministerstva zemědělství, který prohlásil, že „v Číně je téměř nemožné vypěstovat skutečné biopotraviny".
Profesor Liou však poukazuje na větší problém a Čína slouží pouze jako příklad importů ze zemí s rozbujelou korupcí a zvýšenou možností podvodů. Alarmující je zejména fakt, že takové produkty se snadno dostanou na trhy vyspělejších zemí, kde automaticky dostávají bio nálepky daného státu či regionu a spotřebitelé je tudíž považují za stoprocentně prověřené. Na to, jaké kvality jsou konvenčně pěstované plodiny z těchto zemí, si může každý domyslet sám...
[1] Is "USDA Organic" a seal of deceit? The pitfalls of USDA certified organics produced in the United States, China and beyond, autor Chenglin Liu, publikováno v roce 2011 v Stanford Journal of International Law, dostupné online v univerzitních a větších veřejných knihovnách
[2] A Market Road to Sustainable Agriculture? Ecological Agriculture, Green Food and Organic Agriculture in China, autor Richard Sanders, publikováno r. 2006, dostupné online v univerzitních a větších veřejných knihovnách
[3] Organic Food Products in China: A Market Overview, autor International Trade Center, 2011
Nemusíme se řídit mezinárodními potravinářskými normami, říká čínský inspektor
5 potravin z Číny, na které byste si měli dát pozor
Údaje o kvalitě půdy jsou v Číně státním tajemstvím
