Dějiny bulharského komiksu od Antona Stajkova. (bki.cz)
První událostí byla výstava Nad duhou, která doprovázela premiéru stejnojmenného alba v sedmi bulharských městech.
Druhou akcí byla První národní výstava bulharského komiksu, která byla instalována v sále Svazu bulharských výtvarníků během měsíce září a která přilákala nevídaný počet diváků a které se dostalo i velkého mediálního zájmu.
Tou třetí významnou událostí byla premiéra knihy Krátké dějiny bulharského komiksu, která doprovázela komiksové akce během roku 2013. Kniha byla velmi dobře přijata jak na své premiéře v Sofii, tak i v dalších městech. Podobně tomu bylo i na knižním veletrhu. Během prvních tří měsíců byl náklad téměř vyprodaný, což je vzhledem k náladě ve společnosti, ve které se stále hovoří o recesi a finanční krizi, skutečný úspěch.
Jaký je původ tohoto zájmu? Jedná se o znovuzrození tohoto umění, které bylo přehlíženo a bylo podřízeno negativním stereotypům a stigmatům? Jaké to je být umělcem v Bulharsku a jaké jsou úspěchy bulharských autorů ve světě? To je jen několik otázek, na které se pokusím v krátkosti odpovědět.
1878-1918: Témata obrázkových povídek v mladém státě. Hledání výrazových prostředků po Osvobození do První světové války
Po Osvobození vzniká v Bulharsku infrastruktura jakožto i kulturní instituce, jedna za druhou. V tomto procesu zaujímají významné místo i čeští profesoři různých oborů. Vychází velké množství novin a časopisů, ve kterých nacházejí své místo i krátké komiksové příběhy.
Bulharská periodika vznikají pod vlivem časopisů jako Simplicissimus a Lustige Blaetter. Velká část komických příběhů bez textu byla přetištěna z evropských výtisků, aniž by byl uváděn původní zdroj. V tomto období jsou nejznámější Balgaran a Baraban. V obou časopisech vyniká talent Alexandra Božinova. Všestranný talent a jeden z nejproduktivnějších bulharských autorů, Elin Pelin, který projevoval trvalý zájem o kreslené příběhy pod vlivem Wilhelma Busche, jehož dílo i překládal. Další autoři tvořili i v oblasti malby, poezie, karikatury – mezi nejznámější jména patří Petr Paspalev, Georgi Mašev, Petr Morozov a Rajko Aleksiev.
Tématy jsou obhroublý posměch válce a vojákům, politikům, život malého člověka v malých městech, ženy, které se chtějí výhodně provdat, morálka žaček atd.
1920-1940: Rozkvět dětské literatury mezi dvěma světovými válkami. Satirické noviny a reklama
Anton Stajkov.
O morálce doby svědčí i četné výtisky pro děti, které vedou přímo k přísně střízlivé výchově – Střídmé dítě, Abstinent – jen ty názvy dnes vyvolávají smích. Bulharská společnost se mění v městskou společnost, a přechod ze vsi do města není vždy jednoduchý. Vadim Lazarkevič, Naum Hadžumladenov, Toma Grigorov a další vyprávějí příběhy v obrazech, ve kterých alkohol a opilost mají za důsledek velká neštěstí.
V předválečných letech si Rajko Alexiev podmanil Bulharsko svými novinami Šturec (Cvrček). Píše i ilustruje ho sám. Jeho četné politické veselé příběhy jsou nezaměnitelnou zábavou pro čtenáře v kavárnách. Legrace, kterou si udělal ze Stalina, ho však po roce 1944 stála život.
Komiks používala také reklama, aby popularizovala kvalitu prášků na čištění zubů, čokolády, ponožek, krémů... Reklamní rýmy vedou k vyšším tržbám. Verše se skandují a dokonce zpívají po sofijských ulicích i v době války.
1941-1943: Zlatá éra vydávání komiksu během druhé světové války. Vznik bulharské komiksové školy
Během dvou let zaznamenal komiks velký rozkvět. Kromě hrdinů Walta Disneye mohou bulharské děti sledovat dobrodružství od světových tvůrců komiksu záhy po premiéře v USA nebo jinde v Evropě. Flash Gordon, Jim z džungle, Kouzelník Mandrak se dostávají k dětem každý den. Komiksová vydání vychází v různé dny. A tak se střídají Kouzelný svět, Ilustrované čtivo, Obrázkový svět, Týdenní zábava, Veselý kačer... Každý den jiný komiksový časopis nebo noviny!
V těchto novinách se objevují mladí bulharští ilustrátoři, kteří se po válce stali zakladateli bulharské grafické školy. Alexandru Denkovovi a Ljubenu Zidarovovi bylo teprve 16 a 17 let, když malovali své zralé příběhy do Kouzelného světa a Ilustrovaného čtiva. Michailu Ruevskému bylo dokonce pouhých 14 let, když publikoval své komiksy ve Veselé družině!
Vadim Lazarkevič byl zkušený ilustrátor, který v té době spolupracoval na komiksových novinách. Stojan Venev rozvinul svůj neopakovatelný drsnější styl humoru na vesnické téma. Pomalu začal vznikat bulharský styl. Nejvýznamnější výtvarník té doby byl Alexandr Denkov se seriálem Odvážný Eskymák, který byl věnovaný boji člověka se surovou přírodou. Historickými příběhy nazvanými Ban Januka a Spiknutí v paláci předvedl Denkov své umění vyprávět fascinující detaily a malovat jistě a vynalézavě, obojí bylo pro dětské publikum zajímavé.
1944-1962: Komiks a propaganda: staré umění ve službě nové vlády. Septemvrijče a Sršeň
Okamžitě po nastolení nové poválečné vlády v Bulharsku se začíná hledat styl a náměty, které by této vládě sloužily. Sovětská armáda s sebou nese i ideologický nástroj – socialistický realismus.
Krátké rýmované básničky mají parodovat, stigmatizovat, bezvýhradně schvalovat. A když jsou doplněny ilustracemi, jsou ještě efektivnější. To je poválečný komiks.
Část z nich byla publikována v tisku pro děti – samozřejmě v časopise Septemvrijče, který byl nutností pro každého pionýra. V něm pracují Ljuben Zidarov, Todor Dinov a budoucí legenda bulharské animace Stojan Venev a Vladimir Korenev. Náměty jsou věnovány škole – předměty, které z dětí udělají „uskomčel" (zkratka, která v překladu znamená, zdokonalený komunistický člověk). Takový člověk bude pomocí pro závody, vesnice, dokonce i pro obranu země. Děti se připravují na budoucí komunistické činy. A k tomu musí být jedničkáři!
Pro dospělé existuje komiks v oblasti satiry. Kritizují se staré i nové defekty, přizpůsobivost a podlézavost – přízvisko se nachází pro vše, co může odstranit nepohodlné. V letech před Stalinovým úmrtím doprovázely tyto příběhy i zlověstné politické procesy. Scénáristi Valeri Petrov, Bogomil Rajnov nebo anonymní autoři píší verše pro talentované autory Nikolu Mirčeva, Marko Bechara, Stojana Veneva, kteří sloužili nové vládě – z idealismu nebo ze strachu. Významní karikaturisté v těchto podmínkách umírají jak autorsky, tak fyzicky. Alexandr Žendov, Ilija Beškov, Alexandr Božinov dožívají své dny těžce v tomto nelehkém období moderních bulharských dějin.
Noviny Papoušek jsou zajímavým příkladem dobové propagandy. Jedná se o komiks velkého formátu, který byl vystavován na nejnavštěvovanějších místech na vsích i ve městech – vychází dokonce i turecky. Obsah je zcela na zakázku – politické karikatury a komiksy – cenzura nedovoluje, aby vyšlo něco bez nutného redaktorského zásahu.
1962-1979: Doba tání a nové stylistiky. Časopis Kosmos a krátké komiksové příběhy v tisku
Po odmítnutí kultu osobnosti vznikla naděje na svobodu. Časopis Kosmos spojil mladé výtvarníky, kteří pracovali novým způsobem, byli jiní a experimentovali s formou i tématem. Mezi ilustracemi Ivana Kirkova, Ivana Gongalova, Ljubena Zidarova se objevují i ilustrace novátora Stojana Šindarova. Jeho první komiksy nesou bezpečný název Obrazy a text. Pro tohoto autora, který nás opustil až příliš brzy, je typický cit pro detail, výjimečná kresba a různorodá kompozice. V tomto období publikoval i komiksy Opakující se začátek a Obchodník z Mnichova, které byly ve své době považovány za to nejlepší. V časopise Kosmos jsou bohužel jen epizodicky publikovány fantasy komiksy.
V 70. letech vydalo nakladatelství Balgarski hudožnik (Bulharský umělec/výtvarník) několik „obrazových románů", mezi propagandistické partyzánské příběhy se dostávají i fantasy alba Vladimira Koreneva a Christo Brajkova podle scénářů Ivana Krasteva. Studená válka je v nich přenesena do kosmu.
Některé dětské časopisy (jako Slavejče, Drugarče) publikují komiksy autorů jako Todor Dinov, Reme, Stojan Atanasov a dalších, kteří jsou mezi dětmi zvlášť oblíbení. Obvykle se jedná o krátké zábavné gagy, hrdiny jsou často prasátka, medvíďata nebo děti (třeba Dinovovo malé Ančí). Bulharská animátorská škola vyhrála mnoho soutěží po celém světě. Hrdinové Donjo Doneva scházejí z promítacího plátna a usidlují se na stránkách tisku v krátkých příbězích o absurdních hlupácích a jejich nekonečných nezbedných dobrodružstvích.
1979-1992: Legendární časopis Duha. Kosmické výtisky, útěk do dobrodružství
Vrcholem bulharského komiksu je bezpochyby období časopisu Duha. Časopis se objevil zcela nečekaně, ve velkém formátu, ještě větším nákladu a obsahoval mnoho komiksových řad od talentovaných výtvarníků různých generací.
V těchto příbězích je dobrodružství na prvním místě. Společně s historickými bulharskými příběhy (Elemag Christo Kardžilova, Konovalovův Levski a Šumenovův Spartak a všemi oblíbený Dobromir) se objevují i zahraniční oblíbené seriály (Tomek Evgenije Jordanova, Indiáni Nikifora Ruskova, Kovbojové Konstantina Georgieva, Ostrov pokladů Petara Stanimirova, Věk zámořských objevů Venelina Varbanova).
V časopise Duha má fantasy hlavní místo. Vrcholnými díly jsou ELO a Jantar, oboje podle bulharských scénářů. K nim můžeme přidat i autorskou verzi Alenčina dobrodružství Kira Bulyčova, které zpracoval Rumen Čaušev v oblíbenou dětskou ságu.
A samozřejmě komiksový časopis by nebyl úplný bez vtipných příběhů. Struktura časopisu – škála různých autorů, příběhů a stylů, vytváří příznivé prostředí pro komické série, které byly pro několik generací legendární (Darko Nikolaje Dodova, Čoko a Boko Rumena Petkova, adaptace Bilbo Pytlíka Sotira Geleva, která je dodnes s nadšením citovaná na sociálních sítích).
Přechod během 90. let. Chaos a první čísla
Během přechodu v 90. letech prožívá bulharské umění stres společnosti. Zavírají se nakladatelství, mladí lidé masově emigrují, společnost chudne... komiks prochází krizí. Na jeho úkor pravý boom zažívají knihy s hrami a úkoly. Bulharští autoři komiksů malují obaly, ilustrace a animace. Pokusy vydávat nové časopisy většinou končí prvním a také posledním výtiskem. Na začátku nového století se pokouší vzkřísit i časopis Duha, pomocí nových výtvarníků, témat a stylů. Manga, grafity, klipy a street art jsou základním jazykem a vizuálním prostředkem nového časopisu, kterému se podařilo dosáhnout třinácti výtisků. Několik jiných časopisů amerických nakladatelů na krátkou dobu působí na trhu, ale všeobecný obraz je spíše k pláči.
Nová témata a noví výtvarníci v novém století. Obrození bulharského komiksu. Projekt Duha – most mezi dvěma generacemi
V roce 2012 po posledním albu časopisu Duha se sešlo několik původních autorů. Mezitím se z nich stali významní vydavatelé, ilustrátoři, malíři, autoři animovaných filmů a elektronických her... Díky vzpomínkám na slavné roky svého mládí a úspěšné komiksy v časopise Duha se rozhodli vydat nové album. Část komiksů z něj vystavil Bulharský kulturní institut v Praze.
Rumen Čaušev namaloval nové příběhy (Mitaški a nebeské udělátko) ve svém známém optimistickém stylu, který je postavený na silných záběrech a množství pohybu.
Sotir Gelev vytvořil temný komiks z válečných let. Chvíle extrémních událostí, ve kterých se mohou objevovat přízraky, ale i láska. Přízrak je grafická novela, zcela ve stylu svého žánru ze začátku 21. století.
Petar Stanimirov spolupracuje s mladými scénáristy a vznikla Damga – gotik fantasy, které mu přineslo cenu pro nejlepšího klasického autora komiksu, v Bělehradě v roce 2012.
Dimitar Stojanov-Dimo pokračuje ve své kosmické sáze ELO, v jiné době a s novou technikou. Všichni autoři projektu Duha využívají pro svou práci možnosti počítačové technologie.
Evgenij Jordanov představuje verzi Tří mušketýrů s nádechem němého filmu ze třicátých let. Jeho stránky jsou schválně tvořeny technikou non finito s použitím jemně našedlé škály barev.
Penko Gelev patří mezi nejúspěšnější komiksové výtvarníky bulharských dějin komiksu. Dlouhé roky spolupracuje s anglickým nakladatelstvím Davida Salariye, pro které namaloval 22 komiksových adaptací klasických literárních děl.
Snaha Projektu Duha je aktivovat publikum, instituce a nakladatele, aby pracovali více s bulharskými autory. Komiks vyjadřuje aktuální pocity společnosti a ironickým způsobem se z masového produktu stává elitní umění pro znalce. Druhým úkolem sdružení je vyvolat dialog mezi kolegy z východní a střední Evropy, tvořit společné platformy pro výměnu vydání, nápadů a autorů, a to během konferencí, společných výstav a společných vydání. První ročník Mezinárodní výstavy komiksu proběhne v Sofii ke konci letošního roku. Doufáme, že bude začátkem dlouhých a činorodých vztahů s evropskými kolegy s pozvánkou pro české kolegy.
Zdroj: Bulharský kulturní institut v Praze.
