Podnikatelé jsou často ochotni opustit morální hodnoty výměnou za vidinu velkého výdělku.
Mnozí podnikatelé ze světa i z České republiky směřují svoji výrobu nebo investice do Číny. Všechny tam čeká zásadní zkouška - zda dokáží rozlišit hodnotu spravedlnosti a peněz.
Jak řekl významný čínský obhájce lidských práv Kao Č'-šeng, kterého unesla a mučila čínská tajná policie - zveřejnění jeho mučení „ukáže pravou tvář dnešní Číny“. „Tak se ukáže v pravém světle nepředstavitelně zlá povaha ´vládnoucí strany v Číně. Moje slova ale přirozeně vyvolají i nepříjemné, ba přímo zděšené či rozpačité pocity u globálních „´dobrých přátel´ a ´milých partnerů´ dnešní Komunistické strany Číny. Ovšem pokud vůbec ještě tito ´dobří přátelé´ a milí partneři" v sobě ještě špetku svědomí a morálky mají,“ prohlásil Kao Č'-šeng.
A právě tuto tenkou hranici mezi morálními hodnotami, svědomím a spravedlností na jedné straně a vidinou velkého výdělku na straně druhé jsou dnes zahraniční podnikatelé nuceni komunistickým režimem překračovat. Nezřídka se ke své hanbě tito podnikatelé stávají nástrojem propagandy a prodlouženou rukou čínského režimu.
Čínský režim ve skutečnosti nezměnil svoje totalitní praktiky a násilný způsob udržování moci, pouze se snaží znovu namalovat líbivou tvář, obraz v ceně miliard dolarů.
Chcete-li podnikat v Číně, potom musíte jít spolu s čínskou komunistickou stranou v jedné linii s jejím politickým programem. V otázkách Tibetu, Tchaj-wanu a zejména Falun Gongu musíte mít naprosto jasno. Pravidlo je jednoduché – pokud s Čínou chcete obchodovat, řekněte, že zločiny, kterých se tamní režim dopustil, a územní nároky, které má, jsou v pořádku a nechá vás vydělat balíky peněz.
Postupně tak v Evropě vyhasíná snaha o řešení otázky provádění genocidy v Tibetu. Tchaj-wan se nikdo neodváží napsat jinak než Čína – Tchaj-wan, aby snad nebyli soudruzi rozladěni a nevypověděli nám spolupráci. Pokud jde například o otázku Falun Gongu, tady musejí podnikatelé být velmi obezřetní, protože v této otázce nezná čínská komunistická strana žádný kompromis.
Je možná troufalé konstatovat, že čínský režim ničí morální hodnoty podnikatelů, ale pokud si spolupráci podmíníte tím, že podnikatele požádáte, aby uznali vaše zločiny za čin, který je v pořádku, co to potom je, když ne ničení morálních hodnot? Samozřejmě podnikatelé si stále stěžují, že potřebují vydělávat peníze a že dalajláma, Tchaj-wan nebo Falun Gong je nezajímají. Stejně o té problematice moc nevědí a navíc je čínský režim uchlácholí, že tato témata jsou na Západě záměrně přeháněna a zveličována a že oni jsou vlastně ti milí chlapíci, kteří sedí na sudu s penězi, z něhož si každý může něco odnést. Odnést - pouze v případě, že jim půjde na ruku a přestane „zlobit“.
Koho zajímá, že Tibeťané jsou pod takovým tlakem, že se vzdávají vlastních životů a upalují se na protest proti genocidním praktikám čínského režimu, hlavně že máme v kapse více peněz. Kdo by řešil stoupence Falun Gongu, kteří přeplňují čínský vězeňský systém, kde jsou podle zpravodajů OSN a Amnesty International prokazatelně mučeni a zneužíváni, když řinčí pytle s penízky.
Když vás zloděj požádá, abyste výměnou za podíl z lupu přehlédli, že peníze ukradl, a výměnou za to dostanete část peněz a vy na to přistoupíte a prohlásíte „tyto peníze právoplatně náleží tomuto muži“, co vám říká vaše morální cítění, je to v pořádku? Z hlediska mezinárodního práva - je toto zákonný čin nebo se jedná o zločin. Nejedná se o krádež, spolupachatele a lež?
Tím nemyslím, že by čínský režim všechny peníze nakradl, ale princip, kdy například zástupce české vlády pod tlakem českých podnikatelů, kteří chtějí jít na ruku čínskému režimu, podepíše dokument, který uvádí, že Tibet je právoplatným územím Číny, a naprosto přehlédne historický fakt, že byl Tibet anektován vojenskou silou Čínské komunistické strany. Tedy vědomě a naprosto zištně prohlásí lež za pravdu. Je potom taková skupina lidí ještě na cestě, kterou by se dalo nazvat morální?
Soudruzi mohou mile namítnout, že tyto skupiny lidí jsou jen malé skupinky radikálů, kteří jenom chtějí za každou cenu dělat problémy a tak dále. Když máte zradit vlastní svědomí, necháte se uchlácholit třeba i nějakou lží. Hlavně, když na konci bude to kýžené slovo – prosperita, respektive finanční zisk.
Rád bych zakončil tento názor úvahou nad tím, zda zisk a peníze skutečně znamenají – prosperitu. Co když se peníze dostanou do rukou nemorálních lidí – může to přinést prosperitu společnosti, nepovede to k jejímu postupnému zničení? Co když Česká republika je také historickou částí Číny a odpověď, zda to je pravda nebo ne, se dá koupit penězi?
Ve vestibulu pražské Lucerny je již několik let zavěšena socha svatého Václava, který sedí na koni, jenž je obrácený vzhůru nohama. Umělec David Černý asi ani netušil, jak velký metaforický význam tato karikatura získá ještě několik let po jejím odhalení. Představitelé České země, kdysi evropskými mocnostmi vydané napospas Hitlerovu Německu, nyní svým podpisem vydávají Tibet na pospas Čínské komunistické straně výměnou za vidinu velkých výdělků. Představitelé České země, která trpěla pod nadvládou komunistického režimu desítky let, jejíž obyvatelé prošli pracovními tábory, výslechy státní bezpečnosti a mučením v lágrech, si teď potřásají rukou s Čínskou komunistickou stranou, která totéž praktikuje na území Číny.
Namítnete, že čínský režim nedávno pracovní tábory zrušil, ale jak vyplývá ze zpráv z pevninské Číny v mnoha případech došlo k pouhému přepsání názvu „pracovní tábor" na „vězení" nebo byly vězni převezeni do jiných podobných zařízení. Není to další promyšlený podvod čínského režimu?
Pokud se za několik let podíváme zpět, bude se někdo dívat na to, že podnikatelé v tomto období přinesli z Číny o nějakou tu korunu navíc, nebo to bude období, kdy se podnikatelé a představitelé České země zaprodali? Bude toto období označováno ostudou České země nebo obdobím prosperity? Případně zaplatí někdo dostatek peněz, aby někdo prohlásil, že se jednalo o „znovuosvobození české země“?
Ve skutečnosti, kdo ještě nějaké svědomí má, bude hledat cestu k penězům čestně, protože čest a morální hodnoty mají mnohem větší váhu, než pytle s penězi. Řekněte to někdo českým podnikatelům, kteří se hrnou do Číny – páni ze Smíšené česko-čínské komory obchodní spolupráce, proč se snažíte na území České republiky jednat jako prodloužená ruka čínského režimu? Už jste ztratili své svědomí? To by byla škoda, protože právě vy byste mohli lidem ukázat lepší cestu.
Říká čínský režim, že otázky genocidy v Tibetu a genocidy stoupenců Falun Gongu jsou banální otázky, které Západ zpolitizoval a nafouknul, a že oni se opravdu upřímně snaží být dobří? Kdo ovšem měl ty otázky zpolitizovat, když s těmito tématy přicházejí především samotné oběti této genocidy? Když se k nim západní mocnosti pod tlakem peněz a diplomacie ČLR otáčejí zády, obrátili se alespoň na španělský soudní systém a zažalovali čínský režim za genocidu.
Španělský soud provedl podrobné přezkoumání, uznal žaloby jako odůvodněné a přizval obviněné vysoké čínské úředníky, aby se přišli hájit. Dorazil však někdo z nich ke své obhajobě, vyvrátili tuto obžalobu? Pokud je pravda na straně čínského režimu a jeho úředníků, nebylo by nejsnadnější zaplatit cestu do Španělska a zaplatit nějaké právníky a před celým světem ty soudní procesy vyhrát? Neočistilo by to jejich jméno?
Nic takového se ovšem nestalo. Jediné co čínský režim udělal, bylo vyvinutí extrémního diplomatického a ekonomického tlaku na Španělsko. Tedy napadlo je, že si nějak zaplatí nebo vynutí ukončení soudního procesu. Je toto jednání nevinného člověka? Jsou toto standardní kroky práva a spravedlnosti? Není to nepokryté ovlivňování soudního procesu nezákonnou cestou?
Ano, napadlo je, že by španělský parlament mohl odhlasovat změnu zákona, který by umožnil soudní proces zrušit. A tedy pokud celý svět pod tlakem prohlásí, že je čínský režim v pořádku, bude to pravda? Když někdo zabije člověka a potom ostatní zastraší a podplatí, aby řekli, že je nevinný nebo aby stáhli žaloby proti němu, a oni ten hanebný čin přijmou a udělají to, bude potom tento člověk nevinný? Nebudou potom oni spolupachatelé a zločinci?
Pokládá si dnes člověk morální otázky tváří v tvář vyhlídkám na finanční zisky?
