V pražské Státní opeře se konal galavečer k poctě českého baletního mistra Miroslava Kůry. Jako dárek mu jej věnovala jeho dcera Jana Kůrová. Jeho taneční role ztvárnili na pozvání společnosti Prague International Balet čeští i zahraniční tanečníci.
„Galavečer je oproštěný od dekorací a tanečních sborů, ale i tak je neopakovatelným představením, čistým světem harmonie a pohybu,“ uvádí večer Jana Kůrová, která sezvala první sólisty z různých koutů světa, aby přijeli zatančit na jeviště Státní opery Praha.
Jaký byl večer z pohledu diváka? První věcí, kterou jsem ocenil, byla možnost pozorovat jednotlivá vystoupení, v nichž nebyly žádné kulisy ani sboroví tanečníci. Taková vystoupení jsou pro tanečníky náročná, protože jsou to právě oni, kdo jsou jedinou dominantou celé scény, a všechny oči diváků směřují pouze na ně. Na druhou stranu jsou hodnotná právě tím, že to co se stává předmětem divácké pozornosti je zejména jejich taneční umění, které tak mohou naplno předvést.
Na scéně bylo možné porovnávat jak modernější choreografie s klasickými baletními vystoupeními tak výkony jednotlivých sólistů. Podle mého názoru klasická baletní vystoupení ve svém půvabu a vznešenosti dalece překonávala moderní choreografie a tance. Díky slabším výkonům některých tanečníků zase o to více uchvacovaly bezchybné pohyby těch lepších.
Většina tanců gala byla pas de deux, tedy tancemi dvojic. Jednoznačným králem večera se stal Davit Galstyan, který zatančil společně s Lauren Kennedyovou – Coppélii choreografa Enriqua Martineze. Galstyan je soustředěný muž plný odhodlání a vybavený silnou fyzickou konstitucí. Jak sám říká, tanečník musí „být odvážný a jít za svými sny“. Herecké umění, šarm ve výrazu jeho pohybu a přesvědčivé taneční výkony získávaly u diváků početné aplausy, zejména jeho ztvárnění Les Bourgeois sklidilo bouřlivý potlesk.
Příjemným osvěžením byla dvojice tanečníků Arianna Lafita Gonzálvesová a Vittorio Galloro, kteří zatančili Harlequinadu z baletu Les Milions d´Arlequine. Arianne Lafita dávala do tance velké nadšení a nutno dodat, že také díky Vittoriovi se jí podařilo dát ze sebe divákům to nejlepší. Před vystoupením při interview s Epoch Times doufala, že se bude publiku jejich tanec líbit a společně si to užijí, což se také naplnilo a Arianne na pódiu neskrývala svoji spokojenost.
Večer byl pro mě nejen zajímavou oslavou narozenin mistra Kůry, ale také zajímavým setkáním s umělci, s nimiž jsme měli možnost pohovořit v zákulisí. Jejich zajímavé zkušenosti a pohledy na taneční umění mě utvrdily v tom, že umění pod tvrdou slupkou každodenní práce skrývá kouzelný svět plný vzácných hodnot a příležitostí.
Čtěte také:
Rozhovor: Arianne Lafita Gonzálves a Vittorio Galloro – dát divákům to nejlepší
