Ty tam jsou doby, kdy Čína vyvážela potraviny do celého světa. Z ČLR se v posledních letech stává důležitý dovozce základních zemědělských komodit, jejichž objem rok od roku roste. Změna politiky v Číně znamená ohrožení bezpečnosti potravin nejenom pro 1,3 miliardy obyvatel této asijské země, ale také pro přírodní zdroje po celém světě.
V roce 2013 importovala Čína 63 milionů tun sóji, což je šestinásobek toho, co před 13 lety, uvádí vládní statistiky. Dovoz sóji převažuje nad domácí výrobou o 80 procent. Nejde však pouze o sóju. Peking se musí spoléhat na zahraniční dovozy také u obilí, rýže a kukuřice.
Letos v únoru ustoupil čínský režim od politiky soběstačnosti v produkci obilí. Domácí výroba nestíhá pokrýt spotřebu obyvatel. „Malá změna v poptávce v Číně znamená pro jinou zemi obrovské vývozy,“ říká Shefali Sharmaová, ředitelka úseku zemědělských komodit a globalizace při Ústavu zemědělství a obchodní politiky, a upozorňuje, že ve Spojených státech se spotřebuje na pěstování vojtěšky pro Čínu tolik vody, kolik by stačilo uspokojit 50 tisíc rodin v Kalifornii, zatímco v Brazílii způsobila čínská poptávka po sóji masivní odlesňování.
„Tenhle dopad vidíme už nyní, takže pokud ho vidíme teď, jaký účinek budou mít stoupající vývozy do budoucna?“ varuje Sharmaová.
Závislí na dovozech
Čína je dnes největším dovozcem potravin a zemědělských produktů z USA, hlásí zpráva amerického ministerstva zemědělství. Od roku 2008 prošla ČLR zásadní změnou z předního vývozce potravin na předního dovozce.
Podle Sharmaové bude Čína nakupovat do roku 2022 celou jednu třetinu světové produkce kukuřice. Čína trpí zásadním deficitem obilnin, což je způsobeno několika faktory. Podle čínských médií je na vině silné znečištění půdy těžkými kovy. Rozlohu orné půdy navíc redukují extrémní výkyvy počasí a desertifikace.
Sami Číňané si díky nižším výnosům obilovin uvědomují, že problém je vážný. Vláda se proto snaží zaměřit místo pěstování obilovin na velkoprodukci masa v americkém stylu a za pár desetiletí se jí opravdu podařilo úctyhodně zvýšit výrobu. Celá třetina světového masa se nyní vyrábí v Číně, kde se i spotřebuje.
Poptávka po mase v Číně si vyžaduje víc zdrojů, než dokáže země unést, říká Sharmaová a dodává: „Uvědomují si, že nemají dost orné půdy, že nemají dost vody.” Musí proto velkou část krmných obilovin dovážet. Ovšem i tak je tlak na intenzivní velkovýrobu masa a krmných plodin v Číně tak velký, že způsobuje ekologickou katastrofu.
„Dobytek je nyní hlavním zdrojem znečištění jak půdy, tak vody,“ píše anglický deník The Guardin odvolávající se na data čínského ministerstva životního prostředí.
Nová závislost na dovozech krmných plodin navíc znamená, že Čína zůstává ohroženější než v minulosti. Pokud dovozy ustanou, stát přijde o krmivo pro masný průmysl a čínští spotřebitelé zůstanou jak bez masa, tak bez obilovin.
