Davit Galstyan. (Jaroslava Musilová/Televize NTD)
Organizátoři představení nám umožnili setkat se v zákulisí Státní opery s tanečníkem panem Davitem Galstyanem z Arménie. Využili jsme možnosti interview a položili mu několik otázek o večerním gala představení a jeho osobním pohledu na taneční umění.
Co budete dnes večer tančit a jaký je váš vztah k tomuto tanci?
Dnes budu tancovat pas de deux z Coppélie choreografa Enriqua Martineze společně s Lauren Kennedyovou z Ballet du Capitole v Toulouse. To bude první část a v druhé části budu tančit Les Bourgeois na hudbu Jaquese Brela a choreografii Bena van Cauwenbergha. To bude můj program.
Pomáhá vám tanec lépe porozumět sobě samému? Pomáhá vám na cestě osobního rozvoje?
Ano. Samozřejmě. Balet je druhem umělecké formy, v níž si každý den pokládáme otázky, každý den se musíme zlepšovat a snažit se být lepší. Samozřejmě že nám to pomáhá zlepšovat sama sebe, protože můžeme odhalovat svoji osobnost v mnohem útlejším věku. Protože jeden den hrajeme jednu roli a druhý den jinou, jeden den jste smutný, jindy rozzlobený, jednou jste Romeo jednou Tybalt, takže samozřejmě vám to jako člověku pomáhá pochopit sebe samotného už v mladším věku.
Musíte ztvárnit řadu různých rolí, není pro vás obtížné hledat mezi tím vším sám sebe?
Ne. Není to těžké, protože věřím, že mojí silou jako umělce je umění být umělcem. Rád hraji charaktery, rád hraji různé role a nemyslím si, že je to těžké. Nejtěžší věcí je být vždy v okamžiku. Být v přítomném okamžiku.
Dalo by se říci, že když hrajete nějakou roli, pomůže vám to odemknout nějakou část v sobě a pochopit něco dalšího?
Samozřejmě, protože když hrajete Romea, musíte se vrátit zpět do doby, kdy vám bylo devatenáct, když jste byl poprvé zamilovaný a samozřejmě jdete zpět ve svých vzpomínkách, do doby, když jste byl dítě a poprvé políbil dívku, abyste to udělal stejně tak na jevišti. Takže si celou tu dobu pokládáte otázky a snažíte se nalézt ty správné věci.
Co byste poradil mladým tanečníkům, kteří by chtěli začít tančit a třeba se jednou stát profesionálními tanečníky?
Prostě být odvážní a jít za svými sny, ať už jsou jakékoliv. Mít odvahu, tvrdě pracovat, protože tanec je tvrdé povolání. Musíte mít hodně disciplíny a odvahy. Pokud máte obojí a k tomu ještě talent... potom to je ono. Nejdříve do toho musíte něco dát, a potom teprve něco získáte. Nemůžete čekat, že něco získáte ještě před tím, než do toho něco vložíte.
Dobrá, něco do toho vložíte, a co je pro vás tím kýženým ziskem?
Víte, tanec je moje vášeň a je to velká část mého života, takže nepřemýšlím o tom, že bych z toho chtěl něco získat. Samozřejmě je to moje práce, takže musím mít peníze na tu materiální stránku, ale vede mne touha, a právě teď žiji svoji touhu. Hodnota tkví v tom, že máme takovou krátkou kariéru a většinu z toho strávíme každodenním vystupováním, zkoušením... Je to velmi krátký čas, ale velmi vzácný, takže si to musíme užít a udělat všechno, co můžeme v čase, který máme jako tanečníci, protože je to velmi krátká kariéra. Velmi krátká a velmi vzácná.
Když tolik cestujete, máte jistě po Evropě hodně přátel.
Ano, a nejenom v Evropě, ale po celém světě. Svět baletu je velmi propojený. Říkáme, že je to malý svět, všichni více či méně jeden druhého známe, protože tanečníci cestují, potkávají se na jednom festivalu nebo na dalším. Takže potkáváte staré přátele. Někdy je to velké překvapení, když někoho dlouho nevidíte a potkáte ho někde v Rusku nebo v Praze. Všichni se stále měníme. Pět let a - wow! Nic není navždy, stále se to mění.
Řekl byste, že toto je jedna z vzácných věcí, které jste díky tanci získal?
Absolutně. Řekl bych že máme velké bonusy. Žijeme svoji vášeň. Tančíme v nejkrásnějších divadlech, jako je například toto v Praze, které patří mezi má oblíbená divadla ve světě. Tohle divadlo jsem si zamiloval. A samozřejmě je velký bonus, když má umělec tu možnost cestovat po světě, objevovat rozdílné kultury a hovořit s různými lidmi.
Děkujeme za rozhovor.
Čtěte také:
Divadelní recenze: Miroslav Kůra gala – králem večera se stal Davit Galstyan
Rozhovor: Arianne Lafita Gonzálves a Vittorio Galloro – dát divákům to nejlepší
