Mnoho lidí, které jsem potkával, mne inspirovalo k pozitivnějšímu přístupu k životu. Rád bych jim tenhle „dárek“ nějak vrátil.
Jiří Pasz, jako Člověk v tísni, se vrátil z Kambodži, kam jej přilákala kultura a její nositelé, a vypráví o návštěvě této asijské země, jež neměla lehký osud.
Nejprve pracoval rok ve Vietnamu v oblasti práv žen a dětí (pro vietnamskou organizaci CSAGA). Poté, co mu skončilo vízum, se Kambodža zdála jako ideální destinace k dalšímu objevování a hledání pracovního uplatnění v humanitární a rozvojové pomoci. Do Kambodži jej lákala hlavně kultura a místní lidé, kteří jsou k cizincům velmi příjemní.
V rámci vašeho poslání Člověka v tísni – dostal jste se do země výhradně jako člen humanitární mise? Co vás inspirovalo dát se k takové misi? Vybral jste si tu zemi nebo Vám byla přidělena? Jak dalece se vám podařilo naplnit své poslání v Kambodži?
V Kambodži jsem pracoval na vlastní noze především jako konzultant pro PR neziskových organizací. Spolupracoval jsem především s Člověkem v tísni, Ausaid či s UNV. Ale i s místními organizacemi jako je např. Small World. Mimo Kambodžu jsem pak jel dokumentovat transformaci do Barmy pro Amnesty International.
Co vás přivedlo k humanitárním zájmům?
Jaké byly první dojmy po vstupu do země?
Když jsem do Kambodži přijel poprvé, byla noc. Oproti bohatšímu Vietnamu, ze kterého jsem přijel, byla změna patrná na první pohled. Hlavní město bylo mnohem méně osvětlené a ulice nebyly označené. Orientace byla mnohem těžší. Druhý den jsem jel do vesnických oblastí provádět výzkum s lidmi zasaženými katastrofálními povodněmi v roce 2011. Většinou žijí v dřevěných chýších a jejich živobytí je postaveno na pěstování rýže, malého množství drůbeže nebo dobytka či na malém obchůdku. Mnoho lidí při povodních přišlo o jedinou možnost uživit sebe a své rodiny. Přesto jsem z nich cítil velkou odolnost, sílu, a pokoru.
Nastudoval jste si předem základní dějiny země? Jak jste se domluvil s místními?
Věděl jsem z četby, filmů a internetu, co se v Kambodži dělo. Ale setkání s realitou genocidy je vždy intenzivní. Zažil jsem ten samý pocit v Osvětimi, ve Rwandě i v Kambodži. V Kambodži například Rudí Khmerové rozložili společnost natolik, že si lidé pořád ještě moc nevěří. To pak způsobuje celou řadu problémů v rozvojových projektech, kdy se musí hodně důrazu klást na scelení komunit.
Tam, kde jsou turisté, se většinou dá domluvit nějakou formou angličtiny. Tam, kde nejsou, pomocí rukou, nohou, obrázků a jiné improvizace. Vždycky je potřeba to brát s úsměvem - a pak to jde. V mnoha odlehlých oblastech jsem na projektech měl s sebou překladatele a mohl si tak s lidmi normálně popovídat o jejich radostech a starostech.
Můžete přiblížit, jak zde lidé žijí? Na čem pracují a čím se živí, jaká je jejich hlavní obživa a zájmy?
Kambodža je výrazně rurální společností – na vesnicích zde žije okolo 80% lidí (venkovských – pozn. red.). Většina lidí se živí pěstováním rýže nebo jiným zemědělstvím. Hodně lidí pěstuje drůbež a dobytek. Další možností přivýdělku jsou malé obchůdky nebo „restaurace“, které jsou na každém kroku. Kambodža je velmi tradiční společností, kde největší důraz je kladen na rodinu a náboženství.
Náboženství je zde forma, kterou skutečně žijí, anebo se stává formalitou?
Na rozdíl od Vietnamu nemá buddhismus v Kambodži podle mne tak rituální až materialistickou formu, ale lidé ho skutečně duchovně prožívají. Kambodžané – Khmerové – jsou taky pověstní svým respektem až strachem z duchů.
Jaké oděvy nosí místní lidé, jaké barvy nosí? Co vás zaujalo.
Většina Khmerů se přizpůsobila západnímu stylu – tenisky, trička, žabky. Do práce ve městech kalhoty, košile a co nejlepší boty. Na první pohled jsem se zamiloval do kouzelné kambodžské pracovní „kšiltovky“. Má obří kšilt, „závěsy“ proti slunci, je čtverečkovaná – žlutá, modrá, oranžová nebo fialová. Většina Khmérů ji nosí při práci na poli. Je to výborná ochrana proti slunci. Člověk v ní vypadá trochu jako barevný nindža s kšiltem.
Jak se zde projevuje změna klimatu?
Kambodža má štěstí a je relativně skrytá před nárazy stále častějších tajfunů. Největší problém ale způsobují výkyvy klimatu na pěstování rýže. Klima ovlivňuje i migraci agresivních živočišných druhů a následné vymírání druhů původních. Do toho vstupuje svou činností i člověk. Znečištění prostředí a agresivní chování způsobuje zánik ekosystémů a vymírání živočišných druhů. Příkladem je velmi vzácný sladkovodní delfín, který v Kambodži pravděpodobně už moc dlouho nepřežije.
Děkujeme za rozhovor.
