O možnosti, že může vědomí opustit lidské tělo, již hovoří mnohé zážitky lidí, které jsou někdy nazývány také jako „zážitky blízké smrti“. Někteří lidé se snaží mimotělní zkušenosti systematicky zkoumat, aby zjistili, zda jsou reálné.
Mnohé duchovní metody od indické jógy přes buddhismus, křesťanství a další uvádějí, že v lidském těle existuje duše, která jej může opustit. Níže nabízíme zájemcům o toto téma, které je často diskutováno s přídechem tajemna, několik příběhů lidí, při jejichž zážitcích mimo vlastní tělo byli svědky i jiní lidé. Uvádíme také některé, u nichž svědectví chybí, ale jejich příběhy jsou zajímavé, neboť jsme je získali přímo od těch, kteří tyto věci osobně prožili. Příběhy nejsou vědeckými výzkumy, nýbrž zážitky obyčejných lidí.
Muž za oknem
Blízké setkání se smrtí Roberta a Suzanne Maysových, o které řekli Epoch Times v roce 2011, se týkala muže s mimotělní zkušeností, kterou potvrdil očitý svědek. Jak mohl vědět, že někdo opustil svoje lidské tělo?
Zážitek se týká muže, jenž byl vážně zraněn při automobilové nehodě, která se přihodila za mlhavé noci. Po nehodě vypověděl, že se zvedl ze svého těla a letěl k blízkému domu, kde volal o pomoc zvenku u okna ve druhém patře.
Muž v domě ho slyšel a zavolal policii. Muž, který volal policii, vypověděl, že spatřil mlhavou postavu člověka v okně.
Zpráva v obálce
Nejmenovaný uživatel sociální sítě Reddit s námi sdílel následující příběh. ,,[Můj přítel] prohlašoval, že dokáže ve spánku opustit tělo a v podstatě cestovat ve jiné duchovní formě. Z pochopitelných důvodů jsem to bral s nadhledem, ale odmítl jsem ho obvinit ze žertování, nato jsem ho znal dost dobře a on nebyl ten typ člověka, který by se mě snažil vodit za nos.
Na konci noci [to jsem byl na zahradě u mě doma] jsem mu řekl: Hej, proč mi nedokážeš, že můžeš opravdu létat kolem jako duch a večer přiletět do mého pokoje?
Přišel jsem s nápadem, že bych napsal poznámku, kterou umístím do obálky a on bude muset uhodnout, co jsem napsal. Souhlasil s tím.
Přišlo ráno. Zavolal jsem mu a on mi říká, že mou poznámku četl. Všechno, co řekl, bylo na vzkazu napsáno.
Tato zkušenost mnou opravdu otřásla. Vím, že pro většinu z vás bude těžké tomu věřit, ale skutečně se to stalo a jsem si na sto procent jistý, že není žádný způsob, jak by někdo mohl vidět, co jsem na to místo napsal.“
Tati?
Následující uživatel Redditu sdílel jiný příběh ve stejné podkategorii: „Probudil jsem se v posteli uprostřed noci, šel jsem do obývacího pokoje a uviděl svého otce zhrouceného a pochodujícího ke dveřím. Jen jsem tam stál, díval se, jak šel ven a sedl si na chodník, který vedl až ke dveřím. Sledoval jsem ho chvíli oknem. Jenom seděl a zíral do stromu bez výrazu ve tváři. Měl opravdu bledou tvář až skoro do modra.
Pak jsem šel dolů do pokoje rodičů a probudil jsem mámu a zeptal se jí, proč táta sedí venku. Nikdy nezapomenu na to, co mi řekla: ´O čem to mluvíš? Je tady.´ Podíval jsem se a můj táta spal vedle ní v posteli. Myšlenka na to mě mě stále děsí.“
U stropu
Tento příběh byl sdílený Kjellem Petterssonem na síti Quora.
„Bylo to velice zvláštní. Byl jsem v posteli a snažil se chvíli si odpočinout, když jsem se přistihl, že vidím strop velmi blízko nad hlavou, jako bych se vznášel těsně pod ním. Měl jsem myšlenku, že se nechci dlouho vznášet, protože jsem cítil, že mě ta zkušenost trochu rozhodila, a téměř okamžitě jsem se vrátil do svého těla.
Technicky vzato to může být vysvětleno tím, že jsem musel usnout, aniž bych si toho všiml, ale i když to může být možné, nemůžu si tento zážitek nijak vysvětlit.
Nejlepší věc, kterou mi to dalo, bylo asi to, že jsem díky tomuto zážitku míň ochotný odmítat věci, které mi lidé říkají, a které jsem považoval za divné, ne-li nemožné, nebo které neodpovídaly mému pohledu na svět. Samo o sobě to bylo neutrální a necítím potřebu si to zopakovat, i když jsem věděl, jak to udělat, což jsem neudělal.“
Posmrtná cesta na lékařskou fakultu
Další případ líčený ve spisu Mayses se stal MUDr. Georgovi Ritchieovi.
Když bylo v roce 1943 Ritchieovi 20 let, jako voják se chystal zapsat na lékařskou fakultu, jenže zemřel. Byl prohlášen za mrtvého v den, kdy měl vlakem opustit vojenskou základnu v Texasu a jet do Virginie na lékařskou fakultu, kam se chtěl zapsat.
Ritchie později vypověděl, že stoupal ze svého těla, i když si tehdy neuvědomil, že opouští svoje tělo. Letěl na východ a pořád se snažíl dostat do Virginie. Proletěl městem a zeptal se muže na cestu. Muž ho podle jeho slov ignoroval, a když se Ritchie opřel o sloup, prošel přímo skrz něj. V tom momentě si podle svých slov uvědomil, co se stalo.
Letěl zpátky do nemocnice, kde viděl zářící bytost, která mu pomohla vrátit se zpět do těla.
George Ritchie tehdy ve skutečnosti prožil klinickou smrt a po svém zotavení odcestoval na východ, kde zjistil, že město Vicksburg vypadá přesně jako město, kterým proletěl a kde se zastavil. Vzpomněl si, že v městečku viděl čtyři blikající světla, když se vznášel nad cestou. Ve spisu Mayses je rovněž uvedeno svědectví ženy, která potvrdila, že v roce 1943 v tomto místě byla skutečně čtyři blikající světla.
Požádání prostřednictvím něčího těla o pomoc
Poslední případ, také zmiňovaný ve spisu Mayses, popisuje příběh muže, jenž se pokusil spáchat sebevraždu oběšením, ale pak toho litoval. Opustil své tělo, vstoupil do těla své ženy a komunikoval s ní o tom, co udělal a řekl jí, že potřebuje pomoc. Ve spisu se uvádí, že žena okamžitě vzala nůž a šla přímo k místu, kde manžel byl, a odřízla ho.
Nějakým způsobem se muži údajně podařilo se svou ženou komunikovat a poprosit ji o pomoc, což mu reálně zachránilo život. Spis však neuvádí žádné další podrobnosti tohoto případu.
Přeložil: Martin Kirschner 
Upravil: Milan Kajínek
*Illustration of an out-of-body experience via Shutterstock
