Dle exkluzivního rozhovoru, který odvysílala na konci října televizní stanice NTD se sídlem v New Yorku, obdržel tchajwanský pacient náhradní játra a ledviny za pouhý měsíc po podání žádosti o transplantaci a pobytu v nemocnici na severu Číny.
Zpráva vydaná americkým ministerstvem zdravotnictví na konci března přibližuje, proč se Čína stává nejoblíbenější destinací transplantační turistiky. Hlavním důvodem je extrémně krátká čekací doba na vhodný orgán. Dokud se nenajde vhodný dárce, musí pacient ve Spojených státech čekat v průměru čtyři až pět let; podobné je to v Evropě nebo i jinde na světě. Nalézt vhodného dárce legální cestou není nikde ve světě nikterak snadné. V Číně jak se zdá, je podobný zákrok otázkou pouhého měsíce. Jak je to možné?
Odkud pocházejí transplantované orgány?
Tchajwanský pacient s cirhózou jater přicestoval do nemocničního střediska Tianjin First Center Hospital ve městě Tchien-ťin (Tianjin) v září roku 2012. Z výpovědi jednoho z členů pacientovy rodiny, který si přál zůstat v anonymitě, vyplývá, že ze strany samotného chirurga navíc došlo ještě k doporučení podrobit se dvěma operacím místo jedné.
„Původně jsme plánovali pouze transplantaci jater. Chirurg ovšem navrhl, ať náš člen rodiny podstoupí zároveň i transplantaci ledvin a vyhne se tak problému, že by tato potřeba transplantace mohla vyvstat v budoucnu,“ dodal.
Zpráva NTD uvádí, že takový „marketingový“ návrh k vícenásobné transplantaci působí jako naprosto „směšný“, neboť sehnat odpovídající játra a ledviny ve stejný časový okamžik je na Tchaj-wanu prakticky nemožné.
Nicméně, dle výpovědi dotyčné osoby nebyl s nalezením odpovídajících orgánů pro čínskou nemocnici nejmenší problém. Pacient byl během jednoho měsíce informován nemocnicí, že je žádost vyřízena. O zdrojích orgánů se však pacient a rodina dozvěděli velmi málo. Nebylo jim dokonce ani známo, zda jsou v odpovídajícím stavu.
Rodinný příslušník dále uvedl, že nemocnice měla speciální velmi střežené oddělení umístěné v 10. patře. Toto oddělení bylo určené pro mezinárodní pacienty, kteří přijíždějí výhradně kvůli transplantacím orgánů.
Co se týče celkových výdajů a cestovních podmínek, výsledná doba cestování a hledání vhodného kandidáta trvala zhruba tři měsíce a stála v přepočtu asi 500 000 dolarů. Pacient však zůstal hospitalizován poté, co dostal infekci a mrtvici.
„Měsíc trvající čekací doba není v dané nemocnici považována za dostatečně rychlou. Jiný pacient podstoupil transplantaci do jednoho týdne,“ doplnil rodinný příslušník.
Rekordně krátký čas znamená mít k dispozici mnoho dárců
Podobně krátké čekací lhůty byly také ohlášeny státem řízenými čínskými sdělovacími prostředky. Pacientka Süe Jen-lin podstoupila dle státních novin Beijing Times dvě transplantace ledvin během 48 hodin. Zpráva uvádí, že zákrok proběhl v pekingském nemocničním středisku Haidian v prosinci roku 2004.
Pacientka byla hospitalizována 19. prosince a o devět dní později byla informována o nalezení vhodného odpovídajícího orgánu. Operaci provedl 28. prosince Dr. Čchan S'-ou-wu (Chan Siou-wu). V den operace paní Süe přesto opakovala, že není možné, aby byly orgány sehnány tak rychle a že ještě není připravená. Tuto skutečnost a další podrobnosti prozradil médiím její manžel.
„První transplantace se nezdařila kvůli odmítnutí orgánu. Mé ženě bylo řečeno, že náhradní transplantace ledvin proběhne 30 prosince, a to jen díky tomu, že se našel jiný vhodný dárce. Nakonec má žena zemřela 30. ledna roku 2005,“ uvedl její manžel.
Neoficiální prvenství a pochybný zdroj orgánů
Čína se aktuálně nachází v počtu oficiálně vykonaných a evidovaných transplantačních zákroků na druhé příčce, hned za vedoucími Spojenými státy.
Čchen Kuej-chua (Chen Guihua), vedoucí na Third Affiliated Hospital of Sun Yat-Sen University a také odborník na transplantaci jater, provedl v roce 2005 na 246 transplantačních zákroků. Dle čínského státem podporovaného média South magazine, jde o třetinu všech zákroků za posledních 12 let.
Čínské ministerstvo zdravotnictví otevřeně přiznává, že používá vězně odsouzené na smrt, jako dárce orgánů, kteří nemusejí dát k transplantaci svolení. Nově deklarovala, že svolení již bude vyžadováno, což nelze v praxi ověřit. Je velmi pravděpodobné, že Čínské ministerstvo zdravotnictví, kromě deklarovaných popravených vězňů, své zdroje orgánů určených k transplantaci nikdy plně nezveřejní. V listopadu roku 2012 na to poukázal náměstek ministra zdravotnictví, Chuang Ťie-fu (Huang Jiefu) a dodal, že situace je chaotická a nelegální obchodování s orgány a transplantační turistika jsou v Číně na denním pořádku.
Experti říkají, že zdrojem jsou zdraví vězni
Průkopníky vyšetřování v této oblasti se stali bývalý kanadský ministr zahraničí David Kilgour a kanadský obhájce lidských práv David Matas. Ti ve zprávě, která později vyšla v knižní podobě s názvem „Krvavá sklizeň“, došli k závěru, že v letech 2000-2005, byli nejpravděpodobnějším zdrojem orgánů určených k transplantaci čínským režimem tvrdě pronásledovaní následovníci duchovního hnutí Falun Gongu, kteří tvoří významný podíl mezi tamními vězni a jejichž zdravotní stav je díky zdravému životnímu stylu obecně nadprůměrně dobrý. Dále také členové pronásledované „podzemní křesťanské církve“[2] nebo Ujgurové.
Zajímavou shodou okolností počet transplantací v Číně začal mnohonásobně stoupat právě po zahájení celostátního pronásledování duchovní praxe Falun Gongu v roce 1999. V té době věznice začali naplňovat zatýkaní následovníci Falun Gongu. V té době se také podle výpovědí bývalých vězňů začínají množit podivné zdravotní prohlídky vězňů, kteří jsou zdraví, na nic si nestěžují, přičemž tyto prohlídky jsou podrobné a poměrně nákladné. Vyvstává otázka, jaký důvod má čínský režim k financování takových prohlídek.
Po sedmi letech výzkumu nedávno publikoval veterán vyšetřování v této oblasti, investigativní novinář a odborník na Čínu Ethan Gutmann knihu „The Slaughter: Mass Killings, Organ Harvesting, and China’s Secret Solution to Its Dissident Problem“. Kniha zachycuje například záznamy z rozhovorů s bývalými vězni, kteří přežili pracovní tábory čínského režimu, a na řadě dalších důkazů vykresluje systém čínských vojenských nemocnic a vězeňského systému jako síť organizovaného zločinu v tom smyslu, že vytváří a používá databázi zdravých vězňů, kteří mohou být následně zneužiti jako nedobrovolní dárci orgánů.
Čínské nemocnice tak mohou shánět orgány k transplantaci v rekordním čase a množství. Prostě jen vyberou jméno vězně ze seznamu vhodných dárců. Vězeň po vyjmutí životně důležitých orgánů samozřejmě umírá. Zmizet v čínském vězeňském systému není podle vyšetřovatelů žádný problém. Těla vězňů jsou následně zpopelněna, aby došlo k zahlazení důkazů a těl s vyoperovanými orgány. Pozůstalí, pokud jsou o zatčení a smrti příbuzného informováni, dostanou od věznic pouze urnu s popelem.
Zdá se vám to jako příběh z hororového románu? Ve skutečnosti je tato věc v mezinárodních transplantačních kruzích známa již od roku 2007, hojně se o ní diskutuje a byla přijata řada protiopatření proti neetickým postupům čínské transplantační chirurgie.
[1] „Vězeň svědomí“ je termín označující člověka vězněného za svoji víru nebo náboženské přesvědčení.
[2] „Podzemní křesťanská církev“ je termín označující čínské křesťany, kteří nejsou oficiálně schválení čínským režimem a jsou tudíž na seznamu pronásledovaných a netolerovaných skupin.
Přeložil: Petr Matějček 
Článek upravil Milan Kajínek
Čtěte také:
Čína: Když se z těla stane trh s orgány
