20141115-skola2a
Místo klasické tabule v Březové často využívají moderní technologie. (Ondřej Horecký/Epoch Times ČR)
Říká si „Škola na konci světa“, a není to tak daleko od pravdy. Dál už jsou jen slovenské hranice. Stojím v Březové, malé obci na východním Slovácku ležící v malebné krajině Bílých Karpat.

Kdo by si pomyslel, že tato školička má dnes přes 250 žáků. Jak se sem vejdou? Nevejdou, většina jich totiž studuje na dálku, po internetu, a pochází z různých koutů České republiky, několik desítek však žije v jiných státech světa.

Přitom na začátku nového tisíciletí škole hrozil zánik. Chodilo sem jen kolem 30 dětí a pouze na 1. stupeň. Situace byla neúnosná. Instituce zoufale potřebovala získat víc žáků, kde je ovšem vzít, tady, na konci světa? Nový ředitel jeden nápad měl.

Vydali se cestou nabídky individuálního vzdělávání (také nazývané domácí vzdělávání), nejdříve pro první stupeň, kde je tato možnost povolena u všech škol a následně i pro stupeň druhý, kde si „vymohli“ od ministerstva školství zařazení do tzv. „programu pokusného ověřování“, neboť domácí vzdělávání není zatím pro starší žáky zákonem umožněno.

Individuální vzdělání využívají hlavně děti, kterým okolnosti zabraňují chodit do klasické školy, například nadaní sportovci či děti rodičů žijících či pracujících v zahraničí, ale je vhodné i pro děti šikanované nebo naopak ty, kdo mají nejrůznější poruchy zdraví či chování a obtíže zapadnout do kolektivu. Zkrátka jde o žáky, kteří potřebují individuální přístup.

Po celé republice je do programu individuálního vzdělávání na 2. stupni zapojena jen hrstka škol, většina z nich kolem Prahy. Žáci zapojení do tohoto programu totiž musí jednou za pololetí projít povinným přezkoušením. Kdo by ale chtěl jezdit až někam na hranice se Slovenskem?

„Přišel jsem s takovým konceptem, že z nevýhody školy na konci světa uděláme výhodu,“ popisuje Ludvík Zimčík, ředitel školy a iniciátor konceptu. A tak se i stalo.

Ze široka, z daleka

Vyučovat vlastní děti doma a provádět to systematicky a prakticky denně je úkol náročný. Na březovské základce ale nechtěli být jenom pouhými „přezkušovateli“, jejich ambicí je nabídnout rodičům daleko lepší servis, nabídnout nadstandard. „My nejenom přezkušujeme na pololetí a na konci, my se svým žákům opravdu věnujeme,“ říká zkušený pedagog Zimčík.

Škola plně využila moderních technologií a jejich možností a vytvořila vzdělávací portál obsahující tisíce výukových materiálů. Dnes zde naleznete videa, prezentace, testy a další množství materiálu, který vzdělává zábavnou a pro děti atraktivní formou. Rodiče zase ocení učební plán, který napoví, co by se zrovna mělo v tom kterém předmětu probírat.

20141115-skola
Pro ředitele Zimčíka je počítač hlavní pracovní nástroj. (Ondřej Horecký/Epoch Times ČR)

„Od září jsme navíc zavedli online výuku,“ informuje ředitel. Samozřejmostí jsou tu i konzultace po Skype pro případ, že by žák potřeboval s něčím poradit.

Samosebou, nikdo není povinen tento výukový systém používat, nicméně reakce rodičů svědčí o tom, že jsou za něj vděční. Koneckonců o tom svědčí i fakt, že mají „zákazníky“ ze všech koutů republiky - z Karlových Varů, Prahy, Liberce a dalších vzdálených lokalit, o Češích v zahraničí nemluvě.

„Vím pozitivně jen o jedné rodině, která vzdělávací portál nevyužívá,“ uvádí Zimčík a dodává, že míra využití je různá. „Někteří se z toho nehnou, někteří to dělají napůl, někdo na třetinu, ale prakticky všichni.“

Funkční systém za babku

I když celý koncept březovské školy staví na počítačových technologiích, neznamená to, že musí být nákladný. Například snad všechny používané programy jsou zadarmo, ať už jde o výukový portál Moodle postavený na open software, Skype nebo virtuální tabuli. Připojení na internet stačí bezdrátové.

Ředitel mi na svém počítači předvádí, jak probíhá online výuka. Po propojení Skype a programu s virtuální tabulí si kantor připojí žáky do konferenční místnosti – své virtuální třídy, přetáhne tam i učivo v elektronické podobě a zahájí vyučování. Děti pedagog vidí přes kamery na jejich zařízeních a může je „vyvolávat“ k tabuli. „Pro nás je počítač jako tužka,“ směje se Zimčík.

Výuková videa, jako tento pokus, dnes natáčejí i sami starší žáci ze ZŠ Březová. 

Každý kantor má k dispozici laptop a projektor, se kterými ve třídě pracují, jak mi ředitel ukazuje, když procházíme učebnami v jeho škole. Elektronické učební materiály se přirozeně nepoužívají pouze pro žáky individuálního studia, ale i pro ty místní, kteří chodí do běžné „fyzické“ školy.

Starším žákům se učivo promítá na elektronickou tabuli nebo sedí každý za svým počítačem. Počítačově zdatní jsou však i ti nejmenší. „Děti učíme pracovat na počítači od čtyř let mateřské školy,“ vypráví Zimčík. „Takže děcko přijde první den do první třídy, neumí ani číst, ani počítat, ale je připraveno ovládat počítač.“

Děti na prvním stupni mají navíc povinnou hodinu češtiny a matematiky na počítači. „Tady se na počítači nehraje, tady se učí,“ rozhodně tvrdí Zimčík a dodává, že plané hraní počítačových her nesnáší.

Úspěšný byznys plán

Škola na konci světa dnes vzkvétá. Roky tvrdé práce a chytré vize se zúročují. Dělníci staví vedle novou budovu víceúčelové haly za 15 milionů a ředitel včera odeslal žádost o navýšení kapacity studentů na 500 žáků. Na bývalou malotřídku kdysi na pokraji zániku to není vůbec špatný výsledek.

Její koncept vzdělávání s důrazem na využití počítačových technologií přináší užitek jak žákům, kteří sem denně dojíždějí, tak těm, co studují na dálku, a je živou ukázkou toho, jak bude vypadat vzdělávání na našich základních školách v blízké budoucnosti.