Vojtěch Boris Luža na fotografii z předválečné ČSR
Vojtěch Luža se narodil v Uherském Brodě 23. března 1891; se zbraní v ruce padl 2. října 1944 v hostinci v Hřišti u Přibyslavi. Za první světové války se stal legionářem, dosáhl hodnosti generála, po demobilizaci stanul v čele československého protifašistického odboje.
Jeho o dva roky mladší bratr Bohuslav se stal starostou Uherského Brodu, od roku 1939 byl vězněn a krátce po osvobození Buchenwaldu zemřel.
Když po nástupu Reinharda Heydricha zesílila perzekuce okupační moci, divizní generál Vojtěch Boris Luža jako představitel prvorepublikové armády odmítl nabídku emigrace a vstoupil do ilegality.
Generál patřil k zásadním odpůrcům kapitulace
Životní osudy československého generála, sokola, legionáře první světové války, čelného představitele čs. protinacistického odboje a vlastence přibližuje putovní výstava v prostorách UO.
Uherskobrodský rodák Vojtěch Luža stihl na České vysoké technické škole v Brně složit pouze první státní zkoušku, úspěšné završení studia mu překazily osudné výstřely v Sarajevu. Jako dobrovolník nastoupil do rakousko-uherského vojska a byl odvelen na frontu do Haliče, kde padl do ruského zajetí. V průběhu jeho legionářské anabáze mimo jiné pod vlivem pravoslavné církve přijal druhé jméno Boris.
Po návratu do nového československého státu vystudoval Válečnou školu v Praze a nastoupil do operačního oddělení hlavního štábu. Do hodnosti brigádního generála byl jmenován v roce 1929, o tři roky později se na Válečnou školu vrátil již jako její velitel. Na konci 30. let vykonával funkci zemského vojenského velitele pro Moravu a Slezsko, ve které byl až do zářijové mobilizace československé armády v roce 1938. V době mnichovské krize velel II. armádě (chránila severní Moravu). Patřil k zásadním odpůrcům kapitulace.
V roce 1941 v souvislosti s utužením okupační moci po příchodu Reinharda Heydricha odešel do ilegality. Spolu s dalšími bývalými důstojníky organizoval odbojovou činnost (Rada tří) a připravoval celonárodní povstání.
Po častých zatčeních a následných popravách odbojářů vydal rozkaz, podle nějž se aktivní důstojníci nebo vojáci neměli dát gestapem zatknout, aniž by projevili náležitý odpor. Svůj vlastní rozkaz splnil, když se při přepadení českými protektorátními četníky v Hřišti u Přibyslavi aktivně bránil a byl zastřelen. Ze 24 generálů ČSR, kteří zahynuli za války, padl jako jediný se zbraní v ruce.
Jak vyplynulo z pozdějších vyšetřování, přestřelka v hostinci nastala díky přílišné horlivosti českých četníků. Několik četníků ze stanice bylo následně zmasakrováno českými partyzány.
Součástí výstavy připravené Nadací Bratří Lužů a Univerzitou obrany je řada unikátních exponátů z generálovy pozůstalosti. Ve vitrínách jsou umístěna některá udělená vyznamenání, mezi nimi čs. válečný kříž, dále například výkaz Vojtěcha Luži z brněnských studií, pamětní plaketa francouzské vojenské školy či protektorátní falešná legitimace Ludmily Lužové.
