Francouzská cizinecká legie v Saudské arábii v roce 1990, ilustr. foto. (PASCAL GUYOT/AFP/Getty Images)
Takováto žádoucí cukrárna se nachází ve městě Castelnaudary v jihozápadní Francii poblíž hranic se Španělskem. Mladíci mají na sobě vycházkovou uniformu. Bílé képi, které nosí na hlavách, nám připomínají nejspíše „Četníka ze Saint-Tropez“, protože jinak francouzskou uniformu moc neznáme. Každý tu ve francouzském městě, jež leží poblíž Pyrenejí, pozná, že mladí muži přísluší k Cizinecké legii.
Jedna z prvních vycházek po náročném přijímači vede jejich kroky k rychlému doplnění energie. A tou je cukr. Nakupují si zákusky, koláče, čokolády. S sebou si je vzít nemohou, a tak se cpou, co hrdlo ráčí. Na svém pokoji v kasárnách nesmí mít ani čokoládovou tyčinku. Pokud se tam nějaká propašuje, nabízí se k odkoupení třeba až za 4 eura. Nebo se dají pojídat kostky cukru...
Dokud probíhá výcvik, dostanou tři jídla denně a dost.
„Jídla je dost,“ říká jeden z nich, „ale není čas se najíst. Vše je v poklusu, celý den se nezastavíme. Odpočívám, jen když spím.“
Někteří zhubli na kost a kůži poté, co prošli tzv. „farmou“. Moc se o tom nemluví, ale „farma“ se zřejmě nachází v blízkosti Castelnaudary, kde mají legie výcvikový tábor.
Farma je poměrně hustým sítem prosívající adepty, kteří si usmysleli do legie vstoupit. Mezi nimi jsou Češi, Slováci, Rusové, Nepálci, Poláci, Francouzi i Afričané, prostě lidé z celého světa.
Zde půjde zřejmě hlavně o psychickou odolnost. Na první pohled jde o fyzickou zdatnost, ale teprve až prokážete svoji odolnost vůči stresu, můžete sítem projít a legie vás přijme. Potom čeká muže další tvrdý výcvik a následně přidělení k regimentu. Smlouvu podepisují na pět let.
Co hledám v legii?
Každý hledá v legii něco jiného. Co vede mladé muže, aby vstoupili do tradičního vojenského celku?
„Chtěl jsem žít sportem a také si vydělat peníze, jaké u nás doma nenajdu,“ říká jeden z mladíků.
„Měl jsem přání podívat se do Afriky,“ krčí rameny jiný adept. (Francouzská cizinecká legie operuje nejčastěji v Africe).
„Zažít dobrodružství, poznat soudržnost,“ je důvodem dalšího legionáře.
Některý se do legie šel „schovat před svými problémy“.
Noční můra některých matek je zároveň hrdostí otců
„Zatím se mi vede dobře, výcvik je sice tvrdý, ale nálada dobrá,“ zní názor jednoho z českých adeptů. Nejprve prošel výběrem v Paříži, následoval Marseille, Aubagne v Provance a Castelnaudary u Pyrenejí.
„Farma, to byla těžká část, to jsem se měsíc nezastavil,“ pokračuje čerstvý český legionář. „Neustálá fyzická aktivita, málo spánku, málo jídla. Do toho se učit francouzštinu a zpívat legionářské písně.“
Farma bývá zakončena dvoudenním pochodem, tzv. „képi marschem“. Po zdárném ukončení následuje slavnostní ceremoniál, kdy je absolventům předána bílá képi, jak říkají kulaté čepici se štítkem. Pak se stanou legionáři.
„Mám hodně zážitků a dobré kamarády,“ hodnotí Čech svoji dráhu do legie. Rodiče to mají těžké, protože během výcviku je mladíkům odebrán mobil, cestovní doklady, a o internetu si mohou nechat jen zdát.
Mají možnost po nocích psát dopisy svým blízkým na papír a poslat je klasickou poštou. Tato možnost se však objeví až po prvních třech měsících výcviku. Do té doby nemají rodiče o nich žádné zprávy. Dopisní papír a obálky zde pak nahrazují elektronickou poštu.
Podle toho, že se jejich syn po odjezdu nevrátil z Francie domů ani za 14 dní, se rodiče mohou jen domnívat, že byl do legie přijat. Až po třech měsících se zpravidla dozvědí, jak se synovi vede.
Francouzská cizinecká legie (francouzsky: Légion étrangère) je elitní jednotka francouzské armády. Byla založena v roce 1831 jako jednotka zahraničních dobrovolníků.
Pokud legionář úspěšně odslouží v Cizinecké legii minimálně tři roky, může požádat o francouzské státní občanství. Sloužit musí pod svým pravým jménem. Sloužit musí se „ctí a věrností“. Pokud byl zraněn v bitvě, může zažádat o francouzské občanství v souladu se slavným heslem Cizinecké legie: „Francouzem se legionář stává nikoliv krví přijatou, ale krví obětovanou“ - „Etranger devenu fils de France non par le sang reçu, mais par le sang versé“.
Pokud legionář úspěšně odslouží v Cizinecké legii minimálně tři roky, může požádat o francouzské státní občanství. Sloužit musí pod svým pravým jménem. Sloužit musí se „ctí a věrností“. Pokud byl zraněn v bitvě, může zažádat o francouzské občanství v souladu se slavným heslem Cizinecké legie: „Francouzem se legionář stává nikoliv krví přijatou, ale krví obětovanou“ - „Etranger devenu fils de France non par le sang reçu, mais par le sang versé“.
