Do Prahy přijedou vyšetřovatelé závažných zločinů současné medicíny

Základním posláním medicíny a lékařské profese je samozřejmě zachraňovat lidské životy, léčit nemoci a umírňovat utrpení. Bohužel také existují případy, kdy dochází k neetickému zapojení lékařů do organizovaného zločinu. Takové případy vyšetřovali bývalý kanadský státní tajemník pro Asii a Tichomoří David Kilgour a analytik, publicista a spisovatel Ethan Gutmann, kteří přijedou do Prahy koncem února 2015. Jejich vyšetřovací zprávy doslova šokovaly světové lékařské společenství.

Že je třeba brát tyto pány vážně, ukazují reakce světových lékařských kruhů^[1], Evropského parlamentu^[2], Sněmovny reprezentantů USA^[3] a dalších na jejich vyšetřovací zprávy.

Je obecně známo, že čínská transplantační chirurgie, pod taktovkou tamního ministerstva zdravotnictví, oficiálně obchoduje s orgány popravených vězňů. Podle Kilgoura a Gutmanna však čínský režim dal tajný příkaz k využívání vězňů, kteří nepatří do skupiny zločinců odsouzených k trestu smrti, a sice zadržených následovníků duchovního hnutí Falun Gong^[4], křesťanů a Ujgurů. Tito lidé jsou režimem vězněni pouze z důvodu svojí víry nebo příslušnosti.

Čínský režim tato tvrzení od roku 2006 opakovaně popírá, nicméně do dnešního dne neposkytl žádné informace, které by předložené důkazy vyvrátily. Odmítl také poskytnout statistiky prováděných transplantací, počet popravených vězňů a jmenné seznamy dárců orgánů. Rovněž neumožnil mezinárodnímu společenství provést v Číně nezávislé vyšetřování vznesených obvinění. „Pokud je čínský režim nevinný, jaký má smysl skrývat takové informace a zabraňovat vyšetřování?“ ptá se sdružení Lidská práva bez hranic z. s., které společně s Knihovnou Václava Havla organizuje diskusi s Davidem Kilgourem a Ethanem Gutmannem během jejich návštěvy Prahy.

Jen málokdo by si dokázal připustit, že se něco podobného může dít v současné době. Byla by ovšem „chyba lávky“, kdybychom takové důkazy odsunuli do říše fantazie.

Jak lékařské kruhy, tak EU, USA a další země, provedly reálné kroky, kterými veřejně apelovaly na čínský režim, aby bezodkladně ukončil tyto praktiky. Lékařské kruhy zároveň v maximální míře omezovaly jakoukoliv svoji účast na těchto, byť dosud soudně neprokázaných, praktikách. Australské nemocnice zakázaly výcvik čínských chirurgů. Izrael a Španělsko zavedly zákonné postihy pro občany jejich zemí, kteří by se do neetických transplantací jakkoliv zapojili, byť třeba jen jako pacienti hledající orgán k transplantaci. Přijatá opatření jasně dávají najevo, že vyšetřovací zpráva Bloody harvest, jejímž spoluautorem je David Kilgour, není bulvárním plátkem, ale shrnutím závažných zjištění, které je třeba brát vážně.

Podle Kilgoura a Gutmanna napjatou situaci způsobuje fakt, že boj čínského totalitního režimu proti disidentům a členům duchovních skupin, jako jsou Falun Gong, křesťané nebo Ujgurové a Tibeťané, eskaloval do bezmezného zneužívání těchto lidí s cílem – zničit a využít je jakýmkoliv ekonomicky výhodným způsobem.

Při vlně masivních represí od roku 1999 proběhly statisíce zatčení, jimž předcházel rozvoj sítě pracovních táborů po celé Číně. Zmiňované skupiny byly státem využity jako levná pracovní síla. Lidskoprávní organizace nazvaly systém pracovních táborů, kam lze člověka poslat bez soudního procesu, jako novodobou formu otroctví.

Druhou oblastí pro zmíněný záměr finančně využít „nepohodlné“ skupiny je podle vyšetřovatelů transplantační chirurgie, která již od roku 1991 praktikovala transplantování orgánů popravených vězňů. Předchozí roky byl ustaven účinný systém a postupy pro efektivní transplantování orgánů od popravených vězňů, který usnadnil přechod Číny ze „střely do zátylku“ na popravu smrtící injekcí. Od roku 1999 se měl podle vyšetřovatelů systém aplikovat na „nepohodlné skupiny“, což čínský režim a ministerstvo zdravotnictví popírá.

Jisté je, že od roku 1999 zažívalo odvětví čínské transplantační chirurgie strmý vzestup v počtu provedených transplantací z několika set na několik tisíc ročně, což Čína otevřeně přiznává. Kilgour a Gutmann uvádějí, že zdrojem tisíců transplantovaných orgánů s vědomím čínského ministerstva zdravotnictví, se stali věznění následovníci Falun Gongu, křesťané a Ujgurové, kteří byli kvůli transplantacím usmrceni. V Číně totiž kromě eskalujícího uvězňování disidentů nenastala žádná jiná změna. Neproběhl rozvoj dárcovského systému ani nezmizely náboženské a tradiční zábrany místního obyvatelstva k transplantacím. Logicky tedy vzniká otázka, odkud čínské nemocnice berou zmiňované tisíce orgánů?

...možná nedochází ke skutečným popravám smrtící injekcí, ale pouze k uspání vězně anestetiky a odebrání orgánů z jeho dosud živého těla.

Zajímavým a nesporným lékařským faktem je také to, že pokud by byly při popravě do smrtící injekce použity standardní „smrtící“ složky paralyzující činnost srdce a plic, rozšířily by se krevním oběhem do ostatních orgánů, které by v takovém případě kontaminovaly, a tudíž by již nebyly vhodné k transplantaci. Pokud dochází k transplantacím orgánů popravených vězňů, potom možná nedochází ke skutečným popravám smrtící injekcí, ale pouze k uspání vězně anestetiky a odebrání orgánů z jeho dosud živého těla.

Během transplantační konference konané v Madridu prohlásil tehdejší čínský náměstek ministra zdravotnictví Chuang Ťie-fu, že v rozmezí let 1997 až 2008 se v Číně uskutečnilo více než 100 000 transplantací. V 90% případů byli zdrojem těchto orgánů popravení vězni. Čína tedy ročně transplantuje více než 9 000 orgánů, podle Amnesty International popraví přibližně 1 500 vězňů, dárcovský systém čítá několik set lidí. Podtrženo sečteno, stále zůstává 5 - 6 tisíc transplantací provedených z neobjasněných zdrojů. Otázka zní - kdo tedy daroval tyto orgány? Přihlédněme také k faktu, že ne každý vězeň odsouzený na smrt má orgány vhodné k transplantaci. Může být nemocný nebo vedl nezdravý životní styl, což se podepsalo na jeho fyzickém stavu. Počet neobjasněných transplantací může tedy být ještě větší.

V tomto bodě již mnozí odvracejí pohled nebo nevěřícně kroutí hlavou. Podle Kilgoura a Gutmanna však tímto proces zpeněžení disidentů nekončí. Třetí a poslední část, pro mnohé neuvěřitelného příběhu, je spjata s pozadím kontroverzních výstav lidských těl, známých pod názvem Bodies.

Ethan Gutmann ve své knize The Slaughter (2014) shrnul řadu zjištění směřujících k závěrům, že provozovatelé výstav Bodies, Gunter von Hagens a doktor Sui Hongjin nakoupili mrtvá těla od čínského vězeňského systému. Hagens a Siu zřídili v Číně takzvané továrny na zpracovávání lidských těl, kde napouštějí mrtvá těla polymery, stahují je z kůže a preparují je do rozličných poloh, které jsou k vidění na zmiňovaných výstavách. Gutman uvádí, že tato těla patří následovníkům Falun Gongu, křesťanům a Ujgurům, kteří zemřeli ve vězeňském systému, a následně byla továrnám prodávána.

První zprávy o tom, že se za zdmi čínského vězeňského systému odehrává nekalá spolupráce vojenských nemocnic se správou věznic, se objevily v roce 2006. Kanaďané David Kilgour a právník David Matas byli požádáni, aby pravdivost obvinění prověřili, k čemuž skutečně došlo. Výsledkem jejich vyšetřování je zpráva nazvaná Krvavá sklizeň (Bloody harvest), kterou ve stejném roce zveřejnili na tiskové konferenci v kanadském parlamentu. Podle jejich zjištění jsou tato obvinění pravdivá.

Na vyšetřování Kanaďanů navázal Ethan Gutmann a také členové lékařské obce, kteří založili sdružení Doctors Against Forced Organ Harvesting (DAFOH), které následně vydalo publikaci State Organs, jež předkládá různé možnosti, jak účinně omezovat účast světových zemí na neetických praktikách čínské transplantační chirurgie. Od roku 2006 se mezinárodní iniciativy proti těmto, dosud soudně neprokázaným „zločinům“, spojily v projektu International Coalition to End Organ Pillaging in China (ICEOPC).

O svých zjištěních přijedou David Kilgour a Ethan Gutman osobně hovořit do Prahy jako čestní hosté festivalu Mene Tekel. Rovněž se pod záštitou Knihovny Václava Havla a spolku Lidská právě bez hranic (www.ilegalnitransplantacecina.cz) zúčastní několika veřejných diskusí.

---

[1] http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/ajt.12871/abstract

[2] http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+MOTION+P7-RC-2013-0562+0+DOC+XML+V0//CS