„Vážený pane Felixi Schwarzi a paní Elenore Kanterová. Toto je zámek od bytu paní Doan Trangové. Nemohla se dostat ven, aby přišla na německé a španělské velvyslanectví, protože je plný lepidla...“ (screenshot/ Facebook)
„Je to úplně stejné, jak to bylo v Československu v době totality. Režim se snaží vyvinout tlak ze všech stran, snaží se vyvíjet tlak na tvého zaměstnavatele, tvého souseda, abys přestal se svou aktivitou, se svým přesvědčením, jde prostě o pokus tě zlomit jako člověka,“ vysvětluje můj vietnamský kontakt v ČR, který mě spojil s právními aktivisty ve Vietmanu, a požádal o ukrytí svojí identity. Právě jsem se ho ptal na to, proč už právní aktivistka Pham Doan Trang nepracuje pro noviny. „Nikdo se neodváží ji zaměstnat. Teď pracuje na vlastní pěst pod pseudonymem,“ vysvětluje.
Proč o ni vietnamský režim tak „stojí“? „Proto, že jsem jediný novinář a blogger, který dokáže mluvit a psát anglicky a podporovat demokracii a lidská práva,“ říká Pham Doan Trang. Smutné na tom je, že se velmi pravděpodobně nejedná o nadsázku, ale o jedinou bílou vránu ze 30 tisíc novinářů ve Vietnamu.
Moje rozhovory s bývalou novinářkou čas od času prostupují její vlastní příběhy. Hlavním tématem jsou samozřejmě ostatní lidé, kteří trpí nějakou nespravedlností z rukou režimu a podobné případy, ale někdy začínají její zprávy zvláštní omluvou. „Promiň, že jsem neodpovídala, ale měla jsem nějaké potíže s policií.“ Protože si Trang, to je její křestní jméno, zpravidla nestěžuje, musím se jí vyptávat, co se stalo.
Koncem března mi odpověděla. „Byla jsem zatčená na cestě k velvyslanectví USA. Vedla jsem tam rodiče Chuonga, aby s nimi mohli mluvit o případu jejich syna. I když nechci být nepřátelská k bezpečnostním silám, musím říci, že to bylo svévolné, ale moderní, zadržení. Víš – jen tak si jdu po chodníku s Chuongovou matkou a právním aktivistou Trinh Anh Tuanem, když mě zastaví skupina policejních důstojníků a natlačí do auta.“
Několik hodin po zatčení musela strávit na policejní stanici, kde se z ní pokoušeli „dostat“, kam právě šla a proč. „Snažili se zabavit můj mobilní telefon, ale nedala jsem se,“ říká Trang, která jim neprozradila ani slovo. „Byla jsem konečně propuštěná po několika hodinách. Neboj, jsem v pořádku, kromě toho, že mě bolí ruce, protože mi je policie zkroutila, když mě odváželi. Ale budu brzy v pořádku :).“
Happyend brzy vystřídala další komunikační prodleva. Říkal jsem si, že má Trang asi napilno, a nemýlil jsem se. Tedy téměř. Všechno se vyjasnilo poté, co Trang prolomila ticho. Můj chat oznámil příchozí zprávu.
„Ahoj. Moc se omlouvám, že jsem ti neodpovídala,“ píše Trang a mně je jasné, že se dostala do problémů, když začíná hovor právě takhle. „V nedávných dnech jsme se dostali do velkých potíží s policií.“ Ptám se Trang, jestli je už vše v pořádku, a následující odpověď částečně vysvětluje, proč zveřejňuji naší komunikaci. „Zatím ještě nejsme OK. Všechno myslím teprve začalo.“
Samozřejmě jsem vyzvídal, co se děje, a Trang mě uklidňuje, ať jí dám trochu času, aby mi mohla všechno popsat. U nás je teď osm hodin večer, ale ve Vietnamu je už skoro půlnoc. „Problém je, že musím příliš mnoho cestovat... nemohu zůstat na jednom místě,“ píše Trang. Je jasné, že po ní jde policie.
„Přišla policie a zaklepala na mé dveře, ale já jsem jim neotevřela. Takže poslali někoho, aby mi nalil vteřinové lepidlo do zámku na dveřích. Zůstala jsem zavřená.“ Ptám se jí tedy, proč se o ni tak zajímají.
31. března byla totiž Trang pozvána na oběd od švédského velvyslance a na německé velvyslanectví, kde se měla účastnit semináře o lidských právech ve Vietnamu. „Byla jsem zavřená až do půlnoci, kdy přišli mí přátelé a rozbili dveře,“ lituje Trang promarněné příležitosti.
„Vážený pane Felixi Schwarzi a paní Elenore Kanterová. Toto je zámek od bytu paní Doan Trangové. Nemohla se dostat ven, abych přišla na německé velvyslanectví, protože je plný lepidla,“ napsal na Facebook omluvnou zprávu uživatel Nguyễn Đình Hà.
Na Facebooku se objevily mezi jinými také reakce zaměstnanců německé a švédské ambasády. „Německé velvyslanectví ji postrádalo,“ reagoval Felix Schwarz. „Ano, postrádali jsme vás, Doan Trang,“ napsala Elenore Kanterová ze švédské ambasády.
Ve Vietnamu už je půlnoc a v sobotu ráno bude demonstrace na ochranu stromů v Hanoji. Místní úředníci totiž rozhodli, že 6 700 stromů ve městě pokácejí a zpeněží. Trang raději opouští byt dříve, než jí zase někdo zablokuje dveře. „Musím končit. Víš, můžeme být zatčeni policií kdykoli na cestě a mohou zabavit náš notebook, tak se neodvážím pravidelně přihlašovat do e-mailů, když jsem v pohybu,“ končí Trang a já doufám, že se mi nebude moc omlouvat, až se zase příště ozve.
Vietnam je stále totalitní země ovládaná komunistickou stranou Vietnamu. Kromě cenzury a porušování lidských práv je na denním pořádku rovněž pronásledování disidentů a dalších režimu „nepohodlných“ osob. Zkrátka totalita se vším, co k ní patří s onou trpkou příchutí reality, když jste v tom, nebo když ji „ochutnáte“.
Pham Doan Trang píše svůj lidsko-právní blog, jenž je vietnamským režimem úspěšně blokován.
Čtěte také:
V Hanoji chtějí úřady pokácet 6 700 stromů. Vietnamci doma i v zahraničí se bouří
Příběh trestu smrti pro nevinného člověka z vietnamského města mafie Hai Phong
