Z důstojníka státní bezpečnosti se stal pronásledovaný blogger

Nguyen Huu Vinh

Loni v květnu vpadla vietnamská policie do domu a kanceláře jednoho známého vietnamského bloggera Nguyen Huu Vinha, lépe známého pod pseudonymem Anh Ba Sam (v překladu znamená Bratr Drby). Vinh a jeho asistentka Nguyen Thi Minh Thuy, matka sedmiletých dvojčat, byli na místě zatčeni.

Zákrok policie měl souvislost s jeho bloggerskou činností, přesto se však policii nepodařilo získat kontrolu nad jeho velmi populárním zpravodajským serverem basam.info (v překladu drby.info), který stále běží. Pět dnů po zatčení Vinha a Thuy učinili dva jejich kolegové veřejné prohlášení, v němž uvedli, že „Nguyen Huu Vinh sice může být zatčen, ale Ba Sam nikdy". Toto prohlášení předcházelo ještě silnější vlně blogování a psaní článků požadujících změny situace ve Vietnamu.

Jeho zatčení navíc způsobilo ohromné rozhořčení mezi disidenty. 7. května, hnutí Cesta Vietnamu - občanská sociální organizace, která se zabývá prosazováním lidských práv ve Vietnamu, vydala prohlášení, že „tím, že zbavila Nguyen Huu Vinha a Nguyen Thi Minh Thuyiovou a další aktivisty práva na svobodu slova, vietnamská vláda neústupně odmítá všechny příspěvky svého lidu pro záchranu a vybudování silného státu“.

Vláda v reakci na vzniklou situaci ve státem řízených médiích kontrolovaných policií a armádou obvinila Vinha a Thuye z „publikování článků na internetu, které mají špatný obsah a zkreslené informace, poškozují prestiž a věrohodnost státních orgánů a společenských organizací“ s odvoláním na článek 258 trestního zákoníku.

V jednom článku server kontrolovaný policií obžaloval Vinha z toho, že „píše a komentuje běžné sociální a politické záležitosti ve Vietnamu se záměrně kritickým tónem, ve snaze učinit Vietnam takovým špatným a ošklivým, jakým je on sám“.

Nguyen Huu Vinh čeká na soudní proces, který má proběhnout 7. dubna 2015.

Synek komunistické smetánky a síla informací

Nguyen Huu Vinh nebyl vždy miláčkem demokratického hnutí. Jako bývalý důstojník státní bezpečnosti vzbuzoval na začátku u demokratických hnutí pochopitelně pochybnosti. Vinh se narodil v roce 1956 v rodině vysoce postaveného úředníka a člena vládnoucí komunistické strany, a proto měl ideální podmínky, aby se i on sám stal vysoce postaveným činitelem v hierarchii vládnoucího režimu.

Ihned poté, co byl Vinh zatčen, odhalili bloggeři jeho rodinný původ, aby připomněli, že jeho otec Nguyen Huu Khieu byl dvakrát vyslán do Sovětského svazu jako velvyslanec.

Za studené války, když Sověti byli „starším bratrem“ Vietnamu, být velvyslancem bylo privilegium. Jak Vinh sám zmínil v krátké vzpomínce z roku 2012, s rodinou měl takový život, o jakém by si zbytek společnosti mohl nechat jen snít.

Budova, kde vyrůstal, je nyní rezidence současného premiéra. „Když byla chuť másla a mléka obyvatelům severního Vietnamu ještě cizí, on sám chodil každé ráno jen pár kroků na adresu 2. Hoang Dieu do prodejny určené vyšší vrstvě vietnamské komunistické strany, kde nakupoval čerstvé mléko, máslo, paštiky a voňavé pečivo“.

Vinh se dokonce jednou setkal s Ho Či Minem. To byl ale ještě pětiletý chlapec, což byla v té době pro obyvatele severního Vietnamu „obrovská pocta“.

Nejdůležitějším privilegiem byl přístup ke knihám absolutně nedostupným běžným lidem. Jedna z nich, takzvané „speciální dokumenty ke konzultaci“, byla sbírkou článků vybraných ze zahraničních medií, přeložených Vietnamskou zpravodajskou agenturou.

„V 60. letech byly tyto dokumenty označené „Tajné. Nerozšiřovat“ a jen činitelé od ministerské úrovně výše k nim měli povolený přístup. Později byly poskytovány i pro administrativně nižší úrovně a koncem 90. let byly určené k volnému prodeji. V každém případě mu tyto dokumenty údajně pomohly dojít ke změně vnitřního postoje. Uvádí, že díky těmto dokumentům poznal krutost Číny v době Mao Ce Tunga, která bohužel sloužila jako ideál vlády severního Vietnamu.

V době, kdy se stupňovala válka ve Vietnamu, byl Vinh evakuován na venkov, kde byl sám svědkem bídy lidí nižších vrstev společnosti. Jeho víra v komunistickou ideologii se podle něho doopravdy rozpadla až v roce 1975, když válka skončila a odhalil se hluboký rozpor rozdělující „kapitalistický Jih“ a „komunistický Sever“ Vietnamu. Zanedlouho prý došel k závěru, že život v kapitalistickém režimu i přes veškeré jeho nedostatky je mnohem prospěšnější a zcela jiný, než jak byl popisován v komunistických propagačních materiálech.

Muž, který zažehl požár

„Byl vždy odhodlaný, vášnivý a odvážný,“ napsal Pham Xuan Can, spolužák Vinha z Akademie Státní bezpečnosti v době, kdy se připojil k pobouřené veřejnosti na internetu po Vinhově zatčení. Can v článku vzpomínal, jak se Vinh stal studentem Akademie a následně důstojníkem Státní bezpečnosti, než začal pracovat na Oddělení emigrovaných Vietnamců.

Zkušenosti získané při práci s vietnamskými intelektuály v zahraničí - část z nich emigrovala v roce 1975 – obohacovala jeho znalosti o „kapitalistickém Jihu“, údajně byl tehdy posedlý myšlenkou, že „bylo promarněno mnoho životů talentovaných lidí v důsledku špatné politiky“.

V roce 1999, téměř hned po schválení zákona o podnikání ve Vietnamu, Vinh odešel ze státního úřadu a otevřel si svůj vlastní byznys VPI, což byla vůbec první soukromá detektivní agentura ve Vietnamu. Byznys mu šel dobře a jeho zisk mu umožnil, aby se mohl věnovat i jiným zájmům.

V roce 2005, když Yahoo! zavedl nyní propadlou sociální platformu 360, začal s blogováním jako mnoho jiných vietnamských mladých lidí. Na Yahoo si vytvořil blog Anh Ba Sam a zaplnil jej články, které psal pro státní média. Zvrat údajně nastal ve chvíli, když si uvědomil že Vietnamci stále více chtějí vědět o tom „co si svět o nás myslí“.

Začal tedy překládat příběhy o Vietnamu ze zahraničních novin, a počet jeho čtenářů začal narůstat. Blog Anh Ba Sam poskytoval i dokumenty o vztahu mezi Vietnamem a Čínou, který je citlivou politickou tématikou i v dnešních dnech.

I když získal relativně hodně čtenářů, v porovnání se servery politického charakteru, Anh Ba Sam stále měl před sebou perspektivu vzrůstající popularity. Vinh přišel s tím, že jeho cílem je napomoci k „osvícení lidi“, a začal uvažovat o sestavení denního stručného přehledu nejdůležitějších zpráv ve světě. Články prošpikovával komentáři, které byly kombinací hlubokých intelektuálních myšlenek a příjemného ostrého humoru. Právě tyto komentáře se brzy staly typickým rysem Ba Samu, čímž upoutal pozornost stovky tisíc vietnamských čtenářů po celém světě.

Dosáhl celkem vysokého skóre. Pro porovnání - populární deník Mládež Tuoi Tre dosahoval v průměru zhruba 200 000 výtisků. „Zprávy jsou nepřetržitě aktualizované. Blog věnuje zvláštní pozornost příběhům, o kterých vietnamská státem řízená média nejsou

oprávněna informovat. Jeho denní krátký přehled nejdůležitějších zpráv upoutal až 100 tisíc pravidelných čtenářů,“ napsal v březnu 2013 o jeho webu David Brown, bývalý americký diplomat a spisovatel, jehož články přeložené do vietnamštiny bývají publikované na blogu Anh Ba Sam.

„Aktuálnost, dodržování etického novinářského kodexu o přesnosti, neutralitě a ochraně zdrojů, a respekt k autorským právům, to jsou principy, které dodržujeme během celého našeho působení,“ uvádí stávající hlavní editor webu Anh Ba Sam, paní Dinh Ngoc Thu. Thu se přidala k Vinhovi v roce 2009. Mezi aktivisty se říká, že jediným důvodem, proč nebyla zatčena společně s Vinhem a Thuy je, že žije v Kalifornii.

Vinhova spojení s některými lidmi ze státního aparátu, vyplývající z jeho předchozího působení ve veřejných úřadech, byla také užitečnými zpravodajskými zdroji. Působilo to ale dvousečně, protože zároveň vzbuzovala pochyby nad tím, že je Vinh „převlečený agent“ tajné policie. Mnoho lidí si pokládalo otázku, proč nebyl Nguyen Huu Vinh po tolika letech působení zatčen, jak mohl „přežít“ tolik policejních honů na bloggery.

Blog přežívá díky intelektu

Vietnamská vláda možná sílu internetu přehlížela, ale bezpečnostní aparatura si jí byla vědoma velmi jasně. Dříve či později, všichni, kteří píšou o politických záležitostech, budou zachyceni v policejní síti. Je tedy pochopitelné, že web Anh Ba Sam již ve svých začátcích

upoutal pozornost policie jako místo setkávání „protistátních síl“, což je označení běžné pro totalitní komunistické režimy, které praktikují cenzuru informací a jakékoliv „nepovolené“ zpravodajství považují za „ohrožení moci“.

Každý opoziční web ve Vietnamu, lépe řečeno, každý vietnamský web má své věrné čtenáře. Mezi čtenáře Anh Ba Sam, jak sám Vinh popisoval, patří však mnozí intelektuálové a členové komunistické strany. Velké procento z nich je možná stále věrné zastaralé komunistické ideologii, ale to, co hledali, byla „pravda taková, jaká je“ – neutrální a přesná, bez státní cenzury.

Ze čtenářů se vytvořila uzavřená komunita, a i tito čtenáři získali své čtenáře, protože začali pravidelně komentovat a glosovat články na Anh Ba Sam a jejich komentáře začaly být také předmětem četby. Mnoho komentátorů se tak stalo slavnými ve „velké rodině“ čtenářů Anh Ba Sama.

I když se o obsah i o bezpečnostní opatření staral jen malý tým, byl web předmětem nekonečných hackerských útoků. Bývalý americký diplomat a spisovatel David Brown o situaci napsal: „... 9. 3. byl blog Ba Sam nabouraný ze všech stran. Články a komentáře sbírané po několik let byly smazané. Emailové účty editorského týmu byly také v ohrožení.

Doposud nedokázal tým Anh Ba Sama získat zpětně kontrolu nad anhbasam.wordpress.com. To je však zvládnutelná tragédie. Část obsahu byla uložená na serveru v zahraničí.“

Snaha o svržení režimu nebo nabídka informací

Někteří čtenáři Anh Ba Samu si možná mohou myslet, že týmem stojícím za provozem blogu je skupina „odpadlíků a nevraživých útočníků“ se základnou v Americe a s ambicí svrhnout hanojský režim.

Pravda je, že Vinh a jeho spolupracovníci záviseli na jeho podnikání. Když došlo k recesi ekonomiky, poklesly také výdělky Vinhovy detektivní agentury, která byla téměř na pokraji bankrotu. To byl zároveň okamžik zranitelnosti, kdy byli Vinh a Thuy zatčeni.

Ze vzpomínek jedné čtenářky blogu, které zveřejnila, je možné odvodit střípky pozadí Vinhovy činnosti a jeho schopnosti dlouhodobě odolávat policii. Na otázku „Proč děláte to, co děláte?“ Vinh údajně odpověděl: „Protože na tuto práci jsem ve výhodnější pozici než kdokoliv jiný, proto bych se cítil vinen, kdybych to nedělal. Protože splňuji tři podmínky. První je, že má finanční situace je dostatečně dobrá. S VPI, nejsem v nouzi. Druhá, mám základní znalosti internetu, a třetí, ta nejdůležitější je, že znám policii. Byl jsem mezi nimi a chápu je.“

Přesto, zdá se, že nakonec Vinh tuto bitvu prohrál. Bývalého důstojníka státní bezpečnosti nenapadlo, že by ho mohli jeho bývalí kolegové zatknout, a zatčení přišlo v nečekaném okamžiku.

Očekává se, že rozsudek, který bude režim prosazovat, bude tvrdý, neboť soudy jsou vždy tvrdé na ty, které považují za „zrádce“ komunistické strany. Cu Huy Ha Vu, syn jiného vysoce postaveného komunistického činitele, byl v roce 2011 odsouzen na sedm let. Nicméně byl propuštěn před skončením vyměřeného trestu a dokázal odcestovat do Ameriky v dubnu 2014, jen měsíc před Vinhovým zatčením.

Pracoval tvrdě a v posledních sedmi letech vyčerpával jak sebe, tak i své kolegy. Navzdory velkému počtu čtenářů, které měl, byl to na konci v podstatě osamocený boj. Ale i tak pokračuje blog Ba Sam dále.

Poznámka: Informace v článku byly zveřejněny na blogu bývalé vietnamské novinářky a právní aktivistky Pham Doan Trang, která píše svůj lidsko-právní blog, jenž je vietnamským režimem úspěšně blokován. Postoje a informace zveřejněné v článku nutně neodrážejí postoje Epoch Times.

Článek v angličtině

Přeložil: TZ

Upravil: Milan Kajínek

Čtěte také:

Mluví pravdu v totalitním státě, proto ji pronásleduje policie