Opravdu nastává konec Internet Exploreru? Probuď se a dej si kafe. (yukop, CC BY-SA)
K začátku letošního roku klesl podíl Internet Exploreru na trhu zhruba na 17 procent. Populární multiplatformní prohlížeč Google Chrome se na druhou stranu v současnosti může pochlubit více než 42 procenty. Z historického hlediska stál vždy Microsoft před výzvou, neboť pro svůj operační systém vždy vytvářel vlastní webový prohlížeč. (pozn.: krátkou dobu byl IE - Internet Explorer dostupný také pro MacBooky firmy Apple). Řada dalších konkurenčních prohlížečů jako např. Safari se uchytila na různých operačních systémech a platformách.
Toto může být důvodem, proč Microsoft cítí, že je na čase učinit určité kroky vpřed. Avšak jaký může být konečný cíl?
Krátká historie
IE byl představen jako doplněk pro Windows 95 a tvořil klíčovou součást internetového boomu devadesátých let. Jelikož byl zdarma, ve všech pozdějších verzích Windows brzy získal převahu nad svým starším konkurentem Netscapem.
S rostoucím podílem oblíbenosti prohlížeče, ruku v ruce s dominancí Microsoftu na trhu operačních systémů se firma brzy stala předmětem četných antimonopolních sporů jak v USA, tak v Evropě. Fakt, že IE byl shovívavější ke špatně napsanému HTML kódu než Netscape, způsobil, že tento prohlížeč měl trvalý vliv na webdesign a způsob, jakým byly webové stránky navrhovány.
Na přelomu tisíciletí se v důsledku anti-konkurečního chování Microsoftu a nepodporování patřičných standardů v Internet Exploreru objevila řada konkurentů. Netscape přešel pod licenci Open Source, a položil tak základ populárnímu prohlížeči Firefox. V reakci na přístup společnosti Microsoft, která favorizovala své vlastní technologie a ignorovala otevřené standardy, se objevila řada dalších prohlížečů, jako Opera, Safari a Chrome, které dokázaly tyto přísnější standardy implementovat. Výsledkem byl úpadek dominance Internet Exploreru. Tento prohlížeč později trpěl řadou bezpečnostních neduhů a řada internetových uživatelů začala tento prohlížeč vnímat jako „základní prohlížeč, který slouží ke stáhnutí prohlížeče jiného“.
Čas pro otestování
Trident, layout engine Internet Exploreru, který interpretuje HTML kód do podoby webových stránek, historicky dost zaostával. Trvalo to až do roku 2008, kdy Internet Explorer 8 prošel testem Acid2, týkajícího se dodržování webových standardů.
Za posledních dvacet let jsou v tomto ohledu ruce Microsoftu do jisté míry svázané tím, že mnoho organizací vytvořilo řadu webových aplikací, které spoléhají na IE nebo jeho určité funkce implementované v některých verzích. Jakékoliv další změny mohou vést k problémům; avšak přechod na nový prohlížeč spolu s novým typem layout enginu je úplně jiná záležitost.
Kdykoliv se zavádí nové aplikace, operační systémy či technologie obecně, vždy existuje požadavek na jejich zpětnou kompatibilitu. Je tomu tak z důvodu značných finančních investic do vývoje, který má zajistit, že výsledný produkt poběží na firemních systémech či softwarových řešeních, vybudovaných již na určitých základech. Neimplementací a nepřizpůsobením otevřeným standardům si Microsoft v minulosti na poli internetových prohlížečů uzavřel svá vrátka.
Jak Microsoft na svém developerském blogu uvádí, prohlížeč Spartan je zbaven přebytečného kódu a založen na jádru Internet Exploreru 11, které poměrně vyhovuje internetovým standardům. Můžeme doufat, že konečným výsledkem bude moderní stabilní rozhraní, které odpovídá novým standardům.
V případě potřeby uživatele se prohlížeč Spartan spustí v kompatibilním módu. Otázkou tedy zůstává, jak často budou uživatelé tento mód využívat pro potřeby webových stránek založených na starších verzích IE či zda se budou spíše spoléhat na nové rozhraní. Tak či onak, pro zachování bezpečnosti a kompatibility musí Microsoft využívat dvou různých zdrojových kódů. Takže do jaké míry budeme moci považovat IE za přežitek?
Přestože Microsoft čeká dlouhá cesta, jejímž cílem je zlepšit výkon svého webového prohlížeče, určitě se jedná o krok správným směrem. I přes určitý 20letý historický handicap bude zajímavé sledovat, jak si s tím poradí.
Tento článek byl původně publikován na webových stránkách The Conversation. Odkaz na původní článek je zde.
Přeložil: Petr Matějček
