K účasti v pořadu byl pozván také deník Epoch Times, aby prezentoval analýzy a události v Tibetu, které mediálně pokrývá. Na začátku bych rád uvedl, že co se týče situace v Tibetu, hlavním hybatelem z mého pohledu je Čínská komunistická strana.
Nejde o konflikt mezi Čínou a Tibetem, o nějaký etnický konflikt Číňanů a Tibeťanů, ale o komunistickou stranu Číny a její územní nároky. Strana chce území ovládat absolutní mocí, a právě s dosažením a udržováním absolutní moci v této oblasti se pojí všechny další události a krize.
Link na záznam pořadu Čro - Tibetský sen
Patnáctiletá Choepak a šestnácti letý Tenzin přešli přes Himaláje jako děti, aby se ve svobodné Indii naučili tibetštinu a základy tibetské kultury. O tibetském snu se dozvíte od T. Rekové. O současné situaci v Tibetu mluví s Michalem Smolákem a Milanem Kajínkem redaktor Jakub Šiška.
Kulturní a náboženská genocida
Na území Tibetu praktikuje strana to samé, co ve zbytku Číny – vyhlazování původní kultury. Vyměňuje ji za kulturu toho, čemu já říkám „komunistická kraslice“ - vyprázdnit obsah a nechat pouze líbivé pozlátko na povrchu. Vytvořit dojem, že původní věci jsou stále zachovány.
Jako příklad za všechny, který naprosto naplňuje význam pojmu „komunistická kraslice“, poslouží známý klášter Šaolin, kde dříve pobývali buddhističtí mniši, kteří žili mimo společnost a usilovali o dosažení osvícení, boží milost a měli výlučně duchovní cíle. V podstatě se jednalo o veskrze duchovní společnost, která již opustila veškeré pozemské, světské záležitosti a úplně se věnuje duchovnímu rozvoji, studiu svatých písem a meditacím.
Dnes je jeho patriarcha veřejně známá osoba, která vystupuje v televizi a má svoji značku nudlí. Od místního výboru pro cestovní ruch dostal darem džíp s náhonem na čtyři kola. Z mnichů se stali herci, kteří jezdí po světě se svojí šou. Několikrát vystoupili také v Kongresovém centru Praha. To je přesný význam „komunistické kraslice“, všechen duchovní a vnitřní obsah již zmizel, ale obraz Šaolinského kláštera je pro veřejnost stále namalovaný a slouží jako turistická destinace, atrakce.
Podobně může dopadnout i Tibet. Z čistě analytického hlediska, pokud se bude situace vyvíjet i nadále stejným směrem, dojde ke skutečnému vyhlazení této kultury. Již několik let přesídluje strana do Tibetu etnické Číňany a potlačuje původní obyvatelstvo a kulturu.
Čipové karty ve svatyních
Můj názor je, že to, jaký rozměr duchovní genocidy zažívá Tibet, dokáže naplno pochopit pouze duchovně založený člověk. Když při příchodu do svatyně musíte projet čtečkou čipových karet, je to už souboj moderní technologie masové kontroly s duchovním světem jednoty člověka s vesmírem, meditace a duchovního pohroužení.
Představme si, že by vláda České republiky například u vstupu do kostelů nainstalovala turnikety s kartovou čtečkou, aby bylo vidět, kdo do kostela vstupuje a kdy. Nezní to jako směšné a zároveň hrubé?
V čem vidí čínský režim nebezpečí
Veškeré duchovní nauky jsou pro čínský režim potenciálním nebezpečím. Je to proto, že politika absolutní moci v podobě, jakou razí čínský režim, je absolutní moc nejenom nad územím, ale i nad myšlením obyvatel. Tibet samozřejmě byl centrem početné duchovní společnosti, a tedy potenciálním rizikem.
Proč si myslí, že jsou duchovní společenství rizikem absolutní moci? Strana má jednotný přístup – nejvyšší postava je předseda čínské komunistické strany. Nejvyšší mocí je komunistická strana. Pokud si myslíte něco jiného, je to pro ně hrozba.
Je to velmi patrné na všech náboženských skupinách v Číně. Mají totiž dvojí podobu – oficiální a režimem schválení buddhisté nebo křesťané, jsou pod kontrolou strany. A potom podzemní křesťanské církve loajální papežovi nebo tibetští buddhisté loajální dalajlámovi a podobně. Pokud následujete někoho jiného, než je komunistická strana, a pokud říkáte, že nad předsedou komunistické strany stojí bůh, buddha, tao nebo vesmírné principy, kterým se musí podřizovat i předseda komunistické strany a strana, považují to za hrozbu absolutní moci.
V praxi je to tak, že se strana nechce podřizovat ani ústavě nebo zákonům. Všichni soudci přísahají poslušnost komunistické straně, a tak se zákony a ústava ohýbají dle libosti strany. Absolutní moc je zaručena centralizací zákonodárné, soudní i výkonné moci do rukou strany. Pokud chce režim někoho zatknout a odsoudit, může tak učinit bez ohledu na ústavu nebo zákon. A je toho více, dokonce pokud chce o někom zveřejnit lživé informace a očernit ho, může použít veškerá média v Číně, jejichž obsah je pod kontrolou centrálního oddělení propagandy.
Takže logicky se snaží vymýtit všechna náboženství nebo kultury, které by tvrdily, že existuje něco více než strana, že je nějaká vyšší moc, než je ta její. Takže Tibet, jeho obyvatelé, jejich víra a kultura jsou přirozeně terčem represí strany a dalším horkým kandidátem na „komunistickou kraslici“. Zájem čínského režimu o Tibet je především zakořeněn v nerostném bohatství, které se na tomto území vyskytuje. Je to stejné jako s Východním Turkestánem a jeho nerosty.
Čtěte také:
Tibetské mnišky vyhnány z kláštera, když odmítly čínskou vlasteneckou výchovu
ČRo: O lidských právech v Číně mlčte. To chce režim vnutit světu
ČRo: Tibet – čínský režim úspěšně vyhlazuje místní kulturu
Milan Kajínek
Český rozhlas vytvořil pořad o vyhlazování tibetské kultury čínským režimem, který obsahuje rozhovory s uprchlíky a dětmi vyrůstajícími bez rodičů v indické Dharamsale za podpory zahraničních i českých dárců a také adoptivních rodičů.
K účasti v pořadu byl pozván také deník Epoch Times, aby prezentoval analýzy a události v Tibetu, které mediálně pokrývá. Na začátku bych rád uvedl, že co se týče situace v Tibetu, hlavním hybatelem z mého pohledu je Čínská komunistická strana.
Nejde o konflikt mezi Čínou a Tibetem, o nějaký etnický konflikt Číňanů a Tibeťanů, ale o komunistickou stranu Číny a její územní nároky. Strana chce území ovládat absolutní mocí, a právě s dosažením a udržováním absolutní moci v této oblasti se pojí všechny další události a krize.
Link na záznam Čro: ( http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3373361 )
Kulturní a náboženská genocida
Na území Tibetu praktikuje strana to samé, co ve zbytku Číny – vyhlazování původní kultury. Vyměňuje ji za kulturu toho, čemu já říkám „komunistická kraslice“ - vyprázdnit obsah a nechat pouze líbivé pozlátko na povrchu. Vytvořit dojem, že původní věci jsou stále zachovány.
Jako příklad za všechny, který naprosto naplňuje význam pojmu „komunistická kraslice“, poslouží známý klášter Šaolin, kde dříve pobývali buddhističtí mniši, kteří žili mimo společnost a usilovali o dosažení osvícení, boží milost a měli výlučně duchovní cíle. V podstatě se jednalo o veskrze duchovní společnost, která již opustila veškeré pozemské, světské záležitosti a úplně se věnuje duchovnímu rozvoji, studiu svatých písem a meditacím.
Dnes je jeho patriarcha veřejně známá osoba, která vystupuje v televizi a má svoji značku nudlí. Od místního výboru pro cestovní ruch dostal darem džíp s náhonem na čtyři kola. Z mnichů se stali herci, kteří jezdí po světě se svojí šou. Několikrát vystoupili také v Kongresovém centru Praha. To je přesný význam „komunistické kraslice“, všechen duchovní a vnitřní obsah již zmizel, ale obraz Šaolinského kláštera je pro veřejnost stále namalovaný a slouží jako turistická destinace, atrakce.
Podobně může dopadnout i Tibet. Z čistě analytického hlediska, pokud se bude situace vyvíjet i nadále stejným směrem, dojde ke skutečnému vyhlazení této kultury. Již několik let přesídluje strana do Tibetu etnické Číňany a potlačuje původní obyvatelstvo a kulturu.
Čipové karty ve svatyních
Můj názor je, že to, jaký rozměr duchovní genocidy zažívá Tibet, dokáže naplno pochopit pouze duchovně založený člověk. Když při příchodu do svatyně musíte projet čtečkou čipových karet, je to už souboj moderní technologie masové kontroly s duchovním světem jednoty člověka s vesmírem, meditace a duchovního pohroužení.
Představme si, že by vláda České republiky například u vstupu do kostelů nainstalovala turnikety s kartovou čtečkou, aby bylo vidět, kdo do kostela vstupuje a kdy. Nezní to jako směšné a zároveň hrubé?
V čem vidí čínský režim nebezpečí
Veškeré duchovní nauky jsou pro čínský režim potenciálním nebezpečím. Je to proto, že politika absolutní moci v podobě, jakou razí čínský režim, je absolutní moc nejenom nad územím, ale i nad myšlením obyvatel. Tibet samozřejmě byl centrem početné duchovní společnosti, a tedy potenciálním rizikem.
Proč si myslí, že jsou duchovní společenství rizikem absolutní moci? Strana má jednotný přístup – nejvyšší postava je předseda čínské komunistické strany. Nejvyšší mocí je komunistická strana. Pokud si myslíte něco jiného, je to pro ně hrozba.
Je to velmi patrné na všech náboženských skupinách v Číně. Mají totiž dvojí podobu – oficiální a režimem schválení buddhisté nebo křesťané, jsou pod kontrolou strany. A potom podzemní křesťanské církve loajální papežovi nebo tibetští buddhisté loajální dalajlámovi a podobně. Pokud následujete někoho jiného, než je komunistická strana, a pokud říkáte, že nad předsedou komunistické strany stojí bůh, buddha, tao nebo vesmírné principy, kterým se musí podřizovat i předseda komunistické strany a strana, považují to za hrozbu absolutní moci.
V praxi je to tak, že se strana nechce podřizovat ani ústavě nebo zákonům. Všichni soudci přísahají poslušnost komunistické straně, a tak se zákony a ústava ohýbají dle libosti strany. Absolutní moc je zaručena centralizací zákonodárné, soudní i výkonné moci do rukou strany. Pokud chce režim někoho zatknout a odsoudit, může tak učinit bez ohledu na ústavu nebo zákon. A je toho více, dokonce pokud chce o někom zveřejnit lživé informace a očernit ho, může použít veškerá média v Číně, jejichž obsah je pod kontrolou centrálního oddělení propagandy.
Takže logicky se snaží vymýtit všechna náboženství nebo kultury, které by tvrdily, že existuje něco více než strana, že je nějaká vyšší moc, než je ta její. Takže Tibet, jeho obyvatelé, jejich víra a kultura jsou přirozeně terčem represí strany a dalším horkým kandidátem na „komunistickou kraslici“. Zájem čínského režimu o Tibet je především zakořeněn v nerostném bohatství, které se na tomto území vyskytuje. Je to stejné jako s Východním Turkestánem a jeho nerosty.
