Kvido Štěpánek. (Ondřej Horecký/Epoch Times)
Vidět na výrobku, obzvlášť na spotřebiči denního užití, označení VYROBENO V ČESKÉ REPUBLICE, je potěšující, i když dnes již zřídkavý pohled. Jeden po druhém se výrobci ze Západu i ti naši přesouvají do Číny, aby dokázali uspokojit volání spotřebitelů po levných produktech.

Tlaku se nevyhnula ani Isolit-Bravo, firma s miliardovým obratem, prodávající vlastní značku spotřebičů BRAVO. Ovšem ne zas tak úplně... Do malebného kraje v severovýchodních Čechách, kousek od polských hranic, jsem si přijel s majitelem firmy, Kvido Štěpánkem, popovídat o tom, proč jsou odlišní od konkurence, o velkých nadějích pro firemní vynález Motúčko, o zoufalém nedostatku technického personálu, ale i o odvaze projevit svůj vlastní názor nebo o tom, proč by nechtěl být politikem ani mnichem.

O SPOTŘEBIČÍCH, OUTSOURCINGU V ČÍNĚ A KVALITĚ

Hlavním zdrojem tržeb pro Isolit-Bravo, předpokládám, jsou zakázky od automobilového průmyslu. Jaký podíl má tedy výroba spotřebičů?

Je to tak, výroba spotřebičů je minoritní. Podíl je celkem asi 10 procent. To jsou vlastní spotřebiče BRAVO a potom vyrábíme pro cizí značky, a to je dejme tomu dalších třeba 5 procent, takže dohromady řekněme 15 procent.

Dá se na něčem takovém ještě u nás vydělat? Pokud vím, jste jediný výrobce spotřebičů, který zůstal v ČR...

Samozřejmě je to obtížné. Prodělečný byznys bychom nedělali, takže nějaké výdělky tam jsou, ale jsou relativně nevelké a dosáhnout jich je obtížné.

Vidíte nějakou naději na zlepšení do budoucna?

Jsem bytostný optimista, takže si myslím, že v Číně se ten mechanismus za chvíli zadrhne, mzdy tam budou vyšší a nároky na ochranu životního prostředí jakbysmet, a už to nebude tak atraktivní. Samozřejmě, budou se hledat destinace, kde to ještě půjde chvíli ničit, ale už jich asi mnoho nebude. Takže zřejmě zase nastane stav, kdy se výroba z podstatné části vrátí zpátky do Evropy.

Outsourcing je mantra dnešní doby. Spousta tradičních výrobců spotřebičů, i kdysi česká ETA, přesunuli výrobu kompletně do Číny. Neláká vás to také?

 
Kvido Štěpánek

Jediný majitel Isolit-Bravo

Ženatý, tři děti

Podnikatel roku 2002

Cena VIA Bona 2014 za pomoc neziskovým organizacím

Ročně věnuje na dobročinné účely tři miliony korun



My v Číně také částečně vyrábíme, bohužel. Situace je taková, že například elektrickou rychlovarnou konvici v Evropě za přijatelnou cenu nevyrobíte. Proto se všechny konvice vyrábějí v Číně. Jestliže tedy chceme mít konvice ve svém portfoliu, nezbude nám nic jiného. Pokud si konvici vyrobíme sami, bude v obchodě o 100 korun dražší, což není tak strašné, protože jestli stojí 400 nebo 500 korun, za tu kvalitu byste si i připlatil. Jenže tohle je lidem nesdělitelné. Je nezajímá, co je vevnitř a jestli konvice vydrží 3 roky nebo 25 let. Oni chtějí tu lacinější.

Můžu vám dát příklad. Kdysi jsme si vyráběli konvice sami nebo je dováželi z Anglie. Dodnes se mi stává, že když jdu do restaurace, vidím, že tam stojí na barovém pultu. Když se jich zeptám, oni mi řeknou, že s tou konvicí vyrobenou v roce '92 nebo '93 dodneška vaří – a ne doma, ale v hospodě, kde se užívá permanentně! Tohle u čínské konvice nikdy nebude, tam jsou tyto doby desetinásobně kratší. Přesto lidem vyhovuje, že je konvice o stovku lacinější, a koupí si tu z Číny.

Myslíte si, že není dost zákazníků, kteří by dražší a kvalitnější výrobek preferovali?

Možná by jich i dost bylo, ale jde o nesdělitelnou věc. I kdybyste dal do reklamy 100 milionů korun a propasíroval to přes televizi, stejně nic nezmůžete. Je to jako to přísloví: Psi štěkají a karavana jede dál. Karavana zkrátka jede tímto směrem a vy nemáte jak sdělit, že byste rád vyráběl konvici, která vydrží desetkrát tolik, je sice dražší o 30 procent, ale lidičky zlatý, to se vám přeci bohatě vyplatí. Ty lidi to nepochopí, protože trend je nějak nastaven a jede.

Které ze spotřebičů tedy vyrábíte u vás v Jablonném?

Veškeré fritézy v našem katalogu. Byť jsme se je snažili najít v Číně, nikdy jsme je nenašli. Ne že bychom nenašli výrobce, ale když jsme čínské fritézy podrobili našim zkouškám, tak to nevydržely. Je to přístroj, který musí vydržet dva litry oleje, který je pouze 50 stupňů pod teplotou vzplanutí. Přístroj se nesmí rozpadnout, musí vydržet poměrně hrubé zacházení, páry, elektrické nárazy a tak dál. Přitom musí být bezpečný. My o fritézách víme poměrně dost, protože jsme s nimi začínali a dodneška je vyrábíme pod značkou Phillips.

Potom u nás ve fabrice vyrábíme jogurtovače, Bravosky a také Motúčko, byť tady jde o pomocníka pro zahradu, ne pro kuchyně. Je to náš vynález patentovaný doma i v zahraničí, a tak je výroba celá u nás.

No a pak máme výrobky, jako jsou konvice nebo žehlička, a ty opravdu kupujeme z Číny. Ty jsou označeny jako BRAVO, byť je vyrábí někdo jiný pod touto značkou. U těchto přístrojů to je tak, že abychom jeden typ našli a zařadili do našeho portfolia, musíme vyzkoušet 5–6 typů, z čehož 4–5 nesplní zkušební podmínky. Ten jeden typ, co projde, můžeme zařadit, ale musíme hlídat kvalitu jak inspekcí najatou v Číně, tak vlastními zkouškami.

Co se týče spotřebičů BRAVO, dodáváte i na jiné trhy než na česko-slovenský?

Dodáváme i do Polska, ale jde o marginální objemy. Upřímně řečeno, můžeme dodávat jen to, co vyrábíme. Abychom prodávali to, co vyrábí někdo v Číně, to nejde z mnoha různých důvodů. V neposlední řadě nemáte od výrobce žádnou záruku, že to nebude prodávat nikomu dalšímu. Tak proč by to někdo dovážel od nás do řekněme Litvy, když si to může koupit přímo z Číny?

Na trhu je celá řada nejrůznějších výrobců. Vy nemáte ceny ani vysoké, ani nízké. Čím je vaše společnost jiná? Proč by si měli zákazníci koupit právě váš výrobek?

Naše podstatná výhoda je, že naše přístroje z Číny podléhají velice pečlivým zkouškám, což nelze říct o naší konkurenci. To už je prázdná krabice a značka. My pořád ještě vyrábíme, pořád vyvíjíme a i to, co nakupujeme (v Číně), podrobujeme stejným zkouškám jako to, co vyrábíme.

A tohle ostatní firmy nedělají?

Nedělají, protože už nemají výrobní fabriku, nemají ani zkušebnu a know-how a už zkrátka nežijou výrobou. Kupují podle vzhledu a designu, ale ne podle kvality.

Jste tedy řekněme připraveni skočit zpět do výroby, rozšířit výrobní sortiment, pakliže se změní situace na asijských trzích?

Samozřejmě. Těšíme se na to, byť je to čím dál tím těžší, protože i jiné značky, jako Phillips, přechází v podstatné míře do Číny nebo podobných destinací...

Co jim můžete nabídnout vy oproti Číně?

Kvalitu a evropské jednání. To oni strašně rádi slyší a mnohdy se na nás obracejí, že by u nás rádi vyráběli a že mají problémy s Čínou – s kvalitou, se spolehlivostí a tak dál. A my jim říkáme: No, ale u nás to bude o něco dražší. To nevadí, my jsme s tím smíření. Když ale potom přijde na lámání chleba a zjistí se, že to je dražší o nějakých 25 procent, zatrne jim a řeknou, že raději zůstanou v Číně.

A jaké máte zkušenosti vy? Řekněme, vyrobíte výrobek, oni zhotoví první várku v určité kvalitě podle dodaného vzorku a co pak? Nesnaží se vás ošidit, jak se to často stává?

U kvality je tam taková metoda drobných úskoků, kdy vás nachytají na nějakou kvalitu, která je na vzorku, a pak vám začnou výrobek neohlášeně měnit a vydělávat trochu na tom, trochu na tamtom a poskládají nějaký zisk. Zákazníkovi se nic neřekne, a když se objeví nějaký problém, tak: Pánbůh vysoko, Evropa daleko. Nedá se na tu kvalitu spoléhat, nedá se ty lidi brát úplně seriózně. Jsou si vědomí toho, že kdybyste je někde dal k soudu, tak jsem neslyšel, že by někdy evropská firma vyhrála v Číně soud. Vlastně se ještě divím, že to tak funguje, že tam těch podvodníků není víc.

A co vy? Neláká vás odejít do Číny úplně? Zanechat tu výrobu, továrny, nestarat se o lidi, o výplaty, mít to pohodlnější, tak jako ostatní značky?

Mně to neláká, protože svoje poslání spatřuji v tom, že tady skutečně něco vyrábíme, že tady děláme nějakou přidanou hodnotu, ne že jenom něco překupujeme. Nemám pochybnosti, jestli dělám dobře nebo ne.

O MOTÚČKU

Rychlost, s jakou čínští výrobci okopírují jakýkoliv produkt, je úžasná. Stává se vám, že kradou i vaše designy?

Určitě. Třeba Motúčko (motorové kolečko – pozn. red.) jsme našli na čínském webu. Vůbec ho ani nevyrobili, fotografie byla ukradená od nás, a je tam napsaný, že existuje, že berou objednávky. Poslal jsem jim právní dopis, ať toho nechají, na což nereagovali. Nezkoušeli jsme si ho objednat, ale je celkem jasný, že je nemaj. Zřejmě je to sondáž zájmu. Naštěstí Číňany zajímají výrobky, které jdou jako na běžícím pásu, masová výroba, a tohle je niche market. Do toho se Číňanům nechce.

20150513-stepanek4
Motúčko. (Isolit-Bravo)

Když už jsme u Motúčka, jak se tomu daří?

Musím to zaklepat, že dobře. Dodáváme dokonce do Austrálie. Do Německa, do Belgie, Švédska, Finska... jsou to ale malé objemy, které v konečném důsledku dají to, že se teď od začátku výroby, blížíme k číslu 10 tisíc. Nicméně je to každý rok o 25 procent víc než předchozí. Vloni jsme prodali Motúček za 25 milionů korun. Kdyby to mělo mít nějaký impozantní význam, tak by to ale mělo být při našem obratu 1,1 miliardy třeba 250 milionů. Nicméně věřím, že k tomuto obratu 250 milionů jednou dojdeme.

Jsou zákazníci s Motúčkem spokojeni? Máte nějakou zpětnou vazbu?

Na základě 10 tisíc prodaných Motúček jsme ještě neměli ani jednu výkonovou reklamaci, že by někdo napsal: A to jsem se teďka pěkně napálil, vono to nemá ten výkon, tu šikovnost nebo to použití, jak jsem si představoval, a vy mně vraťte peníze. To se nestalo ani jednou, a nejenom že by chtěl vrátit peníze, ale ani se nikdy nestalo, že by nám napsal, že se mu to nelíbí, že mu to nevyhovuje. Naopak, dost často přijde pochvalný e-mail, smska, fotka, krátký video o tom, jak dědeček s Motúčkem nadělal šedesát kubických metrů dřeva. Takové reakce strašně potěší, protože v automobilovém průmyslu je největší ocenění, když je ticho. Tady ale pracujete s lidmi, a lidi mají své emoce, a ty jsou naprosto kladné.

Máte v rukávu připraveny nějaké další trumfy v podobě nových vynálezů, jakým bylo Motúčko?

Další nápady jsou, ale tak dobré jako Motúčko zatím nic není. Není to tak, že byste měl každého půl roku plánovitě takovou dobrou myšlenku.

O NOUZI O DOBRÉ ZAMĚSTNANCE

Úspěšnost firmy stojí a padá na kvalitním personálu. Jak tady „na konci světa“  sháníte specializované pracovníky – vynálezce, designéry, technicky zdatné jedince?

Není to jednoduché. Zejména to pociťujeme na vysokoškolácích, protože tam je skutečně nějakej filtr, že se vám zachytí někde v Praze. Rádi nastoupí ve Škoda Mladá Boleslav, v Siemens Praha a na vás zbude prosev.

Jak to řešíte?

Zkoušíme všechno možný. Témata diplomových prací, jsme v kontaktu formálně přes docenty a profesory, neformálně přes studentské organizace. U vysokoškolských studentů je to nejmarkantnější.

Co se týče nižšího vzdělání, což je také důležitý – ne vždycky toho ví inženýr nejvíc – tam je situace lepší. Daří se nám je získávat, i když konkurence je vysoká – nástrojáren je tu jako hub po dešti – vloni jsme získali 11 a na všechny ostatní zbylo 10. To je velice úspěšný. Co se týče prostých lidí, vždycky jsme měli takový stav, že kdyby přišlo ještě pět dobrejch lidí, tak bychom je hnedka vzali.

Co je pro vás při výběru personálu důležité? Preferujete u nich nějaké hodnoty? Máte firemní kulturu?

Hodně se snažíme o kulturu firmy, která spočívá na tom, že nelžeme, nekrademe, nepodvádíme, nekrátíme daně. Dokonce nemáme ani evropské dotace, které považuji ze ¾ vždycky za podvod (smích). Takže tohle jsou hodnoty, se kterými chceme, aby se lidé nějak ztotožnili, a když se neztotožní, tak to asi dohromady nepůjde.

Váš firemní časopis je obsahově velmi zajímavý – kromě zřejmých organizačních a technických textů jsem tam našel poměrně hodně zamyšlení morálních, dokonce citáty z Bible či kritiku současného společensko-politického systému. Taková témata jsou v interních časopisech mnoha nadnárodních korporací tabu. Mám tomu rozumět tak, že přispěvatele nikdo necenzuruje a oni si mohou otevřeně napsat, co chtějí?

Je to tak. Za 15 let se nám stalo, že jsme jednoho nebo dva odmítli, ale to protože ten článek byl nesrozumitelný. Jinak si každý v podstatě napíše, co chce. Já nikoho neovlivňuju. Jeden můj kamarád mi říkal, že čtvrtina nebo polovina mých spolupracovníků má ráda prezidenta Miloše Zemana, a že já se vyjadřuju, že ho nemám rád, a jestli mi to nevadí. Já přesně vím, co tím myslí, že si tím lidi trochu naštvu. Můj primární cíl není nikoho naštvávat, nějak se vymezovat. Na druhou stranu mám dělat, že se k tomu nebudu vyjadřovat, že jsem neutrální, že je to tabu? To zas je úplně proti mým zásadám. Kdybych měl být takový chudák, že už si nemůžu ani říct vlastní názor, za co by to stálo?

O ODVAZE PROMLUVIT

Odsoudil jste Rusko za napadení Ukrajiny, byl kolem toho poměrně velký mediální humbuk, přišlo vyvěšení ukrajinské vlajky na továrně, pak si ještě pošlete humanitární konvoj na Ukrajinu... Vy jste takový rebel, potížista, viďte?

Asi ano. Když to čtete... jeden čas se strašně psalo, jak je Rusko pro nás potřebný trh. To když začaly ty sankce. Když jste si přečetl noviny, to jste si říkal, že tady úplně zkrachujem. Najednou to nějak utichlo a už kolem toho moc není a zase se to přesunulo na Čínu, kdy se mně zdá, že novináři zkrotli a začali chválit Zemana, jak je prima, že do té Číny... a když jsem se minulý týden kouknul do Hospodářských novin, tak že tu Číňani budou investovat 80 miliard. A dneska už psali, že koupili od Kellnera nějaké dvě luxusní budovy v Praze. Co je to za investice?! To nám jako nějak pomůže? To máme být rádi, že tady skoupí nějaké nemovitosti? To je úplná blbost. Každý pořádný stát si pozemky a nemovitosti chrání pro sebe, aby to měl stát nebo občané toho státu, a ne že to rozprodáme Číňanům jako Řekové, když tam rozprodají ten ostrov.

Je vám jasné, že v režimech, které kritizujete, by s vámi rázně zatočili...

No to je! (smích).

20150513-stepanek3
Kvido Štěpánek. (Ondřej Horecký/Epoch Times)

Nebojíte se, že by vás taková přílišná svobodomyslnost mohla stát zakázky od některých velkých klientů, kteří na tyto trhy dodávají?

To asi jo. To vám řeknu, že to je asi pravda, protože jsem se s tím setkal. Dozvěděl jsem se to jakoby okrajově, náhodou. Na druhou stranu si říkám, že co už vám na tom světě zbyde, než to, že si užíváte svobodu a můžete říct svůj názor?

Málo lidí si uvědomuje, že lidi, kteří jsou za zenitem, někde v „elde-ence“ a podobně, už nemají žádný hlas. Novináři se o ně nezajímají, nikdo se s nima nebaví. Celý mainstream vyhledává celebrity, ať už to v tom horším vydání v nějakých VIP zprávách anebo v tom lepším v Hospodářských novinách. A když se ohlédnou za svým životem, co si řeknou? Tak celý život jsem se bál něco říct, vydělal jsem nějaké peníze, ale ty jsou mi teď na nic, protože nemůžu vstát z postele, ale to hlavní, že bych se projevil jako osobnost, to jsem neudělal. Já vám garantuju, že kdyby šli novináři za těmito lidmi, spousta lidí by řekla: Já toho lituju. Měl jsem být otevřenější, měl jsem říkat pravdu. Ale jich se už nikdo neptá a my se to nedozvíme. Vytváří se pak takový dojem, taková spekulace, že je vlastně lepší být ticho, abychom si zákazníky nepoštvali proti sobě, ale to říkají lidi, kteří jsou celebrity dneska, kteří mluví v Hospodářských novinách, ne ti, kteří byli celebrity kdysi. Jejich hlas už nikam nedolehne.

O LÉKU NA FRUSTRACI A NEJLEPŠÍM ODPOČINKU 

Na každého jednou dopadne pocit marnosti lidského konání, frustrace, nedostatek motivace. Kde je vaše niterní Motúčko? Co vám dává sílu jít dál?

Těch zdrojů je celá řada. Já si třeba připomínám báseň Rudyarda Kiplinga, IF. Všechny ty pocity marnosti, o kterých mluvíte, jsou v té básni obsaženy, a když člověk ty problémy všechny překoná, končí to: „pak synu můj, jsi muž!“. Takže si říkáte, nezápasím s něčím novým neobvyklým, kde jsem prvním, ale už je to věc známá. To je ten vnitřní motor, že to není nic nového pod sluncem a že zkrátka už to miliony lidí překonávaly před námi.

Pak mi vždycky pomáhá, když si vzpomenu na nějaký citát. Dobrým zdrojem citátů je Bible, tam je ta autorita podstatně vyšší, než když si jen vyťuknete nějaký citát na internetu, který řekl kde kdo. Byť nejsem nějak věřící, bible mi pomáhá v tom, že autority, které zřejmě nebyly z tohoto světa, řekly toto... a citát si přehrajete v hlavě.

Do třetice jsou to obecný lidský hodnoty. Já bych asi zkolaboval, kdybych měl dělat věci, které jsou nečestné, věděl bych, že někoho podvádím, věděl bych, že to není k užitku celku, společnosti, ale jen k mému pofidernímu prospěchu. To by mě vyčerpalo, že bych byl druhý den vyřízenej. Takže ten třetí náboj je, že ta věc, o kterou se snažím, je správná a dobrá a nesnažím se o ni kvůli vlastnímu prospěchu, ale kvůli tomu, aby tu fungovala nějaká firma, která dává dobré pracovní příležitosti, dobře se tu se spolupracovníky jedná a má to nějakou úroveň, je to ku prospěchu všech.

Co vám takové životní názory a hodnoty vštípilo?

S tím se asi tak trochu narodíte. Asi to podědíte v genech nebo je vám to dáno, aniž víte přesně proč. Potom určitě výchova doma, kdy vidíte, co dělají a říkají rodiče. To má bezesporu také vliv. No a pak je to výchova každodenním životem, kdy se mně zdá nebo se v tom utvrzuju den za dnem, že pokud je to ku prospěchu všech a není to k mému osobnímu prospěchu a není to podvod nebo zneužívání někoho nebo něčeho, tak je to správná věc.

Vy prý jste takový asketa, nepostižený materiálním mamonem, sklonem k vegetariánství, rozjímání o otázkách filozofie a morálky, navíc s železným odhodláním. Neseděla by vám víc role nějakého mnicha než podnikatele?

(smích) No, já mám rád svoje děti a v mnišství bych asi nemohl děti mít, takže to by pro mě byla největší překážka. Jinak by to třeba šlo (smích). Ale o ty děti bych přijít nechtěl.

A co politika? Nebojíte se vyjadřovat k veřejným otázkám, jste poměrně známý, určitě ve svém okolí. Neláká vás to?

Myslím si, že ne. Neříkám, že by mě nikdo nezvolil... Když jsme už u těch dětí, někdy před 15 lety jsem četl synovi Čtyřlístek a byla tam jedna taková příhoda „Rexík politikem“. Rexíka všichni měli rádi a už to vypadalo, že ho zvolí starostou. Byla poslední volební schůze a on říká: „Naše město neprosperuje, je tady zločin, kriminalita, korupce, špatné životní prostředí.“ A oni tleskali a říkali: „Jo, to je přesně vono, my to říkáme taky.“ A už to bylo, že ho zvolí. Vtom vstala jedna paní a říká: „No tak řekni, kdo jsou ti lumpové, kteří to všechno způsobili!“ A Rexík se vytáčel: „Áh, to vám říct nemůžu.“ Jenže lidi teď už byli celí nažhavení a volali: „Řekni, řekni kdo to způsobil, my to chceme vědět!“ „To vám říct nemůžu.“ „Musíš to říct!“ „Tak teda, způsobili jsme si to všichni sami.“ „Ty lumpe! Já jsem nic neudělal!“ A začaly létat deštníky a rajčata a vejce a už ho hnali. No a takhle bych dopad já.

Když zrovna nemáte v hlavě podnikání, čím se zaobíráte? Čím vyplňujete volný čas?

Mám takový kousek lesa, ani ne hektar. Koupili jsme ho strašně zanedbaný a já tam rád chodím to čistit...

Používáte při tom Motúčko? (smích)

No, přesně tak. Jinak bych to nevyvozil. No a kolem domu je spousta prací nedodělaných, takže to je tak trochu boj s větrnými mlýny. Pořád si říkáte, že byste ještě něco, ještě něco... Přitom já si celkem odpočinu. Nemusím být na druhém konci světa. Tohleto je můj nejlepší odpočinek.

Děkujeme za rozhovor.

Čtěte také: 
Rozhovor: Ivana Hniličková – tradiční výroba strunných nástrojů v Čechách stále pokračuje
Čína má do tržní ekonomiky hodně daleko, tvrdí úspěšný český podnikatel