Co dělat s nekvalitními strunnými nástroji z Asie? Proč se rozlaďují, je možné je opravit?

Nedávno jsme publikovali rozhovor s paní Ivanou Hniličkovou, ředitelkou firmy Strunal tradiční české výrobny strunných nástrojů, která sídlí v městečku Luby u Chebu, na téma současného stavu odvětví výroby strunných nástrojů.

Položili jsme jí také otázky ohledně masivní produkce asijské výroby, důvody a řešení její proměnlivé kvality. Níže publikujeme tuto část rozhovoru pro čtenáře, které zajímá, co lze s vadným nástrojem dělat a co vlastně může způsobovat, že nástroj nelze uspokojivě naladit.

Pro spotřebitele je dobré připočítat k ceně levných výrobků také potenciální náklady na případné úpravy a opravy. Je výhodné zvážit reálnou dostupnost výrobce, možnost reklamace a oprav, a v neposlední řadě také původ materiálu z něhož je nástroj vyráběn.

Dostávám informace o tom, že jsou některé strunné nástroje vyrobené v Asii nekvalitní. Co se s nimi dá dělat?

Houslařští mistři by se měli věnovat především výrobě mistrovských nástrojů, ale protože zakázek není tolik, věnují se také restaurování a v poslední době navíc ještě opravám a repasování nástrojů.

Lidé, kteří chtěli ušetřit peníze a zakoupili si nástroj z Asie, přijdou do hudební školy a učitel je rozčarován. Potom rodičům říká: „Proč jste nedali na moje doporučení, proč jste dítěti nekoupili nástroj, který jsem vám doporučoval, proč jste koupili tento typ nástroje“? Ano, je levnější, ale je také nenaladitelný.

Ve výsledku je frustrované především dítě, protože si nezahraje, neboť mu učitel musí nástroj neustále ladit. V poslední fázi je frustrovaný i učitel, protože nemá čas věnovat se žákům a věnuje se jenom žáčkům, kterým ladí nástroj. Dopadne to tak, že si zavolá rodiče a nástroj jim vrátí, neboť ho vyhodnotí jako nekvalitní. Dá jim na vybranou, aby koupili nástroj jiný nebo si nějaký ve škole zapůjčili. Poslední možností je nechat stávající nástroj repasovat, upravit, aby se s ním dalo pracovat.

Kam s tím repasem půjdou? K mistrům, kteří působí poblíž jejich místa bydliště. Takže takový houslařský mistr „s velkým M“, jakým je například Ivan Švýcarský, který působí v Praze, ve výsledku nerestauruje historické nástroje významných mistrů, ale opravuje a repasuje nástroje z Číny, a to jenom proto, že rodiče chtěli ušetřit. Práce mistra je drahá, a když si potom spočítáte veškeré náklady, zjistíte, že kdyby dali od začátku na doporučení kantora a koupili dražší housle hned, tak by se jim to vyplatilo.



Když je nástroj nenaladitelný, co na něm výrobce pokazil? Dalo by se to jednoduše vysvětlit?

Když to zjednoduším, je pravděpodobně něco v nepořádku s velikostí nástroje. Pravděpodobně s menzurou (v nástrojářství vzájemný poměr jednotlivých rozměrů hudebního nástroje; pozn. red.). Druhou příčinou může být špatné napasování krku. Menzura může být buď kratší nebo delší a nástroj potom samozřejmě nenaladitelný. Když se krk napasuje v nesprávném úhlu proti korpusu, tak ať budete ladit jak chcete, nikdy nástroj ladit nebude.

Souvisí to s technologií výroby a samozřejmě s „know how“. Něco se můžete dočíst i na internetu, můžete si stáhnout nějaké výkresy a pod vedením, jako laik, můžete třeba i vyrobit nástroj, který možná bude hrát. Ale pokud budete chtít vyrábět různé velkosti nebo nástroje na míru, jako například violy, tak tehdy už přesně musíte znát zákonitosti. Tehdy už si nepomůžete bez výkresu, musíte znát principy.

Rozhodne u kvality nástroje také výběr materiálu?

Jednoznačně. Když vyberete nevhodný materiál, který není znělý, a to v každém jednotlivém detailu, tak i kdybyste ho postavili podle výkresu, jak máte, stejně nástroj znít nebude.

Například housle. Horní deska se vyrábí ze smrku, spodní deska, luby a krk z javoru. Velmi záleží na detailech, z jakého materiálu vyrobíte takzvanou „dušičku“, znělý špalíček, který vypíná vrchní a spodní desku, a nebo z jakého materiálu uděláte žebra. I ty musejí být udělány z kvalitního rezonančního smrkového dřeva, nelze to ošidit.

Jaké další faktory výroby podle vás vedou k nižší kvalitě nástroje?

Výroba v Asii je založená na tom, že je to Evropané naučili a pouze dohlížejí, aby byl proces výroby dodržován. Pokud ale každý jednotlivý zaměstnanec neví, jakou operaci má dělat, s jakým cílem a efektem, co proto má použít, tak mohou nastat chyby.

Cestovala jsem po Asii inkognito a navštívila jsem výrobny strunných nástrojů za doprovodu tlumočníka. Když jsem se ptala jednotlivých pracovníků, proč tu práci dělají, tak mi všichni shodně odpovídali: protože mi to nařídil mistr. Oni v podstatě nevědí, proč jednotlivé úkony mají dělat. V jedné fabrice jsem se dokonce setkala s tím, že pán měl pauzák s obkreslenou vrchní deskou. Přiložil pauzák, obkreslil na dřevo a prostě to vypiloval a vyfrézoval. V podstatě vůbec nevěděl, proč to takhle dělá. Jaký je to tvar. Jestli je to Stradivari, Varnery, jakou sílu desky má udělat, ta je samozřejmě různá v různých místech, to jsou věci, které jsou nepřenositelné.

Dalším bezesporu limitujícím faktorem je, že Asie je obrovsky zalidněný světadíl. Lidé zde samozřejmě hledají práci, a když jí mají, zvyšuje se jim jejich životní standard. Mám přímo potvrzeno od výrobce, který v Asii působí, že mají zaměstnance, kteří, když dlouhodobě onemocní nebo se s ním něco stane, zaměstnavatel se o tom mnohdy ani nedoví, protože ho nahradí nějaký člen jeho rodiny, bratranec, strýc a podobně, aby příjem zůstal v jeho rodině. Zaměstnavatel ale neví, že do výrobního procesu vstoupil člověk, který proces nezná, nebyl proškolen, nebyl alespoň v tom minimu naučen, jak má vyrábět hudební nástroje. V důsledku toho se na konci výrobního řetězce neustále potýká s nějakou nekvalitou.

To je vlastně nekonečný kolotoč, který se stále opakuje. Asie něco vyrobí a evropský odběratel je mnohdy rozčarován z toho, jak je možné, že výrobce jednou dodá kvalitní nástroje a v další dodávce jich dodá polovinu nekvalitních. Je to převážně způsobeno tímto faktorem. Evropská výstupní kontrola v těchto případech nedostačuje.



Snaží se výrobci o zlepšování kvality asijské produkce?

Na tuto otázku se nedá jednoduše odpovědět. Je to tak, že kvalita je nevalná, ale někteří výrobci v Asii na kvalitě zapracovali a zlepšují se. Nicméně stále zůstávají na úrovni školních nástrojů a nikam dál se neposouvají.

Většina firem svoje značky devalvovala tím, že výrobu převedla do Asie. Asiaté nemají potřebné znalosti vývojářů, technologů, aby dokázali stavět velmi dobré, kvalitní koncertní nástroje. Na to potřebujete historii, vývoj společnosti, výkresy, technologii výroby, technické zázemí, a to samozřejmě Evropané ne zcela převedli do Asie.

Jedním z důvodů může být, že si ponechávali zadní vrátka, aby mohli výrobu v případě potřeby převést zpět do Evropy. Druhým limitujícím faktorem je, že nikdo ze zákazníků, ať je to koncový zákazník, rodiče, konzervatorista nebo profesní muzikant, si nepůjde do Asie koupit nástroj, aby na něm koncertoval. Prostě stále je to "Made in China".

Proč se podle vás čeští zákazníci uchylují ke koupi nástrojů z Asie?

Kupují se nástroje z Asie pro malé děti, protože je to poměrně nákladná záležitost. Například housle se vyrábějí v různých velikostech, a pakliže malé dítě chce na housličky hrát, musí projít fázemi pěti velikostí. Ne všude se to dá zabezpečit tak, že si zapůjčíte nástroj od školy, takže je to pro rodiče velká zátěž. Dokážu pochopit, že rodič na začátku ušetří a koupí laciný nástroj, který si nechá repasovat.

Pokud se ale rozhodnou pokračovat, věnovat se hudbě a hrát na hudební nástroj, tak je to bod zlomu, kdy se musejí rozhodnout pro koupi kvalitního nástroje od nějakého z tradičních výrobců a „odcházejí z Asie“. Čili, i kdyby měli ambice v Asii vyrábět koncertní nástroje, nemyslím si, že budou mít odbyt, že po nich bude poptávka.

Dokáže si spotřebitel spočítat, že kvalitnější dražší výrobek se mu vyplatí, zatímco levnější asijská výroba pro něj může v konečném důsledku znamenat ještě větší náklady, byť je pořizovací cena výrobku nižší?

Když budu mluvit ryze o České republice, maximálně o západní Evropě, myslím si, že český spotřebitel je již opravdu vytříbený. Má vytříbený vkus a pokud chce kvalitu, je ochoten si za ni zaplatit. Samozřejmě záleží na výrobci, jaké je schopen dát spotřebiteli garance.

Velmi záleží na tom, jak výrobce podpoří dlouhověkost svého výrobku. V případě hudebních nástrojů chce spotřebitel nástroj, který pro něj bude uživatelsky příjemný. To znamená, že si jej koupí a okamžitě na něj může hrát, není potřeba nějakého dodatečného servisu nebo úprav. V tomto segmentu určitě vyhledává hráč výrobek, kde získá nějaký servis. To znamená, že má-li v Čechách možnost zakoupit český výrobek, výrobce zde existuje a je schopen mu dát dlouhodobé garance a záruky okamžitého servisu. Výrobek se tudíž nemusí někam složitě a daleko posílat, nemusí čekat na výměnu, opravu nebo repasování či výměnu strun, je to samozřejmě nesporná výhoda.



Existuje podle vás již nějaká významná skupina zákazníků, kteří nakupují především domácí nástroje?

Myslím si, že již existuje zajímavé procento spotřebitelů jak v západní Evropě, tak v České republice, kteří preferují domácí výrobky a nebo alespoň ty tradiční evropské. Již to není pouze o penězích.

Když porovnáme ceny nástrojů, k výrobkům dováženým z Číny je třeba připočítat ještě náklady za dovoz, ale i tak jsou mnohem levnější. Na čem podle vás mohou tolik ušetřit?

Sama si to neumím vysvětlit, protože jsou čínské lesy vydrancované v důsledku toho, že Číňané, potažmo Asiaté nejprve vyráběli nástroje z vlastního dřeva. Což je dobře. Vždy je nejlépe, když je nástroj vyroben z domácího dřeva. Protože je potom vyráběn v přirozeném prostředí, podnebí a vlhkost, ve které dřevo narostlo, jsou stále stejné. To je přirozený proces. Nicméně oni si přírodu natolik vydrancovali, že začali nakupovat dřevo v Evropě.

Dodavatel, od kterého nakupuji dřevo já a který prodává dřevo do Číny, mi potvrdil, že ceny jsou pro ně stejné. Neumím si představit, jak jsou schopni dosáhnout cílové ceny, za kterou ten nástroj prodávají. Jediným vysvětlením, které mě napadá, je, že se jedná o státem vlastněný a dotovaný podnik. Jiné vysvětlení pro to nemám. Ten podnik musí být dotovaný státem.

Může být finální cena také odrazem nižších platů v Číně, potažmo Asii?

U nás je režijní cena mnohonásobně vyšší než v Asii. Asiaté netřídí ani nelikvidují odpad bezpečně tak, jak to děláme my. Nepředpokládám, že by tam byla nějaká zvýšená kontrola bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V tomto ohledu jsou pro nás náklady samozřejmě nepoměrně vyšší, než pro ně.

Dalším nesporným faktorem je jistě výše mzdy, kterou tam zaměstnavatel vyplácí. Ale nemám konkrétní přehled, v jakých částkách se tam platy pohybují.

Děkujeme za rozhovor.


Nabídka článků: 

Rozhovor – Tereza Podařilová: Vždy je to o tom, jak je člověk sám se sebou spokojený

Tajemství klasické hudby tkví v rozpoložení mysli, říká virtuoska Jitka Hosprová