Stoupenci Falun Gongu demonstrují odběr orgánů, Taipei, červen 2014, ilustr. foto. (Mandy Cheng/AFP/Getty Images)
Pacienti, kteří vycestují do zahraničí za účelem získání orgánu, který byl získán nelegálními prostředky, mohou být odsouzeni k pěti letům vězení a čelit pokutě od 300 tisíc do 15 milionů tchajwanských dolarů* ($NT) (240 tisíc až 12 milionů Kč).
Nové dodatky přesouvají zodpovědnost také na lékaře a nemocnice. Doktoři musejí vyplnit zprávu, pro každého pacienta, který v zahraničí obdrží transplantovaný orgán a následně na Tchaj-wanu podstupuje dodatečnou léčbu spojenou s transplantací. Doktorům a nemocím hrozí za nevyplnění zprávy pokuta 150 tisíc $NT (120 tisíc Kč). Rovněž zákon upravuje tresty za uvedení falešných informací v požadované zprávě.
Lee Po-Chang, předseda Tchajwanského Registru orgánů a rozdělovacího centra (Organ Registry and Sharing Center) uvedl, že tchajwanští doktoři mohou svým pacientům doporučit zahraniční nemocnice, které získávají orgány legitimními prostředky. I v tomto případě však musejí vyplnit zprávu o těchto případech po návratu pacientů ze zahraničí.
Tien Chiu-chin, zákonodárce z tchajwanské demokratické progresivní strany, uvedl: „Nedostatek orgánů je globální problém a transplantační turistika se stala problémem jak lékařské etiky, tak mezinárodní deklarace lidských práv. Nucené odběry orgánů a obchodování s orgány nejsou pouze porušením zákonů týkajících se získávání orgánů, ale také zločinem proti lidskosti. To je důvod, proč jsme přijali tyto dodatky a postihy k zákazu makléřství orgánové a transplantační turistiky.“
Nařízení týkající se orgánových transplantací na Tchaj-wanu „dosáhly mezinárodních standardů“, uvedl Tien Chiu-chin.
Změny plně obsahují předpisy přijaté v Hongkongu a odpovídají právním předpisům, které byly přijaty ve Španělsku a jinde, říká tchajwanská lidsko-právní advokátka Theresa Chu. „Tato omezení orgánových transplantací jsou jako právní firewall, který ochraňuje lidi před tím, aby se stali spolupachateli násilných odběrů orgánů.“ Právnička také poukazuje na skutečnost, že inkriminované násilné odběry orgánů probíhají z nařízení čínského režimu.
Odsouzenci na smrt?
Podle expertů na oblast čínské transplantační chirurgie, kteří se sdružují v lékařském uskupení DAFOH nebo ICEOH, začaly čínské vojenské nemocnice s transplantacemi popravených vězňů již v devadesátých letech minulého století. Bývalý náměstek čínského ministra zdravotnictví a současný předseda čínské Transplantační komise Chuang Ťie-fu tuto skutečnost oficiálně přiznal až v prosinci 2005. Několik let před tím tato „obvinění ze zneužívání vězňů k transplantacím“ opakovaně odmítal. Podle čínských státních orgánů tvoří orgány získané od popravených vězňů dvě třetiny orgánů transplantovaných v Číně.
Čínský režim, respektive ministerstvo zdravotnictví, prohlašovaly, že tuto praxi zastaví v prosinci 2014. Chuang Ťie-fu prohlásil, že od ledna 2015 budou k transplantacím používány pouze orgány občanů, kteří dají k transplantaci dobrovolný informovaný souhlas.
21. dubna 2015 proběhl v Evropském parlamentu workshop, kterého se účastnili europoslanci, doktoři, zdravotní výzkumníci a experti. Workshop byl zaměřen na otázku zneužívání vězňů k transplantacím. Nyní ovšem nebyla diskutována otázka vězňů odsouzených za právní delikty, ale „vězňů svědomí“, tedy lidí uvězněných za svoje přesvědčení nebo příslušnost. Zejména skupin křesťanů, Ujgurů, Tibeťanů a následovníků Falun Gongu. Podle expertů z DAFOH nebo ICEOH čínský režim cíleně zneužívá vězně svědomí jako nedobrovolné dárce orgánů, čímž porušuje všechny etické principy mezinárodního lékařského společenství.
Podle článku Lukáše Pfausera v lékařském časopise Tempus Medicorum problematika fungování transplantační medicíny v Číně zaujímá čelné místo v mezinárodním bioetickém diskurzu. Páteř vědeckých pojednání tvoří i rozbor, v jakých konkrétních bodech čínský systém odporuje uznávaným kodexům. Vynucené darování orgánů odsouzených k smrti a vězňů svědomí spadá do kategorie obchodování s lidmi, které zapovídá Norimberský kodex, Helsinská deklarace, Belmontova zpráva, příslušné principy WHO a WMA i nedávno přijatá Istanbulská deklarace, uvádí Pfauser, poradce prezidenta ČLK v otázkách Evropské unie.
Evropský parlament a Sněmovna reprezentantů USA se k této otázce vyjadřovaly již na přelomu roku 2013 a 2014. Výsledkem jejich jednání bylo vydání rezolucí, které uznaly opakované zprávy expertů o existenci praxe násilných odběrů orgánů vězňům svědomí jako důvěryhodné, tyto praktiky odsoudily a vyzvaly k jejich, zastavení a vyšetřování.
Podle nezávislých vyšetřovatelů Ethana Gutmanna, Davida Kilgoura a Davida Matase bylo od roku 1999 do dneška provedeno přibližně 100 tisíc transplantací orgánů, jejichž zdroj je nejasný. Vyšetřovatelé uvádějí, že podle jejich výzkumu zdrojem těchto orgánů byli právě vězni svědomí.
Své vyšetřování a analýzy publikovali ve zprávě „Bloody Harvest“ (Kilgour a Matas) a knize „The Slaughter“ (Gutmann).
Snímek pojednávající o problematice Human Harvest: China’s Illegal Organ Trade získal nedávno prestižní ocenění Peabody Award. Jedná se o dokument obsahující mino jiné několik rozhovorů s obyvateli Tchaj-wanu, kteří odcestovali do Číny za účelem transplantace orgánu a jejich reakce na zjištění, z jakých zdrojů čínské nemocnice orgány dodávají.
POZNÁMKA: $NT (New Taiwan Dolar neboli tchajwanský dolar)
Čtěte také:
Evropský parlament zápasí s odpovědností za neetické transplantace v Číně
