Čínská burza: Chudým bere, bohatým dává

Za silného povzbuzování státu se miliony prostých Číňanů vystavily v posledních měsících riziku, že přijdou o všechny své úspory při spekulování na burze. Každý den se vynořují katastrofické následky tohoto jednání. Od svého zrodu byl čínský burzovní trh vždy pod kontrolou Komunistické strany Číny, která burzu považuje za jakýsi „bankomat“ sloužící k naplnění pokladen státních podniků a podmazání kapes jejich managementu, zatímco drobní spekulanti přicházejí o své úspory.

Bývalý premiér Ču Žung-ťi, když byl ještě v úřadu, prohlásil: „Burzovní trh musí pomoci vytáhnout státní podniky z chudoby.“ Čínská komunistická strana si stanovila za cíl, že státní podniky vytáhne z neutěšené ekonomické situace během tří let, a jako nástroj si zvolila burzovní trh.

A tak došlo k tomu, že burzovní reforma a zalistování akcií byly omezeny pouze na státní podniky. Tato situace trvala poměrně dlouho, přičemž soukromé firmy měly jen malou šanci na získání fondů od veřejnosti.

Státní podniky, povzbuzeny vládní politikou, používaly burzu k získání financí. Z dceřiných společností státních podniků se staly bankomaty, jimiž proudila dovnitř hotovost.

Podle Čchen Tung-šenga, ředitele společnosti Taikang Life Insurance, učinil Ču Žung-ťi zásadní rozhodnutí, když povolil všem podnikům nechat se zalistovat na burze. Jenže od začátku byla burza míněna jako prostředek k vyřešení finančních potíží státních podniků, a to trvá podle Čchena dodnes. Proč nedokážeme mít dobře fungující kapitálový trh? Protože státní podniky se na burzovní trh zalistují, když to přikáže premiér, stěžuje si finančník.

Jak si vyprat špinavé peníze

Jednou z důležitých reforem v čínských státních podnicích je takzvané ujednání o skupování akcií managementem (management buyout provision). Na Západě máme za to, že jde o využití moci vedení podniku k získání státního majetku. V Číně je ovšem problém v tom, že z tohoto ujednání těží nejvíce vysoce postavení pohlaváři komunistické strany a jejich rodiny, kteří zastávají ve státních podnicích vedoucí funkce.

Současný prezident Si Ťin-pching s touto praxí však skoncoval. Komunistická strana Číny v uplynulých dvou letech opakovaně zdůraznila, že státní podniky vede především strana. V listopadu 2014 došlo k reformě státem vlastněných podniků, přičemž řada členů managementu byla vyhozena v průběhu protikorupčních čistek.

Lidé z vedení státních podniků se nyní bojí vlastnit akcie svých firem z obavy, že budou obviněni z korupce, a urychleně je prodávají. Hodnota takto prodaných akcií k 17. říjnu 2014 činila 47 miliard jüanů (asi 186 miliard korun) a v prvních šesti měsících letošního roku manažeři prodali cenné papíry za dalších 500 miliard jüanů. Jasně to ukazuje, jak tito manažeři používali státní podniky a burzovní trh k praní nelegálně nabytých peněz.

Vysoce riziková burza

Obchodovat na čínská burze vyžaduje pevné nervy a optimismus gamblera. Investoři v Číně většinou tratí, ale ani to je od rizika neodrazuje.

V roce 2008 se trh s A-share akciemi propadl o víc než 70 procent. Podle průzkumu, který mezi 25 tisíci investory provedla Shanghai Securities News, přišlo o peníze přes 90 procent akcionářů, přičemž víc než 60 procent z nich ztratilo přes 70 procent z hodnoty svých cenných papírů. Zisk mělo jen 6 procent investorů.

V roce 2013 byl čínské burze udělen titul nejhorší asijská burza co do výkonu. Podle průzkumu sina.com přišlo v roce 2013 o peníze 65 procent akcionářů a životní standard 32 procent investorů se výrazně propadl.

V prvních šesti měsících 2015 byly ztráty čínských investorů obrovské. Burza ztratila v posledních dvou týdnech května 13,25 miliardy jüanů, což činí průměrnou ztrátu na jednoho investora 147 tisíc jüanů (cca 580 tisíc korun). Jde o trojnásobek průměrného ročního platu v Číně.

Rozdíly mezi čínskou a západní burzou

Na čínské burze nejsou žádní dlouhodobí investoři, pouze spekulanti. Nikoho nezajímá, jaká je skutečná situace zalistovaných společností. Lidem záleží pouze na to, zda jdou ceny akcií nahoru. Hodnota akcií tudíž vůbec neodpovídá ekonomickému výkonu firmy a její finanční situaci. Na Západě jsou také krátkodobí spekulanti, ale jsou tam zastoupeni i dlouhodobí, seriózní investoři. Základem pro stanovení ceny akcií je na Západě ziskovost a postavení na trhu.

Čínská burza byla vždy manipulována ve prospěch státních podniků a stranických funkcionářů, kteří využívají asymetrických informací a politické moci. Díky tomu se mohou obohacovat na úkor nezkušených diváků.

Komunistická strana používá k manipulaci burzovního trhu nejrůznějších kroků, jak regulovat oboustranné výkyvy, zatímco americká vláda se chová pouze jako dohlížitel, jelikož tamní burza má dostatečné funkční mechanismy, které zajišťují její chod.

A tak je Čína jediným burzovním trhem na světě, který nechává většinu svých investorů na holičkách. Taková je charakteristika této „atraktivní ekonomiky“, která slouží totalitní diktatuře.


Tento článek je zkráceným překladem autorčina textu uvedeného na jejím osobním blogu. Che Čching-lien je prominentní čínská publicistka a ekonomka. Momentálně žije ve Spojených státech. Je autorkou dvou knih a pravidelně komentuje sociální a ekonomické otázky dnešní Číny.

Originál článku na: