Výhody smogu a dalších 9 absurdit čínské propagandy

„Otec je blízký, matka je blízká, ale nikdo není tak blízký jako předseda Mao,“ zněl jeden za sloganů během „Velké proletářské kulturní revoluce“, desetileté kampaně, kdy komunistický režim ničil tradiční kulturu Číny.

Přeskočme o pár desetiletí dopředu a zjistíme, že propaganda Komunistické strany Číny je stále plna rozporů a bludů cílených k posílení autoritářského státu - „záměrné cvičení v podvojném myšlení“, jak by to nazval George Orwell.

Přinášíme 10 nejneuvěřitelnějších věcí, které čínská komunistická strana nebo její média za poslední roky pronesla.

1. Výhody smogu

Zatímco si Číňané stěžují na věčně šedou oblohu a paralyzující účinky vzdušného znečištění v čínských městech, státní televize CCTV vykouzlila seznam pěti domnělých výhod smogu:

1. Smog sjednocuje čínský lid, aby měli společný problém, na který si mohou stěžovat
   
   
2. Smog přináší obyvatelstvu rovnoprávnost, protože bohatí i chudí jsou stejně zranitelní
   
   
3. Smog zvyšuje povědomí veřejnosti o tom, jaká je cena za urychlený ekonomický pokrok
   
   
4. Smog napomáhá humoru tím, že vznikají nové vtipy o smogu
   
   
5. Smog lidi vzdělává: „Zvýšily se naše znalosti o meteorologii, zeměpise, fyzice, chemii a dějepise.“
   
   

O něco později přinesly státní noviny Global Times zprávu, že znečištění vzduchu dává Číně vojenskou výhodu tím, že z kosmu nejsou objekty jasně vidět a jsou rozmazané. To zamezuje penetraci špionážními satelity cizích sil.

Skvělý způsob, jak se dívat vždy na tu světlou stránku věci. Pokud je ovšem vůbec něco vidět. 

2. Masakr na Tchien-an-men a orwellovská retuš ve Photoshopu

Tisková agentura Sin-chua (Xinhua), oficiální mluvčí Komunistické strany Číny, pozměnila za použití grafického softwaru slavnou fotku muže před tankem. Tato fotografie je v ČLR silně cenzurovaná. Zachycuje osamělého demonstranta, jistého Wang Wej-lina, jak blokuje 4. června 1989 postup kolony tanků. Při následném masakru na náměstí Nebeského klidu zahynuly tisíce studentů a dalších lidí volajících po demokracii.

Sin-chua přišla s vlastní verzí snímku, kde je bulvár lemován davy přihlížejících, aby se zdálo, že lidé tanky vítají.

3. „Jestli tomu věříte nebo ne, já tomu každopádně věřím”

V červenci 2011 se srazily u východočínského Wen-čou dva rychlostní vlaky. Do prvního vlaku udeřil blesk a vlak musel zastavit, přičemž do něj narazil zezadu vlak druhý. Víc než 40 lidí zemřelo, přes 200 jich bylo zraněno. Vykolejilo šest vozů, z toho čtyři spadly z mostu.

O incidentu neinformovaly v neděli žádné větší státní deníky. Tři hodiny poté, co úřady tvrdily, že se nenašli žádní další přeživší, byla v jednom z vraků objevena malá holčička. Úřady urychleně přikázaly sešrotování zničených vozů a jejich zahrabání.

Mluvčí ministerstva železnic, Wang Jung-pching, na tiskové konferenci prohlásil: „Bylo mi řečeno, že vůz byl zahrabán, aby se uspíšily záchranné práce.“ Když se ho novináři zeptali na zachráněné batole, Wang řekl: „To byl zázrak. Jestli tomu vy věříte nebo ne, já tomu každopádně věřím.“

Mnoho takových, co by tomu věřili, nebylo. Neschopnost úředníků celou věc řádně prošetřit, se setkala s veřejným pobouřením.

4. Oběti znásilnění by měly vyhledat diskrétní léčbu

Když jeden čínský učitel znásilnil šest děti a přišlo se na to, vzdělávací komise města Žuej-čchang zaplatila obětem lékařské výdaje. Rodiče požadovali kompenzaci také za duševní újmu a snažili se město zažalovat. Zástupce starosty však rodiče zkritizoval se slovy: „Kdyby se to (znásilnění) stalo mé dceři, vzal bych ji někam na diskrétní místo, které nikdo nezná, a od státu bych nežádal ani korunu.“

5. „Vláda se o seniory postará.” Až naprší...

V čínské kultuře se potomci tradičně starají o své stárnoucí rodiče. Proto panovalo přesvědčení, že čím víc dětí máte, tím lépe o vás bude ve stáří postaráno.

Jenže pak přišla politika jednoho dítěte a čínský režim roku 1985 vytáhl propagandistický slogan: „Mít jedno dítě je nejlepší. Vláda se o seniory postará.” V roce 1995 se slogan změnil na „Mít jedno dítě je nejlepší. Vláda pomůže s péčí o seniory.“ Roku 2005 se z toho vyklubalo: „Nemůžete spoléhat na vládu, že se o seniory postará.“ A v roce 2012 udeřila na občany tvrdá realita v podobě: „Odložit odchod do důchodu je nejlepší. Postarejte se o sebe sami.“

6. Státní média tvrdí, že voda plná mršin je v pořádku

V březnu 2014 se v šanghajské řece Chuang-pu objevily tisíce prasečích mršin údajně napadených cirkovirem. Hygieničtí pracovníci strávili vytahováním zdechlin z vody řadu dnů. Našel se i viník – družstvo, které tvrdilo, že mu najednou pozdechalo tolik prasat, že je neměli kam pohřbít.

Obyvatelé měli přirozeně starosti o kvalitu takto znečištěné řeky, která poskytuje pitnou vody pro většinu velkoměsta, ale čínská státní média podle CNN tvrdila, že voda je v pořádku a nevykazuje žádné známky znečištění.

Jeden naštvaný uživatel sociální sítě Weibo k tomu napsal: „Pokud podle nich nedošlo ke kontaminaci vody, poslužte si, velcí vůdci, a napijte se jako první.“

7. Jedovatá chemikálie s příjemnou vůní a lehce nasládlou příchutí

Po masových protestech proti výstavbě chemického závodu na paraxylén (PX) v roce 2013 přišel státní deník People’s Daily s informací, kde popřel, že by paraxylén byl nějak zvlášť silná chemikálie. Naopak ji označil za „průzračnou, bezbarvou tekutinu s příjemnou vůní“, která „má dokonce nasládlou příchuť“. Podle novin je PX ještě méně škodlivější než káva, která by „mohla být pro močový měchýř člověka karcinogenní“.

I když paraxylén zatím karcinogenním shledán nebyl, podle mezinárodních měřítek pro bezpečnost chemických látek může vdechnutí paraxylénu vyvolávat závratě a žaludeční nevolnost a jeho požití může způsobovat pocity pálení. Dlouhodobé vystavení této látce může „mít dopad na centrální nervový systém“ a rovněž existuje možnost, že je škodlivá pro rozvoj a reprodukci člověka.

8. Manipulace tragédie ve Fergusonu

Když byl vloni v americkém Fergusonu zastřelen bílým policistou černý mladík Michael Brown, mluvčí amerického ministerstva zahraničních věcí Marie Harfová byla novináři dotázána, zda Spojené státy vítají kritiky od zemí, jako Čína nebo Írán. Její odpověď byla: „Jak jsem řekla – a tohle opravdu je vnitrostátní otázka – ale ve stručnosti, když v této zemi máme problémy, stavíme se k nim otevřeně a upřímně... Nebudu komentovat proces, který je čistě vnitrostátní a netýká se ministerstva zahraničí.“

Čínská státní televize CCTV ovšem její slova překroutila a informovala, že „Spojené státy uvedly, že druhé země nemají právo zasahovat do jejích vnitrostátních záležitostí“. Čínskému režimu leží v žaludku, když jej někdo kritizuje za jeho domácí politiku a vyobrazení USA jako pokrytce Číně pomáhá odvést pozornost od vlastních tíživých otázek na poli lidských práv.

9. Falešný hrdina

Zemětřesení v S'-čchuanu v roce 2008 připravilo o život kolem 90 tisíc Číňanů, včetně 10 tisíc školáků, kteří zahynuli v ledabyle postavených školách. Mezi lidmi v Číně panuje všeobecný názor, že místní funkcionáři si strčili velkou část peněz určených na stavbu škol do vlastní kapsy, a dělníkům nezbylo než použít podřadný materiál.

Brzy po katastrofě se vynořil příběh o středoškolském učiteli a (náhodou) členu komunistické strany, Tchan Čchien-čchiouovi, který, když se budova hroutila, vynesl čtyři studenty ven z budovy, načež sám zemřel. Tisková agentura Sin-chua učitele označila za „anděla z pohádky“.

Jenže to má háček. Southern Metropolis Daily, jedny z mála novin, které si troufají zpochybňovat oficiální informace, přinesly podrobnosti, které se neshodovaly s původní verzí příběhu. Ze čtyř studentů, které měl údajný hrdina zachránit, přežil jen jeden, přičemž jeden zemřel přímo při zemětřesení a další dva žáci vůbec neexistovali. Také jediný přeživší, jistý Liou Chung-li, verzi úředníků popřel.

Redaktoři deníku zodpovědní za sepsání pravdy byli později zatčeni.

10. Upálili se, aby mohli jít do nebe?

V lednu 2001 se na náměstí Nebeského klidu zapálilo pět osob. O dvě hodiny později už státní média informovala, že šlo o pět stoupenců duchovní praxe Fa-lun Kungu (Falun Gongu), kteří se podpálili, aby mohli jít do nebe. Tento incident byl široce použit stranickou propagandou k získání podpory veřejnosti v kampani proti do té doby oblíbené meditační disciplíně Fa-lun Kung.

Bližní prozkoumání záznamu z domnělého upálení však zjistilo řadu nesrovnalostí. Nezisková organizace Rozvoj mezinárodního vzdělávání spadající pod OSN například uvedla: „Režim poukazuje na údajné sebeupálení na náměstí Nebeského klidu z 23. ledna 2001... My jsme však získali video z tohoto incidentu, které dle našeho názoru prokazuje, že tato událost byla zinscenována vládou.“

Bližšímu rozboru řady nesrovnalostí se věnuje oceněný dokument Falešný oheň (False Fire).



Reportér Washington Post se navíc vydal vystopovat jednu z obětí upálení, jistou Liou Čchun-ling, jen aby zjistil, že se Falun Gongu nikdy v životě nevěnovala a že šlo o obyčejnou prostitutku. Na videu je patrno, že Liou nezemřela v ohni, ale po nárazu tupým předmětem, kterým ji do hlavy udeřil neznámý muž. Pár týdnů po první zprávě oznámila státní média, že upálených osob bylo ve skutečnosti sedm, ne pět.

Čínská vláda následně po upálení zakázala román Žluté nebezpečí, který vznikl již v roce 1991 a popisuje občanskou válku v Číně končící nukleární katastrofou. Ministerstvo veřejné bezpečnosti v knize podplatí psychicky narušenou pacientku, aby se na Tchien-an-menu upálila, a oni se mohli zbavit svých politických oponentů.