Rozhovor s paní E. Haškovou Coolidge o návratu domů, etice a etiketě

Vrátila jsem se, abych své, tehdy dvanáctileté dceři, ukázala mou rodnou vlast. Tehdy to bylo dost traumatické. Šly jsme se podívat na vilu v Praze 6, avšak hlavně jsme šly do Kundratic na Šumavě. Byly Velikonoce, na Šumavě ještě ležel sníh a bylo pošmourno a šedivo, jak to bývá. K tomu rozpadlý zámek, nepořádek, domy zarostlé křovím. Zámek byl součástí státních statků, takže byl úplně zdevastovaný a prázdný.

Zpočátku jsem dělala hodně věcí. Pomáhala jsem v různých projektech a současně hledala něco, čím bych mohla přispět.

Napsala jsem knížku, která se stala bestsellerem. Jmenuje se Pět amerických prezidentů, česká babička a já. Je to můj krátký životopis, teď už není k sehnání. Právě pracuji na jejím znovuvydání.

Na základě této knížky jsem byla požádána, abych kandidovala do senátu ČR. Vyhrála jsem první kolo voleb 2006, ale o víkendu byl zrovna státní svátek a ti, kteří mne volili, měli za to, že jsem vyhrála. Těsně jsem prohrála druhé kolo, když se komunisté spojili s ČSSD.

Nakonec jsem byla ráda, pochopila jsem, že bez těch tlaků, které bych bývala v senátu zažívala, takto můžu udělat více. Mezitím jsem pracovala na MZV, kde mne požádali, abych vyučovala etiketu na Diplomatické akademii, což jsem považovala za velice důležité, když jsem pozorovala, jak naši představitelé vystupují v Americe i ve světě. Po 25 letech stále považuji naše znalosti etikety za nedostačující. Vzešli jsme z vysoké kultury střední Evropy a stále se často tak na veřejnosti neprezentujeme.

Když jsem začala vyučovat a lidé se dověděli, že nějaká paní Hašková z Bílého domu učí na ministerstvu, tak mne oslovily firmy a spoluobčané, kteří měli zájem o zdokonalení svého vystupování.

Paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Mirka Kopicová mne požádala, zda bych zasedla do malé skupinky na ministerstvu, která se zabývá etikou ve školách. Šlo o ideu, aby se etika stala vyučovaným předmětem na ZŠ. V této malé skupince jsme diskutovávali, jak zavést etickou výchovu do škol. Po dvou letech Ministerstvo školství uznalo, že etika patří do základních škol a dali nám záštitu. Ale peníze na zavedení kurzu chyběly.

Etická výchova o. p. s. se oddaně a nezištně věnovala přípravě učitelů na výuku etiky a jejímu zavedení do škol, ale stále chyběly fondy na větší rozšíření našeho záměru. Navrhla jsem, abychom se obrátili přes Americkou obchodní komoru na privátní sektor, který by se v rámci společenské odpovědnosti ujal adopce školy pro Etickou výchovu (ASET). Americká obchodní komora, kde jsem dlouhodobě členkou, odsouhlasila stát se prostředníkem pro firmy, které se rozhodly v projektu angažovat. Jsem přesvědčena, že nejen u nás, ale světově selhal systém výuky. Neselhali ani učitelé, ani rodiče, ani školy, ale celý systém. Je na nás, abychom si to uvědomili a začali morální chování od malička pěstovat.

Ač se etická výchova stala předmětem na mnoha školách, osobně si myslím, že etika by neměla být předmět, že to není dovednost, kterou se můžeme z nějaké knížky naučit. Je to způsob chování a jednání, který patří do všech předmětů a do celého našeho života. Tak jako se nenaučíme moudrost z knihy, tak se nenaučíme ani etiku. Naučíme se ji z příkladu ostatních a z ohleduplnosti a respektu k druhým, pokud jsme od malička k takovémuto respektu a ohleduplnosti vedeni.

Jsem přesvědčená, že etiketa by byla o ničem, pokud by nebyla zakotvena v morálním základu.

Etika je morální stránkou etikety, etiketa je jejím praktickým vyjádřením. Existují pravidla, která musíme dodržovat, abychom se chovali neurážlivě a slušně. Etiketa nás spojuje. Spojuje jednotlivce s celkem. Spojuje lidi z různých zázemí a konců světa. A to je na etiketě důležité.

Státní sféru nám poskytuje záštita ministerstva, které školy vybírá a navrhuje, neziskovou sféru reprezentuje Etická výchova o. p. s., která etiku vyučuje a vypracované materiály na výuku připravuje a šíří. Třetí pilíř je pak Americká obchodní komora, která pomáhá nalézt firmy, jež by školu za poměrně malou částku na dva až tři roky adoptovaly pro takovouto výuku.

Jedenáct škol je již zapojeno do programu ASET. Nejvýznamnější dvě firmy, které školy adoptovaly, jsou firma DuPont, která jako první adoptovala školu, a firma Exxon. DuPont je původně rodinná firma, která v průběhu své historie neměla nikdy žádný morální prohřešek, a nejkrásnější na tom je, že její zaměstnanci se sami rozhodli věnovat benefity, které jim firma poskytla, na adopci školy.

Krátce poté se přidala gigantická energetická firma Exxon, která kdysi měla průšvih s ropným tankerem, a od té doby se snaží v rámci sociální zodpovědnosti pověst napravit. Té se program tak zalíbil, že již adoptovala tři školy.

Celkově již 11 škol je zařazeno do programu ASET. Jsou jiné, další školy, které na základě toho, že ministerstvo školství přijalo záštitu, adoptovaly to, že bude etika vyučovaná jako předmět na jejich školách. Ministerstvo poskytuje vyznamenání každý rok a oceňuje etickou školu roku.

Držím se toho názoru, že etika není jako matematika. Etika se nedá naučit, člověk musí etiku vnímat. Jsem velmi ráda, že školy již adoptovaly etiku jako předmět, ale nejlépe bude, když se etická výchova dostane do všech předmětů. Když škola začne dýchat etikou, když ji potkáte na chodbě, na hřišti, v jednání mezi rodiči a učiteli, v jednání mezi žáky, žádná šikana atd. Když naše děti si uvědomí, že přiznat chybu a mluvit pravdu, je síla, ne slabost. Když spontánně budou zdravit, děkovat a chválit. Když budou mít přirozenou empatii.

Povím vám, že lepší etiketa bývá na venkově. Peníze jsou největším nepřítelem etiky i etikety. Rychlokvaška peněz a moci dohromady přesvědčují člověka, aby spíše své nedostatky oslavoval, než aby je napravil.

Víra určitě etiku zpevňuje, jelikož morální chování prosazuje. Bohužel excesivní materialismus nás zbavuje odvahy se přihlásit k dobré věci a vzbuzuje strach být nepopulární. Ale ač víra určitě posiluje morální chování, i nevěřící mohou být příkladem a silou společnosti, pokud si uvědomí, že respekt a ohleduplnost jsou jejím základem.

Děkujeme za rozhovor.