Koriandr – bylina do kuchyně i lékárny

Koriandr se konzumuje napříč zeměkoulí. V mnoha zemích tvoří neoddělitelnou součást národní kuchyně. Bez něj by salsa byla jen nakrájená rajčata a vietnamské pho by byla jen nudlová polévka. A co by si bez ní počala indická kuchyně? Koriandr hraje zásadní roli v několika světových kuchyních. Namátkou jmenujme alespoň mexickou, indickou, thajskou nebo karibskou.

Přesto milionům lidí je koriandr přímo odporný. Nejde o pouhou vybíravost. Tady jde o nefalšované zhnusení vedoucí – ano – k upřímné nenávisti této rostliny. Koneckonců facebooková stránka I HATE CILANTRO (Nenávidím koriandr), obsahuje pouze jednu větu, ale zato má přes sedm tisíc fanoušků.

Studie z roku 2012 došla k závěru, že důvodem pro tento dramatický rozdíl ve vnímání chutě může být genetický. Vědci poukazují na rozdílné čichové receptory u lidí z Evropy. Další studie časopisu Flouvor však zjistila, že nechuť ke koriandru nemá s rasou co dělat. Podle provedeného průzkumu chutná koriandr odporně 21 procentům obyvatel východní Asie, 17 procentům bělochů, 14 procentům Afričanů, 7 procentům lidí z jižní Asie a 3 procentům dotazovaných z Blízkého Východu.

Koriandr se používá již celé věky. Oblíbený byl ve starověkém Řecku, Římě i v Číně, nejenom jako ingredience při přípravě potravin, ale i jako lék. Semena koriandru se našla již v egyptských hrobkách. Tato rostlina se zmiňuje také v bibli a v sanskrtu ve staré Indii. Dnes se pěstuje snad po celém světě a k dostání je i v našich obchodech.

Ale abychom koriandr jen nechválili, zmiňme pár nelichotivých faktů. Botanický název coriandrum pochází z řeckého slova „koris“, což znamená brouci. Jedna pověst praví, že lidem ve starověku připomínal pach nezralých semínek koriandru štěnice. Další názvy jako ploštičník nebo koprovník svědčí o této charakteristice také.

Přese vší tu hmyzí reputaci se koriandr ve skutečnosti používá k maskování zápachu. Semínka jsou bohatá na esenciální oleje. Ve středověku používali Římané koriandrová semínka k zamaskování hnijícího masa. Pro přípravu parfémů se používá již od doby starých Řeků. Čaj z koriandru je tradičním čínským receptem, lékem na páchnoucí dech.

 

Než byl ještě cukr snadno dostupný a levný, koriandr se používal při přípravě bylinných léků, zejména těch, které způsobují zvedání žaludku. Lidé tak necítili při polykání lektvarů takový odpor a bylina navíc pomáhá při zažívání. Koriandr má jemnou, leč příjemnou a mírně nasládlou chuť a často se používá při přípravě jídel a pití.

Stejně jako většina bylin používaných v kuchyni vyvolává koriandr chuť k jídlu a pomáhá se zažíváním. Ale také se používá při alergiích, astma, bolení v krku, při popáleninách, infekcích močových cest a dalších onemocněních.

Silný koriandrový čaj pak slouží jako bojovník se zvracením, škytáním a bolestmi hlavy způsobenými žaludeční nevolností. Jak listy, tak semena koriandru se často kombinují s luštěninami, protože zabraňují nadýmání a plynům. Rostlina se dá rovněž použít pro závažnější zažívací problémy.

Evropané používají koriandr již stovky let k léčbě symptomů cukrovky, což podporují i studie indické School of Life Science. Výzkum z Indie také ukazuje, že koriandr může pomoct ke snížení hodnot triglyceridu. Vědci zjistili, že koriandrová semínka zvyšují tvorbu žluči u laboratorních krys, což má za následek nárůst dobrého (HDL) cholesterolu a úbytek toho špatného (LDL).

Koriandr obsahuje více než 20 různých chemických látek s antibakteriálními účinky. Jiné látky zastoupené v rostlině zase slouží jako fungicid. Výzkum z Brazílie z roku 2010 objevil, že esenciální olej z koriandru má „značnou potlačující schopnost vůči“ mikrobům.

 

Koriandr je také bohatý na antioxidanty. Ty napomáhají ochraně před chorobami a stárnutím. V Indii se používá jako protizánětlivá bylina. Několik starověkých herbalistů jej považovalo za afrodisiakum. Dnes se koriandr používá k utišení neklidné mysli, nicméně známá bylinkářka Maude Grieveová varuje, že „pokud se používá až moc, ze semínek se stanou narkotika“.

Je zajímavé, že odpůrci koriandru tvrdí, že jim listy chutnají jako mýdlo. Bylina má totiž údajně mít čistící účinky. Každopádně se esenciální olej z něj přidává do mýdel, tělových mlék a čistících produktů.

Vědci za posledních pár dekád přišli na to, že koriandr může tělu pomoci zbavovat se těžkých kovů, například olova, rtuti nebo hliníku. Poradci zdravé výživy obvykle kombinují koriandr s chlorellou, aby napomohli procesu vylučování kovů z těla.

Mexičtí vědci zase zvažují použít schopnost rostliny odstraňovat kovy jako levný způsob filtrování zavlažovací vody. Podle jejich předpokladu by mohl koriandr vyčistit kontaminovanou vodu, než se s ní budou zalévat plodiny.

Koriandr patří do čeledi miříkovitých stejně jako petržel. Možná proto se mu někdy říká čínský petržel. Zatímco většina národů konzumuje pouze listy a semena, Číňané jedí i kořen.

Jedna čínská lidová pověra z Číny tvrdí, že pokud budou těhotné matky jíst semínka koriandru, budou mít chytřejší děti.

Pokud máte koriandr rádi, vyzkoušejte z něj vyrobit pesto. Koriandrové pesto je možná starší než to bazalkové, jaké známe dnes.

Listy koriandru se jedí čerstvé, semínka se jedí sušená. Sušení má údajně zvýraznit jeho chuť. Bez drceného koriandru (semen) se neobejde žádné kari. Používají se také k nakládání, k ochucení likérů, například ginu, ale také do chleba.

Koriandr má velmi specifickou chuť, přesto existuje bylina, která má velice podobné chemické složení. Jmenuje se Eryngium foetidum (koriandr mexický), ale v různých částech světa jí říkají jinak. Rozšířená je především v Jižní a Střední Americe, ve Vietnamu (pod názvem ngò gai) a dalších zemích Jihovýchodní Asie a v Indii. Používá se jak k dochucení pokrmů, tak jako součást lidové medicíny. Eryngium foetidum slouží jako náhražka koriandru, ovšem pozor! Má daleko výraznější chuť.

Zdroj: