Recenze filmu: Otcové a dcery – září Russell Crowe i Amanda Seyfriedová

Pocit bezpečí malého dítěte se nedá s ničím srovnat. A lásku, která přirozeně plyne mezi rodičem a dítětem, žádná věc nenahradí. Když se malá Katie (Amanda Seyfriedová) ocitne po ztrátě milované matky v opatrovnictví svého otce, dochází mezi nimi k hlubokému poutu.

Jack Davis (Russell Crowe) není duševně zdráv a po autonehodě se u něj rozvinuly psychotické záchvaty, které mu brání žít přítomným okamžikem. Čas je pro něj relativní a život jej zavedl na scestí. O malou dceru se touží postarat s neskonalou oddaností, přesto mu osud do cesty klade překážky v podobě manželčiny zahořklé sestry a jejího pokusu získat Katie do své péče.

Léčba, která v tomto případě nebyla kompletní, způsobuje jeho mysli velké kreativní strádání, ale dlouholeté přátelství s bystrou literární agentkou (Jane Fonda-Mládí) mu pomáhá zvládat pracovní obtíže a dodává mu naději na život, jenž vedl před nehodou. Jack se tedy bude muset rozhodnout - vzdát se nebo bojovat.

Příběh taktéž sleduje cestu již dospělé Katie doprovázené bolestnými vzpomínkami na nepřítomného otce, který s neutuchajícím odhodláním napsal svůj nejlepší román. Osobní zpověď, mapující vztah mezi ním a dcerou, bestseller, který později ohromí celý svět. Katie po letech vnitřní prázdnoty a osamění pochopí jeho knižní odkaz jako láskyplné rozloučení. Navždy bude spojována s pojmenováním „Bramborový Lupínek".

Role Katie se odvážně zhostila populární Amanda Seyfriedová (Bídníci), která se pro tak náročný výkon nebála dostatečně otevřít. Například ztvárnit dospělou psychicky nevyrovnanou Katie Davisovou nebo zvládnout přechod ze schopné studentky psychologie v průběžně se měnící ženu, nebyl snadný úkol.

Kdo skutečně zazáří, film prozrazuje hned na počátku. Charakterově odolný muž Russell Crowe (Gladiátor, Čistá duše) dokazuje, že mu nechybí schopnost vtáhnout diváky do příběhu. Role starostlivého otce se stále stupňujícími nervovými záchvaty mu byla ušitá na míru. Jeho snaha stát na vlastních nohou nenechává nikoho chladným.

Osobitý spisovatel doslova dojímá. Postupné vyjasňování osudů všech našich hrdinů se může dotýkat každého z nás. Nevyrovnané rodinné vztahy, nevyřčené pravdy, pocit nelásky k sobě samému vede k jediné věci. Odpustit životu a jít opět dál. Nalézt cestu, která bude protknutá pravým smyslem bytí.

Režisér Gabriele Muccino (Chlap na roztrhání, Štěstí na dosah, Sedm životů) si dal záležet a nechal prostor talentovaným hercům. Muccino od počátku dojemného příběhu věděl, jakým způsobem režii povede. Nemusíme se tak prokousávat k otázce, jak snímek dopadne.

Scénárista Brad Desch odvedl kvalitní práci. Složitost vztahů, napjaté situace. To vše dokázal přetvořit v jednoduchou dějovou linii. Poukazuje tak na nezbytnou potřebu lásky v každém z nás.

Díky hbitým pozorovacím schopnostem kameramana Shanea Hurlbuta (Návrat na vrchol) jsou herci zachyceni jako prosté lidské bytosti hledající své místo na zemi.

Smutné klavírní tóny podtrhují napjaté filmové okamžiky, ale bohužel se od skladatele Paola Buonvina víc nedá očekávat. Nebo po od něho ani nebylo víc žádáno.

Hodnocení: