George Karimi po návratu do Švédska v roce 2015. (z archívu Georgea Karimiho)
George Karimi po návratu do Švédska v roce 2015. (z archívu Georgea Karimiho)
Obviněn ze zločinu, který nikdy nespáchal a odsouzen na doživotí v čínském žaláři, nedávno propuštěný švédský podnikatel George Karimi tvrdí, že necítí žádné velké emoce.

„Je to divné, ale necítím nic,“ svěřil se Karimi před svým propuštěním na svobodu 19. listopadu. Prvních sedm let strávil v zařízeních v Číně a poté pět let ve Švédsku. „První noc v detenčním středisku v Číně jsem si prohlídl tu místnůstku a pomyslel si: Tak a je to, mám po životě.“

Karimi, který je původem Armén, podnikal v dovozu a vývozu oděvů a potravin. Často cestoval mezi Švédskem a Čínou. V roce 2003, v době, kdy v Číně propukla epidemie SARS, jel navštívit přítele v Pekingu. Když však přijel do jeho bytu, čekali na něj policisté v civilu.

Oznámili mu, že jeho přítel Milap spáchal nějaký zločin, aniž by to specifikovali, a že bude zatčen, dokud se neskončí vyšetřování. Zamkli ho přes noc do malé, špinavé cely, společně s pěti dalšími lidmi.

„Je to tam peklo. Když se dostanete ven, je to zázrak,“ popsal Karimi v rozhovoru s Epoch Times. Režim byl striktní. Vše se odehrávalo v malých celách. Vězni tam jedli, umývali nádobí i chodili na toaletu. Neustále byli nuceni sedět nebo dřepět a v každé cele byl jeden trestanec, který ostatní usměrňoval, donášel na ně bachařům, bil ty neposlušné nebo přikazoval druhým, aby je trestali.

Historka s padělanými bankovkami

Nakonec Karimiho obvinili z tištění a prodeje padělaných dolarových bankovek. Policisté tvrdili, že je našli u něho v bytě v tašce, v hodnotě celkem 534 tisíc dolarů. Karimi má za to, že taška patřila jeho kamarádovi Milapovi, který ji tam nechal, když odlétal do své rodné Indie. Milap tvrdil, že v ní bylo jen oblečení a koření.

V roce 2004 byl Milap jako hlavní podezřelý deportován kvůli zdravotním potížím (nákaza AIDS) do Indie. Úřady proto obvinily Karimiho jako šéfa padělatelského gangu.

20151203-cina2
George Karimi se svými dětmi poblíž náměstí Nebeského klidu v roce 2003. Snímek byl pořízen dva týdny před jeho zatčením. (z archívu George Karimiho)

Asi měsíc po své deportaci poslal Milap dopis Karimiho ženě, kde ji prosil o odpuštění. Vysvětlil v něm, že ho mučili, aby Karimiho falešně obvinil a že Karimi je naprosto nevinný. Dopis uváděl, že Karimi se do vězení dostal jenom proto, že do Milapova bytu ten den přijel.
 
Devatenáctého prosince 2005 byl Karimi odsouzen v Pekingu k doživotnímu trestu odnětí svobody. Místopřísežné prohlášení Milapa bylo zablokováno a nebyl ani dotazován u soudu, ani z ničeho obviněn. Švédské velvyslanectví sdělilo švédskému ministerstvu zahraničních věcí, že v procesu došlo ke zřejmým procedurálním chybám, a Karimi se odvolal k nejvyššímu soudu.

Despotičtí dozorci

20151203-cina3
Snímek, který Karimi nechal propašovat v roce 2009 z 2. pekingské věznice pro svou rodinu. (archív George Karimiho)
Podle Karimiho rozhoduje o tom, jak se s ním ve vazbě zachází, tři faktory: národnost, konexe v Číně a zájem příslušné ambasády. Všechny tyto tři kontakty mu hrály do noty, a tak se on sám nesetkal s fyzickým mučením, nicméně jeho spoluvězni ano. On si prožil pouze psychické formy dominance.

Ti, co takové štěstí neměli, byli pravidelně biti, lámali jim prsty nebo je uvazovali v nepohodlných pozicích. Elektrické obušky byly používány pouze u čínských vězňů. Karimi slyšel o spoustě případů, kdy čínští vězni zemřeli v důsledku mučení.

Vězni byli nuceni sledovat několik dnů v týdnu televizní pořady se státní propagandou. Takový sedánek trval celý den a kdokoliv odvrátil oči od obrazovky, byl zbit. Nejčastěji se pouštěly záběry s popravami, plačícími vězni a zdrcenou rodinou. „Tohle nebylo pro zábavu. Bylo to psychické mučení. Hrálo to pořád dokola. Bylo mi z toho psychicky špatně.“
 
V jiné dny se vězni zase nesměli pohnout, jen v době jídla, anebo je dozorci nutili sedět nebo stát na místě, podle toho, jakou měli zrovna náladu. Každý, kdo se pohnul, byl zbit. Protože Karimiho bít nesměli pro případ, že by modřiny uviděli lidé z velvyslanectví, ostatní v cele byli kolektivně trestáni za něj, když se pohnul.

„Dáte nějakému devatenáctiletému spratkovi policejní uniformu a on si myslí, že je bůh jen proto, že může druhým kolem sebe poroučet,“ říká Karimi a jako příklad uvádí: „Řekne vám, že všichni musí stát bez hnutí pět hodin nebo než se setmí, a všichni to musí udělat.“

Vězni svědomí

V zadržovacím středisku se podnikatel setkal i s vězni svědomí, jako jsou Ujguři, Tibeťané nebo praktikující Falun Gongu. Ti se pro něj stali inspirací. „Stoupenců Falun Gongu jsem si opravdu vážil. Nebyli jako jiní Číňani, co to prostě vzdali nebo se chovali stylem ´posluž si, dělej si se mnou, co chceš´. Často jsem je slyšel stěžovat si, protestovat nebo zahájili hladovku. Seděli takovým zvláštním způsobem. Každý Číňan, který tak ve středisku seděl, byl označen za stoupence Falun Gongu a pak si to odskákal.“

S těmito vězni svědomí – Ujgury, Tibeťany a následovníky Falun Gongu se zacházelo hůř než se zabijáky a drogovými dealery. Byli podrobováni nejhorším možným mučením.

Na svobodu

Karimi byl prvním Švédem, který kdy dostal v Číně doživotí. Také je prvním Švédem, kterého převezli z čínského vězení do vězení švédského. Mezi Čínou a skandinávskou zemí neexistuje žádná dohoda o přesunu vězňů.

20151203-cina4
Karimi se svojí rodinou v Letním paláci v Pekingu v roce 2003, dva týdny před jeho zatčením. (S laskavým svolením Karimi)

Ve Švédsku byl Karimi umístěn v káznici s přísnou ostrahou určenou pro násilné kriminálníky. Dlouho mu nebyla povolena komunikace s přáteli ani s Amnesty International. Jeho právník vyhrožoval úřadům, že půjde za médii, což přispělo k tomu, že byl převeden do věznice s nízkou ostrahou a v roce 2011 se dočkal prvního ´opušťáku´.
 
V roce 2014 vyšlo najevo, že Karimi byl terčem nezákonného sledování ze strany švédské policie. Ministerstvo spravedlnosti mu v roce 2015 přiznalo odškodné a kritizovalo švédskou policii za její přístup.

Sám Karimi se domnívá, že švédská vláda si byla vědoma, jak s ním bylo v Číně zacházeno, ale snažila se věc zamést pod koberec, aby nenarušila vztahy země s Čínou.

„Těch dvanáct ztracených let zpátky nevrátím. Ale chci zveřejnit spoustu věcí a chci spravedlnost za to, co mi udělali,“ říká Karimi. O svých zkušenostech napsal knihu, která vyjde začátkem roku 2016 pod anglickým názvem „Life Sentence in China“ (Doživotí v Číně).

Nejdřív si chce ale trochu odpočinout. „Dal jsem si měsíc, abych si promyslel, co chci dělat nebo co můžu dělat. Musím začít svůj život úplně znovu,“ podotýká Karimi.


Článek byl redakčně zkrácen. Zdroj: small United States