Opice v Menažerii – úvodní epizoda cyklu scénických čtení nabízí hluboce lidský příběh

Žánr: scénické čtení

Autor: Milan Uhde

Režie: Juraj Nvota

Scéna: Tomáš Rusín

Dramaturgie: Nora Obrtelová

Hudba: David Smečka

Kostýmy: Petra Jiránková, Martin Ondruš

Hrají: Vít Pískala, Pavel Zatloukal, Naďa Kovářová, Vladimír Hauser, David Janík a  Adam Mašura

Opice v menažerii zavádí diváka do období před druhou světovou válkou, kdy se Milan Uhde narodil. Postupně se diváci seznamují s rodinným prostředím a dobou, ve které malý Milan vyrůstá. Dozvídáme se více o jeho povaze a vztazích s rodinou, školou a okolím. Zároveň poznáváme tehdejší dobu i politické klima, ve kterém Milan Uhde žil. Příběh je vyprávěn očima malého chlapce, který se postupně sbližuje se světem a  absurditou režimů, které se střídají jako na běžícím páse. Během svého dětství Milan Uhde zažívá čtyři politické režimy. Rodiče, kteří jej chtějí chránit před „zlým“ světem, jej paradoxně udržují v jakési bublině, která ho nejen jako autora, ale i člověka v budoucnosti velmi silně formuje. Publikum díky emotivnímu vypravování poznává netušené stránky dnes velmi populárního autora, který je s místním divadlem až osudově spjat.

Opice v menažerii si vystačí s málem, a světe, div se, ono to stačí. Scéna Tomáše Rusína nabízí jednoduchý prostor s oponou, kterou do děje nenuceně tu a tam vstupují někteří z herců. Jevištěm se pohybují chodící lidé s kufry, lítají tam chlapci s míčem nebo jen tak stojí vypravěči, kteří servírují příběh Milana Uhdeho spatra nebo někdy z papírů s napsaným textem. Není divu, vždyť herci měli na naučení textu necelý týden!


Kostýmy Petry Jiránkové a Martina Ondruše jsou vtipné, svěží a přitom zcela funkční. Pobaví hoši fotbalisté a námořníci, do temných čtyřicátých let nás zase ponoří kostýmy rodičů Uhdeových.

Hudba Davida Smečky příjemně provází publikum po celou dobu trvání inscenace, ve vypjatých pasážích působí dramaticky, jindy zase uvolněné, jak si to situace žádá.

Herecky si šestice herců snadno vystačí. Příběh má dva vypravěče – první vypravěč (i když ne tak docela), celý díl uvádí a po celou dobu do něj vstupuje a klade často nepříjemné otázky, připomíná vizuálně Jana Wericha. Druhým a hlavním vypravěčem je Vladimír Hauser, který je prezentován jako dospělý Milan Uhde, který vše vypravuje optikou malého kluka, který často nechápe, proč se jednotlivé události dějí, proč si zrovna on připadá jako ta opice v menažerii. V roli Milanových  rodičů se představí Naďa Kovářová a Pavel Zatloukal, kteří syrově zachycují rozkol v jednání a chování rodičů, kteří chtějí za každou cenu děti ochránit před krutou realitou. Tandem Mašura a Janík zase ztvárňují spolužáky, kamarády a vlastně i symbolicky okolní skutečný svět, který  je malému Milanovi často drsně nastavován jako zrcadlo tehdejší reality. Herci jsou nenucení, často až cynicky komičtí nebo stupňovitě dramatičtí podle toho, jak je třeba.

Inscenace Opice v menažerii  jako úvodní část  cyklu nastavuje laťku poměrně vysoko. Příběh se režisérovi Juraji Nvotovi díky svojí vypovídající upřímnosti podaří dostat divákům pod kůži. Vyprávění odkrývá autora v jeho vnitřní nahotě, kde se nebojí poukázat na své slabiny, obavy a některé negativní vlastnosti. Právě autentičnost a naprostá upřímnost dělá příběh silnější, opravdovější a lidštější. Samotný děj pracuje výtečně s emotivitou, a přitom vytváří i prostor pro diváckou fantazii.

Při premiéře byl Milan Uhde vypravěčem vyzván, aby promluvil o „přelézání svého myšlenkového vnitřního plotu“ v letech 1975 – 1978. Tento dodatek příběh ještě více prohlubuje, protože se divák tváří v tváří setkává s autorem, který si rozhodně nezadává s hrdinstvím, ale který se nakonec dovede sám sobě postavit.  Ač je trvání hry poměrně krátké, příběh pro mnohé neskončí  po opuštění divadla. Vždyť téma vnitřní svobody a odvahy je živé ve kterékoliv době...

Hodnocení: 80%







(Jakub Jíra / Divadlo Husa na provázku)