Esperanto: Jazyk Lazara Zamenhofa se šíří 120 zeměmi. Vadil Hitlerovi i Stalinovi

Zamenhof se narodil v Polském Bělostoku, které tehdy bylo součástí ruského impéria (1721–1917). Byl prvorozeným synem učitele jazyků židovského původu Mordechaje (Marka) Zamenhofa, jedním z jeho 10 dětí. Prvně mluvil ruským jazykem nebo běloruštinou, naučil se i jidiš, polsky a německy. Postupně se naučil mluvit více jazyky: francouzsky, latinsky, řecky, hebrejsky a anglicky,  zajímal se  také o italštinu, španělštinu a litevštinu. 

V Bělostoku tehdy kromě židovské skupiny žily další jazykové skupiny, Poláci, Němci a Bělorusové. Když mladý Ludvík pozoroval jejich časté neshody, postupně došel k pochopení, že jsou to právě jazykové bariéry, které nesou hlavní příčinu nedůvěry a roztržek mezi národy. Věřil, že tento problém by bylo možné odstranit zavedením nového společného jazyka, který by hrál úlohu neutrálního komunikačního prostředku mezi lidmi z různého etnického a jazykového prostředí.

Za tímto cílem pak šel a musel překonávat mnohá nepochopení, posměšky i překážky.

Protože tehdejší literární cenzor považoval učebnici jazyka, která Zamenhof vytvořil, za „neškodnou fantazii“, podařilo se mu  učebnici vydat v červenci 1887 ve Varšavě pod pseudonymem Dr. Esperanto (Dr. Doufající). Název knihy zněl „Unua libro“ (První kniha) a samotný jazykový projekt byl označen jednoduše jako „mezinárodní jazyk“. Název „esperanto“ přešel z pseudonymu na jazyk až později. 

 

Profesor Max Kašparů je jedním ze současných českých esperantistů, uživatelů umělého jazyka. Tento způsob k dorozumívání lidí vynalezený polským očním lékařem, esperanto, je dosud používán ve více než 100 zemích světa a dohovoří se jím asi 2 miliony lidí.

Dr. L. L. Zamenhof žil v oblasti, kde koexistovaly skupiny Židů, Poláků a dalších různých národů. Tento jazykový Babylon a jeho negativa jej vlastně přivedly k myšlence vytvoření jazyka, který by byl srozumitelný všem, jazyka, jehož úkolem není vytěsnit ze světa kterýkoli národní jazyk, ale nabídnout jazyk nový, snadno naučitelný, nemající složitou gramatiku a mající slovník vytvořený z velké části ze slov ostatních živých jazyků (angličtina, italština, francouzština) nebo mezinárodně dobře známých slov (latina).  Krátce řešeno – sjednotit podle pevného plánu (proto jazyk plánový) logiku s maximální jednoduchostí. Tento záměr se mu zdařil a vytvořil jazyk, který nikomu nefandí, tedy neupřednostňuje žádnou politickou skupinu či velmoc.

Pokud jde o slovník kteréhokoli jazyka, musí se ho každý student bezpodmínečně naučit. Ovšem každý národní jazyk dělá studentovi potíže v tom, že má složitou gramatiku, má řadu výjimek a zvláštností. Esperanto ovšem ve své gramatice nesmí mít výjimku ani jednu! A přesto dovede vyjádřit všechny jazykové nuance. Ze všech uměle vytvořených jazyků je esperanto nejrozšířenější po celém světě.

Esperanto je geniálně postaveno tak, že jím vyslovíte naprosto všechno. Má všechny gramatické tvary, která má čeština. Tři časy, sedm pádů, stupňování, zdrobněliny, příčestí trpná, činná – a přesto nemá ani jednu jazykovou výjimku.

„Totalitní vládci neměli esperanto v lásce,“ upozorňuje docent M. Kašparů.

Hitler je považoval za nástroj židovské ideologie, protože Dr. Zamenhof byl židovského původu, a Stalin považoval esperanto za jazyk nepřátelského kosmopolitismu. Esperantisté byli v Německu a Sovětském svazu pronásledováni a šikana se po druhé světové válce rozšířila i do naší vlasti. Nejprve byla esperantská organizace zrušena, poté sice povolena, ale pod přísným dohledem tehdejší moci.  Jeden starý esperantista mi vyprávěl, že v jejich klubu musel být předsedou člen KSČ, který o všem rozhodoval, vše řídil, ale neuměl ani jedno esperantské slovo. „Dosadil ho tam lid“. Jako předseda měl razítko a podpisové právo, rozhodoval o tom, co se vydá, co se nevydá, jestli esperantisté někam pojedou nebo ne. Esperanto nazývali „nebezpečným jazykem“.

Přes svou snadnou naučitelnost je výrazově bohatý a existují v něm tisíce překladů i původních děl beletristických i odborných a má rovněž bohaté využití na internetu. Esperanto je geniálně postaveno tak, že vyslovíte naprosto všechno. Máchův Máj a všechny gramatické tvary, která má čeština, má i esperanto.

Lingvisté došli k závěru, že se tomuto jazyku lze naučí šestkrát rychleji, než jazyku národnímu. Když se jeden student bude rok učit anglicky, tak druhý student, který se učí esperanto, jej v kvantitě slovní zásoby a komunikativnosti dohoní za 2 měsíce. I proto, že slovíčka v esperantu si tvoříme také sami, když známe plánový klíč k jejich tvorbě. Například při studiu češtiny se student musí naučit protikladné výrazy: mladý–starý, velký–malý, vysoký–nízký. V esperantu se naučíte výraz jenom jeden a opačný si vytvoříte vždy předponou „mal“.

Esperanto je více než jazyk. Je to i myšlenka. Esperantisté tvoří také celosvětové zájmové skupiny. Existuje například Mezinárodní organizace lékařů, matematiků, katolíků, šachistů, železničářů…  

Další výhodou esperanta je jeho možnost studovat jej jako samouk. Za tím účelem existují v naší republice moderní učebnice pro samouky a možnost korespondenčních kurzů. Vše lze najít na stránce www.esperanto.cz nebo speciálně na kava-pech.cz.  

V 19. století žil v Čechách ojedinělý učitel, esperantista a pacifista Heřman Alferi (1871–1909). Před vypuknutím 1. světové války náležel mezi výrazné mírotvorce a následoval tak polského lékaře Zamenhofa, původce esperanta. Jakmile byl tento jednotný světový jazyk uveden do Čech, stal se jeho následovníkem a nakonec se vypracoval na znalce esperanta. V roce 1905 se na jeho popud konal regionální kongres českých učitelů v tehdejším Německém Brodě, jehož hlavním tématem bylo mezinárodní vlastenectví.

Překonání jazykových bariér mu poskytovalo vidinu míru a porozumění lidí po celém světě. Jako učitel nabádal: „Vychovávejme dítě tak, aby chápalo, že neexistují dvě morálky, jedna národní a jedna osobní.“

 

Zelená hvězda, symbol esperantistů, jej provázela celý život a pak i po smrti, najdeme ji i na jeho náhrobku na lesním hřbitůvku ve Skále u Humpolce.