Část obrazu "Dvorní dámy připravují nově upředené hedvábí" od malíře Čang Süana z dynastie Tchang (618–907). (PD-US)
Čínská kultura věnovala od dávných dob vysokou pozornost čistotě a některé metody, které vynalezli k praní oděvů a ke koupelím ve světě bez tekoucí vody nebo elektřiny, jsou sofistikovanější, než by se dalo čekat.
Během staletí byly používány stále se zdokonalující formy roztoků na rostlinné bázi, bez moderního mýdla, aby udržovaly oblečení čisté a bílé.
Během dynastie Čou, asi před 3 000 lety, Číňané objevili, že popel některých rostlin může být využit k odstraňování mastnoty. Tato metoda je zaznamenána v „Rituálu Čou“ – posvátném dokumentu detailně popisujícím náboženské ceremoniály této rané čínské dynastie.
„Záznam o obchodu a řemesle“ je dokumentem z období Válčících států a ke konci dynastie Čou (700–220 př. n l.), kde jsou zápisy o tom, jak byly čistící metody dynastie Čou vylepšovány. Rostlinný popel byl smíchán s rozdrcenými mušlemi a vytvořil tak alkalickou chemickou substanci, která dokázala odstranit skvrny z lehce obarvených hedvábných látek.
Později Číňané objevili přirozeně se vyskytující formu saponinu, která mohla být extrahována z popela mořských řas, určitých rostlin a pelyňku. Tato metoda se stala velmi rozšířenou na počátku dynastie Chan (206 př. n. l.– 220 n. l.) Asi o tisíc let později během dynastie Ťin se saponin vyráběl a prodával v různých odlitcích (tzv. ingot). Obchody v Pekingu specializující se na prodej vonného ingotu ve tvaru ovoce byly zavřeny za vlády komunistického režimu v 50. letech 20. století, čímž byla tisíciletá tradice přerušena.
Dřezovec trojtrnný. (WeChat)
Další primitivní forma mýdla na praní se objevila ve východní Číně během dynastie Sung (1127–1279), kdy lidé hnětli prášek z dřezovce trojtrnnéno do koulí o velikosti pomeranče. Tyto míčky vytvářely bublinky a byly efektivní v odstraňování špíny a skvrn. Čínské slovo označující tyto koule „feizao“ se v moderní době stále používá k označení mýdla.
Lidé ve staré Číně, podobně jako v jiných zemích, neměli velké množství horké vody, aby se v ní mohli koupat. Během vlády dynastie Čchin (221–206 př. n. l.) lidé recyklovali vodu použitou pro praní rýže, aby si umyli obličej a vlasy. S'-ma Čchien, známý historik za dynastie Chan, ve své knize tento způsob mytí vlasů zmiňuje.
Číňané si vedli ale i lépe. Druh mycího prostředku nazývaný „koupací fazole“ se používal za časů Severní a Jižní dynastie (420–589). Tyto „fazole“ se vyráběly nezvyklým způsobem – ze zpracované slinivky prasat, jak je zaznamenáno v lékařské knize, jejímž autorem je známý lékař Sun S'-miao z období dynastie Suej a Tchang.
Číňané si vedli ale i lépe. Druh mycího prostředku nazývaný „koupací fazole“ se používal za časů Severní a Jižní dynastie (420–589). Tyto „fazole“ se vyráběly nezvyklým způsobem – ze zpracované slinivky prasat, jak je zaznamenáno v lékařské knize, jejímž autorem je známý lékař Sun S'-miao z období dynastie Suej a Tchang.
Tzv. „koupací fazole“ tak, jak si je vyrobil jeden nadšenec v Číně. (sina Weibo)
Sun S'-miao zde popisuje, jak se pankreas zbaví krve, pak se tře, až vznikne substance podobná sádře. Sádra se pak smíchala s práškem z fazolí a vonnými esencemi. Při použití roztok vylučoval trávící enzymy a vytvářel pěnový efekt společně se saponiny a lecitinem ve fazolích. Výrobek čistil nejen kůži, ale také ji vyživoval.
Později byly v Číně rozvinuty různé verze koupacích fazolí určené speciálně pro mytí těla, obličeje či oblečení. Sun S'-miao tehdy doporučoval, aby byly produkty dostupné jak pro lidi z vysokých, tak i nízkých ekonomických poměrů.
Během období dynastie Ming a Čching byly koupací fazole vylepšeny pomocí granulovaného cukru a rozpuštěného sádla. Prášek z fazolí byl nahrazen uhličitanem sodným, tedy sodou na praní.
Konečná forma čistících roztoků dávných Číňanů se podobá dnešnímu mýdlu vyráběnému industrializovanými způsoby.
Přeložila Karolína K.; originální článek: 
