Plakát k filmu Woodyho Allena "What's Up Tiger Lily?"
Éra němého filmu skončila ve 20. letech minulého století a od té doby začaly celuloidový pásek doplňovat zvuky, mluvené slovo, hudba i ruchy. Podle režiséra F. F. Coppoly zvuk tvoří přinejmenším polovinu filmu.
V roce 1965 Ray Dolby založil Dolby Laboratories – Dolby NR; úkolem studia byla redukce šumu ve filmech. V 60. letech už se řešil i stereofonní zvuk.
„Od zvuku se náhle dostáváme přímo k problémům spojeným s etikou,“ upozorňuje Šimon Bauer, ředitel CDF (Centrum dokumentárního filmu).
Etika – neviditelný střih
V průběhu historie se dokumentární snímky používaly nejen k prostému promítnutí divákům, ale uplatňován byl zde také neviditelný střih a komentář.
Stávalo se, že se válečné dokumenty stávaly kořistí nepřítele; pak byly sestřihány a použity s jiným komentářem tak, aby vyhovovaly propagandě té které válečné strany, vůči nepříteli. Takže jeden a tentýž film byl použit ve více verzích a s různým komentujícím doprovodem.
Komentář doplňující filmový dokument vás může přepnout do soustředění na něco jiného, sděluje Šimon Bauer. Také hudba vyvolává v divákovi různé asociace a vyvolává ladění, jež může být melancholické, poetické, dramatické a pod.
Dokumentární snímek třikrát jinak
Na semináři o počátcích zvukového filmu byl divákům celkem 3x promítnut snímek dokumentaristy Chrise Markera, pokaždé s jiným komentářem.
Přestože obraz zůstal stále stejný a záběry se neměnily, různé komentáře navozují u diváka odlišná pochopení snímku.
Zvuk postprodukce může změnit význam záběrů, časově i střihem manipuluje se zvukem. Rovněž výběr do obrazu má na diváka vliv – to je tzv. „rám“.
„Film se skládá až ze 150 zvuků, které naše ucho může slyšet v jednom okamžiku,“ tvrdí Bauer. Jde o souhru interiéru, dialogů herců, studio plus ilustrace z vlastní zvukové banky. Některá studia mají vlastní zvukovou banku (Sample Library) nebo musí zvuk odněkud „nakoupit“.
Zvukařské hříčky – brunclík
Většina zvukařů ze zvukových studií už má svoje „vychytávky“, jak vyvolat ten správný ruch nebo zvuk ve filmu. Na Západě se potřebný ruch do filmu nazývá „folíkem“, u nás v Česku se mu říká „brunclík“ podle původce Bohumíra Brunclíka*. Např. jak ve filmu vytvoří ruchař kroky ve sněhu nebo praskání ohně? Zkušení to již dávno ví – zvuk kroků v kyprém sněhu vyvolává mačkání plátěného sáčku s moukou, praskot ohně dobře navozuje mačkání celofánu.
Co vše je zvuk ve filmu
Hlasitost (dynamika) výška, barva (timbr) jsou základní vlastnosti zvuku, které se pojí především k emotivnímu charakteru filmu a k tomu, aby divák dokázal rozlišit, jak jsou zvuky od sebe navzájem odděleny. Další kategorií u zvuku, jež jsou primárně více svázány s filmovým obrazem, je rytmus, věrnost a prostor. Rytmus je propojen s pohybem postav v záběru.
Dále je tu synchronní a nesynchronní zvuk. Každý zvuk, který svým charakterem, trváním a modulací odpovídá dění na plátně, nazýváme synchronní. Asynchronním je potom zvuk, o kterém sice víme, že by mohl odpovídat dění na plátně, jeho časování je však jiné.
Stock sounds – Wilhelm Screem jsou zvuková úložiště, jakési zvukové banky, kam si zvukaři i ruchaři ukládají své oblíbené zvuky a ruchy. Dříve to byla součást zvukařského know how, dnes již sousta takovýchto úložišť funguje jako sdílená služba na internetu:
Zvukový můstek je přesah záběrů ve filmu tak, aby zvuk trval déle než záběry a vytvořil tak zdání kontinuity. Standardně například dialog v záběru a proti záběru, zde střihová skladba neodpovídá střihu zvuku – dialog se mění v jiném čase.
Dabing
Speciální kapitolou zvukového filmu se stal dabing. Dabing měl zpočátku také svoje odpůrce i příznivce, ne každý dokáže přečíst titulky tak rychle, jak děj filmu pádí.
Na seminářích, které pořádá CFD, problematikou filmového dabingu provází režisérka, psycholožka a spisovatelka Olga Walló. Vedoucí českého dabingu rozkrývá otázky, zda by především dokumentární filmy měly či neměly být dabované, jak moc dabing zasahuje do originálního znění nejen úpravami dialogů či v jaké míře dabing tlumí ostatní zvukové složky filmu.
Svérázně se s dabingem vyrovnal režisér Woody Allen, který z japonského špionážního drama What's Up Tiger Lily? z roku 1966 pomocí dabingu udělal parodii:
„Hranice filmu jsou příjemným protipólem k ji.hlavskému festivalu...,“ říká Marek Hovorka, ředitel MFDF Ji.hlava o vzdělávací akci Hranice filmu: Slyšet obraz. „Mají v sobě intenzitu i intimitu.“
*Bohumír Brunclík (1915-1975) byl pracovník Filmového studia Barrandov, tvůrce profese „ruchař“ (osoba uměle vytvářející zvukové efekty). Na jeho počest se ve filmové hantýrce říká postsynchronním ruchům „brunclíci“.
Další informace: http://www.dokument-festival.cz/about.us/educational-activities.
Čtěte také: Když „slyšíme obraz“ – po stopách zvukového filmu 1
