Radúz a Mahulena – romantická pohádka ožívá pod věžemi Petrova

Žánr: muzikálová balada

Autoři inscenace: Petr Ulrych, Stanislav Moša

Režie: Stanislav Moša

Scéna: Jaroslav Milfajt

Kostýmy: Andrea a Adéla Kučerovy

Choreografie: Michal Matěj

Hrají: Aleš Slanina, Andrea Zelová, Viktória Matušovová, Lucie Bergerová, Hana Kováříková, Katarína Mikulová, Rastislav Gajdoš, Jakub Zedníček, Markéta Sedláčková, Stanislav Slovák a další.

Premiéru si Radúz a Mahulena odbyli na zdejší scéně již v roce 1974, tehdy ještě v původním názvu divadla – Divadle bratří Mrštíků. Stejnojmennou inscenaci podle předlohy Julia Zeyera a s hudbou Josefa Suka režíroval Milan Pásek. V hlavních rolích se tehdy představili Pavel Trávníček jako Radúz a Marcela Dürrová  v roli Mahuleny.

Další adaptace Radúze a Mahuleny byla uvedena v roce 1997 v režii Stanislava Moši doplněná o autentickou hudbu Petra Ulrycha. Inscenace byla velice úspěšná a hrála se pět let, zaznamenala  91 repríz a navštívilo ji více než 36 000 diváků. Po téměř dvou desetiletích se realizační tým MdB rozhodl opětovně zařadit Radúze a Mahulenu v obnovené premiéře pro venkovní představení na Biskupském dvoře  v sobotu 18. června 2016.

Asi nejvíce si však Radúze a Mahulenu pamatují diváci díky stejnojmennému a velice zdařilému černobílému filmu režiséra Petra Weigla z roku 1970 v hlavních rolích s Janem Třískou a Magdou Vašáryovou. Příběh  vychází ze staré slovenské pohádky, ale podobné příběhy lze nalézt i v dávných indických příbězích nebo pohádkách bratří Grimmů.

Láska Radúze a Mahuleny

Děj této romantické balady je poměrně jednoduchý – Radúz se při štvaní jelena dostane na půdu nepřátelského území, kde vládne zlá královna Runa s králem Stojmírem. Podaří se mu zabít posvátného jelena, který patří jedné z královských dcer - Mahuleně. Radúz je královnou Runou zajat a uvězněn na vysoké skále. Zarmoucená Mahulena se však do Radúze zamiluje a osvobodí ho z vězení na vysoké skále. Rozzlobená Runa zamilovaný pár prokleje. Radúz se proto s Mahulenou vydává na cestu do jeho  království. Když dorazí domů, jeho matka jej na přivítanou políbí. Díky kletbě tak Radúz ztratí paměť a zapomene také, kdo je Mahulena. Ta se promění ve strom. Radúz chřadne a jediné, co mu dává radost do života, je ten zakletý strom v zámecké zahradě. Jeho matka si však myslí, že  strom Radúze trápí, a rozhodne se jej nechat pokácet. Při porážení stromu strom náhle promluví a Radúz  v něm pozná  zakletou Mahulenu. Kletba se tak zlomí a jejich lásce pak už nic nebrání...

Scénograf Jaroslav Milfajt zvolil poměrně jednoduchou scénu, kterou tvoří pomyslná členitá skála potažená pomačkaným modrým plátnem. Na první dojem by se mohlo zdát, že tato scéna je neměnná, ale zdání klame. Efektivní řešení mění prvotní mrtvý prostor ve funkční. Ze skály vystupuje několik schodů a uvnitř jsou ukryty otvory, kterými herci vstupují na scénu. Výborně na jevišti slouží větve stromů, se kterými herci po celou dobu trvání inscenace pracují a které díky svojí  „multifunkčnosti“ dokáží vytvořit les, slunce nebo třeba i každodenní nářadí prostého lidu.

Pochvalu si určitě vyslouží Michal Matěj za vydařenou a nápaditou choreografii. Všechny postavy v příběhu mají své pevné místo, výborně se podařilo ve společných pěveckých i tanečních číslech sladit herce, aby vytvořili stabilní sehraný celek. Zvláště povedené jsou pasáže ze života prostého lidu. Přirozeně působí také práce s pruhy látky, ve kterých je zachycená  zakletá Mahulena v podobě stromu.

Kostýmy z dílny Andrey a Adély Kučerových jsou také velice povedené. Na kostýmy  byly použity přírodní materiály i zemité tlumené barvy a šaty volného střihu, takže se divák lehce přenese do období starých Slovanů, ať už v čase, tak i stylu oblékání.  Prvotní šok, kdy Radúz může připomínat náčelníka Apačů, povolí, a publikum se může nechat unášet na příjemné přírodní kostýmové vlně.

Hudba Petra Ulrycha založená na převaze cimbálu a tradičních lidových nástrojů přináší příjemnou folkově – folklórní rytmiku. Nástroje v kombinaci se sborovými zpěvy dovedou navodit náladu starých časů a pohanských rituálů. Ulrychova hudba, která celému představení vévodí a celé jej přirozeně provází, staví na silných melodiích s lidovými motivy, které mají i pěkné poetické texty. Ač se některé melodie v ději opakují, není to vůbec na škodu. Naopak, písně se tak lépe zapíšou do paměti. Hudební doprovod může připomínat některá díla uváděná na zdejších prknech (Koločava, Máj, Marketa Lazarová). Přesto čarovné tóny cimbálu, flétny nebo houslí mají natolik svébytnou poetiku, že charakteristický Ulrychův rukopis nezapřou a ještě více prohloubí mýtický náboj příběhu.

Co se týče herecké a pěvecké stránky, i zde můžeme být spokojeni. Ústřední dvojice Radúz s Mahulenou byli vybráni s jistotou a pečlivostí. Andrea Zelová a Aleš Slanina se s náročnými party popasují velice dobře. Jsou silní společně v emotivních duetech, ale také i ve spojených hereckých číslech a stejně tak září jako precizně zahraní jednotlivci.

Ostatní protagonisté v inscenaci rozhodně nevyjdou naprázdno. Výtečně se osvědčila i Lucie Bergerová ztvárňující „zlou“ královnu Runu. Pěvecky i herecky Lucie Bergerová dokazuje, že zcela jistě patří k velkým posilám souboru. Zdatně jí sekunduje skvělá Viktória Matušovová v roli Matky Země. Ve snovém modrém kostýmu Matušovová předvádí působivou zemitost a suverénní zhostění se svojí role. Vtipně mozaiku charakterů a postav doplní i „zlé“ Mahuleniny sestry – Prija a Živa v podání Hany Kováříkové a Kateríny Mikulové. Tyto dvě „dračice“ vtipně zahrají svoje negativní sety a navíc s noblesou a humorem a díky svému sepětí se zaslouženě stanou miláčky publika.

Nezklame ani Markéta Sedláčková v roli Nyoly a z mužského týmu Stano Slovák ztvárňující pastýře Vratka s flétničkou. Za zmínku určitě stojí tanečníci představující Stíny a Noc.

Radúz a Mahulena ve svojí obnovené premiéře přinesli návrat ke klasice a také cestu zpět k romantice a pohádkovému světu. Osvědčená balada, která bavila a dojímala publikum před dvěma desetiletími, rozhodně nezestárla, ale spíše nabrala na kráse. Od realizačního týmu se jedná o dobrý tah, který navíc ještě umocní neméně romantické venkovní prostředí Biskupského dvora. A tak by milovníci dobrého divadla určitě neměli v publiku chybět. Nadčasový příběh nabírá na hodnotě a zraje jako víno. Ocení jej nejen dítka školou povinná, ale všechny romantické duše milující pohádky. Stanislav Moša s jeho týmem si mohou gratulovat – dobrá věc se podařila a léty ověřená klasika získala schopné nástupce...