Průčelí kamenné stavby ve starogermánském slohu dodnes vykazuje velmi dobrou kamenickou práci. (Z. Danková / ET ČR)
Když vystoupáte do jihlavského vrchu v lesoparku Heulos, překvapí vás kamenné zdi a kovové ploty, které se zde tyčí jako zjevení z jiného času. Přes 70 let tu stojí hrádek, který byl vystavěn v době válečné podle projektu F. G. Wintera ve starogermánském slohu. Na svou dobu byl vybaven veškerým dostupným komfortem i technickými vymoženostmi, měl např. ústřední topení, v kuchyni elektrické i plynové spotřebiče. Poblíž se dnes nachází přírodní posilovna i hřiště náležející k hrádku. Vůkol je Heulos se spletí nezbytných lesních stezek.
„Každý totalitní režim začínal působit u mládeže,“ říká jihlavský badatel Vilém Wodák z Klubu přátel staré Jihlavy. Hrádek byl postaven během válečného Protektorátu pro mládež z Hitlerjugend, sloužit měl jako internátní škola. Měl být perlou v náhrdelníku celkem 12 škol stejného systému, které byly rozesety po celé „Třetí říši“. Jihlavský hrádek byl dokončen jako poslední ze školních staveb. Organizace měla sloužit k výchově mladých hochů, považována byla za školu středního stupně a jako příprava na vyšší studium. Frekventanti této školy měli přirozeně přednost v postupu na další studia. Absolvovali střelecký výcvik, plachtařili, v zimě lyžovali. Prioritou pro ně byl také vstup do německé armády a NSDAP.
U zrodu sítě škol stál dokonce sám Baldur von Schirach, který byl po válce odsouzen ke 20 letům za zločiny proti lidskosti. Oficiální název školského zařízení zněl "Škola Adolfa Hitlera, Čechy a Morava".
Podle Viléma Wodáka základní kámen hrádku byl položen v dubnu 1941. Stavbyvedoucím byl pověřen doktor Blümel z Vídně, k budování významně přispěla jihlavská kamenosochařská dílna Hurda.
„Památka je historie, a historie tvoří památky,“ – Richard Němec. (Z. Danková / ET ČR)
Cílem školské sítě bylo vychovat mládež, která by byla zcela oddána myšlenkám nacistického Německa. Chlapci zde byli utvrzováni v ideji nadřazenosti árijské rasy a silného antisemitismu. Velký důraz byl kladen na fyzickou zdatnost, kterou německá armáda samozřejmě potřebovala.
Slavnostní začátky
Slavnostního zahájení školního provozu 26. dubna 1944 se zúčastnily místní nacistické špičky, přijel osobně sám K. H. Frank a přednesl zde svůj projev. Význam události překročil hranice Protektorátu, filmové záběry se objevily i v říšském týdeníku.
„Chlapci zde umístěni bývali ze vzdáleného domova, snad aby odtud nemohli utíkat, když podstupovali tvrdý pruský výcvik,“ zmiňuje V. Wodák. Vedeni byli nejen k branné výchově, ale museli umět také světové jazyky a provozovat hudbu. Zmínil, že když s Jiřím Vybíhalem pracovali na knize Jihlava pod hákovým křížem, byli objeveni dva dosud žijící frekventanti z této školy, žijící dnes v zahraničí, kteří měli svoje vzpomínky na pobyt v jihlavském hrádku.
Interiér hrádku. (Z. Danková / ET ČR)
Škola také vydávala vlastní časopis, za ten jeden rok činnosti vydala 3 čísla. K aktivitám školy patřily také výlety, koncerty nebo návštěvy osobností.
Fámy a pověsti
Vilém Wodák se snaží vyvrátit některé fámy, které o hrádku kolují, dokonce i v literárních kruzích. Říkalo se, že z hrádku znějí zpěvy oslavující boha Odina a vzdávající germánské pocty. Socha boha Odina skutečně u hrádku stála, neví se, zda starogermánský bůh stál na kašně, na verandě nebo jinde. Jeho přítomnost je doložena na dobových fotografiích, podle kterých socha zůstávala na hrádku ještě po válce, než zmizela.
Na stavbě, která byla na svou dobu dokonalá, údajně pracovali vězni v tvrdém režimu. Tato skutečnost je rovněž nepotvrzená: dosud žije česká paní, která sdělila, že její otec tehdy na stavbě pracoval, stráže a dozor nad nimi nebyly tak přísné, jak se povídá. Ale po ukončení roku 1943 byl spolu s ostatními poslán na práci do „reichu“.
Sklepení pod hrádkem skutečně existuje, ale nic významného se v něm neodehrávalo, jak se snaží fámy naznačit.
Interiér hrádku. (Z. Danková / ET ČR)
Původně bylo v plánu postavit u hrádku ještě sportovní stadion, což by podstatně změnilo ráz lesoparku. Po válce se z elitního nacistického učiliště „Adolf Hitler Schule“ stal využívaný internát, později vysokoškolská kolej, ubytovna policejní akademie, dnes je využíván jako školicí středisko MV ČR. Roku 1995 byl hrádek rekonstruován podle projektu P. Holuba.
Richard Němec, historik umění, docent a vědecký asistent v oddělení Dějin architektury a památkové péče Institutu dějin umění na univerzitě ve švýcarském Bernu, byl nadšen architekturou hrádku a unesen jeho zachovalostí. „Památka je historie, a historie tvoří památky,“ je jeho oblíbený výrok.
Kašnu v nádvoří hlídají čtyři lvi, v poválečné době symbol České republiky. (Z. Danková / ET ČR)
Heulos – „bezbožný vrch“
K názvu lesoparku – Heulos – uvádí Radek Tulis, tiskový mluvčí magistrátu Jihlava: Německá verze am Heillos (na heilose), která se dodnes často používá, má svůj původ pravděpodobně v pohanských dobách jako svatý háj, svatý les, ale také jako les „nesvatý“. Z roku 1444 byla zaznamenána verze „hayleius“, z roku 1461 „heyleiss“, z roku 1473 „hawrleiss“.
Dle současného německého pravopisu lze přeložit:
Heil – spása, blaho, zdar
das Los – úděl, osud
los – zbaven, zproštěn, prost (čeho)
heillos – zlý, zoufalý, žalostný, neblahý, zatracený, bezbožný, bohaprázdný
Lze tedy usuzovat, že původní význam názvu mohl být například „zatracený kopec“ nebo „bezbožný vrch“, „zlý kopec“, „žalostný kopec“ a podobně. Psaná verze Heulos užívaná ve 20. století je pravděpodobně přepis téhož významu.
„Bezbožný vrch“ je denně využíván k pěšímu průchodu ze sídliště Březinky do centra města nebo k amfiteátru, procházejí jím pejskaři, sportovci, rodiny s dětmi, projíždí cyklisté. Lidé znají hrádek většinou z vnější podoby, dovnitř se dostanete málokdy. Občas bývá pouze jednorázově otevřen veřejnosti, jako při poslední akci 30. června 2016, kterou pořádal Klub přátel staré Jihlavy, kdy se nečekaně dostavilo na sto lidí, aby nahlédli do útrob tajemné, pověstmi opředené stavby.
