Tygří matky: Seznamte se s třemi úžasnými matkami dávné Číny

Staří Číňané si sice velice cenili pracovitosti a píle, ale daleko větší důraz kladli na ctnost a moudrost, ne na pouhý materiální zisk. Jak praví jedno tradiční rčení: „Hloupí a neschopní jsou lepší než ti, kteří jsou schopní, ale zlí“.

V dávných dobách měli politiku a další obory pod palcem muži, přesto čínské dějiny přiznávají ženám důležitost při udržování harmonického vývoje společnosti.

Spis „Tři Královny dynastie Čou“ zaznamenává skutky a charakter manželek tří vynikajících králů během raného období Čou (1100–221 př. n. l.). Tyto ženy svým jednáním položily základy pro roli vzorné matky pro celé království.

Tchaj S' byla manželkou slavného krále Wena a poslední ze tří uvedených žen. Byla známa pro svou výjimečnou oddanost a schopnost udržet na císařském dvoře mír. To umožnilo jejímu manželovi zaměřit pozornost na státní záležitosti a v klidu řídit království. Tchaj S' byla známa pod uctivým titulem „Wen Mu“, což znamená „Matka kultury“.

Tady jsou tři příběhy o pozoruhodných matkách starověké Číny.

Učitelé předávají odborné vědomosti, zatímco výchova matky formuje základní charakter dítěte.

Ve spisu „Text o tisíci znacích“, poetickém textu tradičně používaném k výuce psaní čínštiny, je úryvek: „Mimo domov následuj učitele, doma poslouchej matku“. Tento výrok naráží na známý příběh ze 4. století před naším letopočtem o čínském filozofovi Menciovi. Jeho matka Čang Š' dělala vše, co bylo v jejích silách, aby mu zajistila vhodné prostředí pro výchovu. Dokonce se kvůli tomu třikrát přestěhovala.

Jejich první domov byl blízko hřbitova, a tak si Čang brzy všimla, jak její syn napodobuje chování lidí navštěvujících hroby. Poté, co usoudila, že to je nevhodné, se přestěhovali znovu, tentokrát do oblasti v blízkosti tržiště. Mencius začal od prodejců pochytávat vtipkování, s čímž jeho matka opět nesouhlasila. Nakonec našla bydliště v blízkosti školy, kde se jí líbilo, jak se syn učí důstojným návykům učenců.

Jako dítě se Mencius nevěnoval vždy plně studiu. Když to matka spatřila, utrhla kus látky, kterou tkala na stavu, aby mu ukázala, že brilantní, ale netrénovaná mysl je k ničemu, stejně jako roztržený kus látky.

Mencius si toto ponaučení vzal k srdci a stal se z něj oddaný konfuciánský vzdělanec a jeho učení se stalo základním standardem pro rodinné hodnoty v celé východní Asii.

V textu „O správné lásce k rodičům“ Konfucius přirovnává mateřskou lásku k formě citové měny, která drží společnost pohromadě: „Proto si matka zaslouží lásku dítěte, a panovník si zaslouží úctu“.

Ceng Šen byl učedník Konfucia známý pro své záznamy rozhovorů s velkým mudrcem. Jeho otec zemřel, když byl Ceng mladý, a on se tak musel postarat o celou domácnost.

Pověst praví, že při jedné události, když mladý Ceng odešel z domu pro dříví na oheň, pocítil svíravou bolest na hrudi a okamžitě spěchal domů, aby zjistil, jestli se něco nestalo s jeho matkou. Zřejmě mezi nimi existovalo neviditelné pouto. Ať už je ten příběh věrohodný, ukazuje nám, jakou úlohu zastávala rodinná pouta v čínském folklóru.

V další slavné příhodě se muž, který měl stejné jméno jako Ceng Šen, dopustil vraždy. Zpráva se brzy rozšířila i do Cengova rodného města, ale jeho matka si z toho nic nedělala. Její syn, kterého znala jako své boty, nemohl být vrahem, o tom byla přesvědčena.

Když přišel další návštěvník, aby ji informoval o té zlé zprávě, žena to znovu odmítla. Jenže potom přišel třetí nositel špatných zpráv a vírou matky to otřáslo. Začala pochybovat, zda-li přece jen není na těch řečech něco pravdy.

Síla této zvěsti byla později shrnuta v dvojverší popisující tuto scénu:

Ve 12. století čelili Čína i mladý Jüe Fej dilematu. Dynastie Sung (960–1279) byla na pokraji zničení kočovnými kmeny jménem Chitani, kteří si již podmanili velkou část severní Číny.

Jüe Fej byl v tom období postaven do očividného paradoxu mezi službou vlasti a lásce k rodičům. Na jedné straně cítil odpovědnost narukovat do císařské armády a bránit svoji vlast proti vetřelcům, ale na straně druhé jeho matka potřebovala, aby jí doma pomáhal.

Když Jüe Fejova matka vycítila synovu nerozhodnost, vytetovala mu na záda čtyři znaky: „Služ své zemi věrně“. Přání jejího syna se teď stalo i jejím přáním a mladík mohl odejít do války bez starostí o situaci doma. Jüe Fej se stal jedním z nejvýznamnějších generálů Číny, jeho oddanost vůči státu nezakolísala a stal se z něj nesmrtelný hrdina uctívaný až podnes.


Přeložil: Jan Černík; originální článek: