Papír nebo tablet – Co je lepší pro studium?

Jak rodičům, tak učitelům leží v hlavě otázka, zda počítačové přístroje vzdělávání zlepšují nebo naopak zhoršují. Oblíbenost e-knih, online výuky a volných vzdělávacích zdrojů je na vzestupu a odborníci se proto snaží vyhodnotit, jestli se studentům lépe učí z papíru nebo z obrazovky.

Odpověď na tuto otázku však není tak jednoduchá a vyžaduje zvážení vícero faktorů.

Ve svém výzkumu jsem porovnávala způsoby, jakými čteme tištěné a elektronické materiály. Mezi lety 2013 a 2015 jsem shromáždila data od 429 univerzitních studentů z pěti zemí (USA, Japonsko, Německo, Slovinsko a Indie).

Dotazovaní studenti napsali, že tištěné materiály jsou esteticky příjemnější. Uváděli věci, jako „Mám rád vůni papíru“ nebo že čtení z papíru je „skutečné čtení“. Tištěné texty jim navíc dávaly lepší pocit toho, kde se v knize nacházejí.

Papír byl navíc pro studenty příjemnější pro oči a snižoval pravděpodobnost dělání vícero věcí zároveň (multitasking). Téměř polovina účastníků průzkumu si stěžovalo na unavené oči ze čtení z obrazovky a 67 procent uvedlo, že je u nich při digitálním čtení větší pravděpodobnost multitaskingu.

Na druhou stranu dotazovaní chválili elektronické čtečky u několika bodů, například schopnosti číst v noci, snadnost vyhledávání, šetření papíru a dokonce možnost multitaskingu.

Měření efektivity učení

Několik vědců se pokusilo měřit kvalitu učení tím, že lidi vybídli k přečtení určité části textu, a pak testovali jejich pochopení. Většina studií přišla k závěru, že výsledky jsou velmi podobné u obou formátů – papíru i počítače.

Jenže problém je v tom, že tento způsob učení textu a následné zodpovídání otázek se používá standardně a pramálo vypovídá o hloubce pochopení.

Někteří vědci proto začínají pokládat vytříbenější otázky včetně jednoho vědce, který dotazované požádal, aby si nejdříve přečetli příběh a pak ho převyprávěli ve správně posloupnosti. Odpověď? Čtení z papíru přineslo lepší výsledky.

Jedna studie hodnotila, jak si lidé vedou, když nejsou podrobeni tak přísným pokusným podmínkám. Vědci zjistili, že účastníci věnovali čtení z digitálních přístrojů méně času, a pak si vedli hůře v následných testech.

Toto zjištění není vlastně nic překvapivého, uvážíme-li, kolik z nás má tendenci text na obrazovce  prolétnout rychle a zběžně. Jeden student v mé studii to okomentoval: „Číst stejný počet stránek na papíře trvá déle než z digitálního zařízení.“

Když jsem se pro svou studii dotazovala studentů, který formát jim přináší lepší soustředěnost, 92 procent odpovědělo, že tištěný. 86 procent upřednostňovalo čtení z papíru u akademických textů a účastníci také uváděli, že pokud jsou akademické materiály v tištěné podobě, existuje větší pravděpodobnost, že si je přečtou znovu.

Jeden student například napsal: „Snadněji se na to soustředím“ a další uvedl: „Zdá se mi, že tomu víc rozumím.“

Naopak u elektronických čteček studenti uváděli „nebezpečí vyrušení“ a „špatnou soustředěnost“.

Samozřejmě, vnímání studentů není to samé jako měření učebních výsledků, přesto lze vypozorovat určitou situaci: Tištěný formát je vhodnější pro serióznější práci.

Kritika myšlení

Na druhou stranu nemůžeme ignorovat další faktory, které ovlivňují rozhodování studentů, jaký formát učení si pro studium zvolí.

Jedním z důležitých faktorů je praktičnost. Víc než 40 dotazovaných v mé studii ji zmínilo jako výhodu čtení z obrazovky. Další proměnnou jsou peníze. Studenti jsou si dobře vědomi rozdílů v cenách za tištěné a digitální verze studijních materiálů.

Také nesmíme zapomínat na rostoucí trend, kdy univerzity přizpůsobují studijní plány světu digitálních technologií, kde se preferuje zběžné čtení a funkce „najít“ místo pomalého a pečlivého čtení.

Profesoři nyní nahrazují studijní úkoly vyžadující čtení dlouhých a složitých textu za kratší a jasnější verze, čímž se víc přibližují trendům v ne-akademickém prostředí. Svět dnes preferuje zestručněné a kratší texty, které jsou pro lidi stravitelnější.

Já jsem však toho názoru, že ačkoliv krátké a výstižné texty mohou být vhodnější pro digitální užití, nejde o takové studování, které by rozvíjelo kritické myšlení, o němž stále hovoříme jako o typickém přívlastku univerzitního vzdělávání.